Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Aktualizováno 10.11. 2017 16:38

POÚRAZOVÁ PÉČE: Jako dítě zázrakem přežila nehodu. Dnes sbírá životní příběhy známých i neznámých

Spindoctors
Zdroj: Archív M. Mikulenkové
Michaela Mikulenková jako dítě zázrakem přežila nehodu.

Přecházela silnici, když do ní u nich v Tetěticích narazilo auto. Později se dověděla, že žena za volantem byla opilá a navíc pod vlivem léků. Už v bezvědomí zažila zástavu dechu, krvácení do mozku, naštěstí i včasný transport vrtulníkem. Tehdy jí bylo 11 let.

Dnes je Michaele Mikulenkové třiavacet. Má za sebou maturitu na umělecké škole, vítězství v prestižní soutěži „Žena regionu“ i ocenění „Laskavec“ Nadace Karla Janečka. Nic z toho ale nepřišlo samo od sebe.

Z jednotky intenzivní péče brněnské Dětské fakultní nemocnice ji přesunuli na neurochirurgii poté, co se její zdravotní stav začal přeci jen trochu zlepšovat. Dodnes je přesvědčena, že za to vděčí dědečkovi.

Byl velmi nemocný, a když se dozvěděl, že mě srazilo auto, všechno vzdal. Já věřím, že mi právě dědeček daroval život, protože po jeho úmrtí se můj zdravotní stav začal zlepšovat. Učila jsem se znovu mluvit, chodit, poznávat písmenka, číslice a později znovu číst a psát. Poznávala jsem ale jenom své blízké,“ vybavuje si Michaela týdny po úraze.

Absolvovala několik rehabilitačních pobytů v léčebně v Lužích – Košumberku i tři kůry v Sanatoriích Klimkovice. Stále trpěla velkými bolestmi hlavy i únavou. Když se téměř po roce vrátila do školy, musela opakovat pátou třídu. Bylo jí sice umožněno mít asistenta a individuální učební plán, přesto na základní školu vzpomíná se smíšenými pocity.

Zažila jsem si i posměchy spolužáků, netoleranci, a dokonce i šikanu. Nejvíce mě však mrzelo chování dvou pedagogů, kteří místo toho, aby mě začleňovali do kolektivu, tak mě před spolužáky shazovali. Opakem však byla učitelka, díky které jsem se ještě více začala věnovat divadlu. Hned po návratu do školy mě vzala zpět do dramatického kroužku, kde jsem dostala malou roli, kterou jsem v té době zvládla,“ říká Michaela.

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY ZNÁMÝCH I NEZNÁMÝCH

Posléze Michaela zjistila, že se svou oblíbenou pedagožkou má společného více, než je jen divadlo. Přesně rok před jejím úrazem měla i ona těžkou autonehodu. „Bylo by skvělé, kdyby se všichni k lidem s handicapem chovali, jako paní učitelka ke mně. Neházela mi klacky pod nohy a snažila se mi vždy pomoct. Nikdo z nás totiž neví, co se může stát. Stačí vteřina a celý život se vám může změnit.

V pedagogicko-psychologické poradně bylo Michaele doporučeno, abych šla na dvouletý učební obor, s čímž se nechtěla smířit, věřila, že i přes svá omezení studium a maturitu zvládne. Pak našla na internetu Střední školu umělecko-manažerskou v Brně. Jejich vstřícný přístup ji přesvědčil, a tak tu začala studovat. K úspěšnému dokončení školy bylo nutné složit i praktickou maturitní zkoušku, v níž studenti museli vymyslet a realizovat projekt.

Kvůli tomu, čím jsem si prošla, jsem měla představu o svém projektu téměř jasnou. Chtěla jsem poděkovat Dětské nemocnici v Brně za záchranu života a zároveň ukázat široké veřejnosti, že i s handicapem se dá žít plnohodnotný život. A také ukázat, že ne všechny zdravotní problémy musejí být na první pohled vidět. Vymyslela jsem si tedy projekt s názvem Životní příběhy známých i neznámých, na který jsem pozvala osobnosti s podobným osudem. Na prvním ročníku odvyprávěli svůj životní příběh herec Jan Potměšil, spisovatel Michal Viewegh, muž roku 2009 a moderátor akce Martin Zach a kamarád ze SŠUM Filip Alex Svoboda. Výtěžek z prvního ročníku pak putoval do Dětské nemocnice FN Brno,“ rekapituluje své aktivity Michaela.

HAPPYEND? NE TAK DOCELA

Maturitní projekt obhájila v říjnu 2015 a v lednu 2016 ji kamarádka Šárka přihlásila do soutěže „Žena regionu“. Projekt má poukázat na ženy, které nezištně pomáhají nebo se věnují politice, zdravotnictví či vědě. Vítězství ve Zlínském kraji i pozvání na galavečer do Senátu ČR Michaelu příjemně překvapilo. Po maturitě se rovněž podílela na realizaci festivalu Start Film v Bystřici nad Pernštejnem, byla přijata na Vyšší odbornou školu, obor sociálně právní činnost. Loni také úspěšně zorganizovala druhý ročník Životních příběhů v Kroměříži. Za oba dva projekty získala i další ocenění a to Laskavec 2017, kterou uděluje Nadace Karla Janečka. A letos proběhl třetí ročník akce.

Happyend? Ne tak docela. „Zmíněnou akci mimo jiné pořádám, abych ukázala, že i lidé s handicapem dokáží žít plnohodnotný život. Ano, mám whiplash syndrom. Stále mě trápí problémy s krční páteří, i po téměř dvanácti letech od nehody mě pronásledují nesnesitelné bolesti a točení hlavy, dvojité a někdy i rozmazané vidění. Když si na to ale stěžuji u lékařů, řeknou mi, že je to poúrazové a víc to neřeší,“ dodává trpce Michaela. Ročně je tento syndrom diagnostikován více než milionu Evropanů, což představuje polovinu až dvě třetiny všech zranění v silniční dopravě.

CO NEJVYŠŠÍ ŠANCE NA NÁVRAT

Projekt Poúrazová péče vzniká od začátku roku 2017. Vedle pražské kliniky Malvazinky a kladrubského ústavu se do něj zapojila i další zdravotnická zařízení a partneři: Léčebné lázně Jáchymov, Sanatoria Klimkovice, Psychiatrická nemocnice Bohnice, Asklepion a pojišťovna Generali.

Rekonvalescence je zásadně důležitá, aby lidé měli co nejvyšší šanci vrátit se zpět do normálního života. Proto jsme se rozhodli kromě finančních prostředků poskytovat i naturální plnění – tedy lázeňské a rehabilitační služby, které skutečně pomohou s uzdravením,“ říká Lubomír Netolický, manažer pojištění poúrazové péče od Generali.

Webové stránky projektu www.pourazova-pece.cz byly spuštěny v září. „Najdete na nich podrobné informace o možnostech léčby i množství dalších zajímavostí,“ slibuje garant projektu Jan Povýšil - paralympijský medailista, mistr Evropy a vicemistr světa v plavání, který je od svých patnácti let po úrazu do značné míry závislý na vozíku.

Zároveň všechny, kteří zažili autonehodu a poprali se - anebo se ještě stále perou - s jejími následky, vybízí, aby se o své zážitky a zkušenosti podělili s ostatními. „Stačí napsat váš příběh a poslat jej na e-mailovou adresu info@pourazova-pece.cz,“ vyzývá. „Poslat můžete i video nebo fotografie. Důležité je, aby si ostatní uvědomili, že se to může stát i jim,“ uzavírá.

Tisková zpráva

Související články

9 tipů pro pracující mámy

Monster