Island - země plná prastarých sil

V Reykjavíku dokonce existuje oficiální zmocněnec, který je městským stavebním úřadem pověřen, aby obydlí elfů zanesl do speciálních městských plánů. Nemůže se tedy stát, že by jejich obydlí padlo za oběť novým stavebním opatřením.

Reykjavik, v překladu Kouřová zátoka, je vlastně jediné skutečné město na Islandu. V jeho aglomeraci žije přibližně 200 tisíc obyvatel, což představuje asi dvě třetiny populace celého ostrova. Namísto hlavních bulvárů tu najdete malé uličky, nikde žádná tlačenice, je tady prostě klid. Pravdou je, že Islanďané si vše vynahradí večer, kdy se pro samý hluk téměř nedá usnout. Za pozornost určitě stojí dominanta Reykjaviku, betonová katedrála Hallgrímskirkja, která se pyšně tyčí v centru města.

Foto: Marek Lutonský

Samotná budova připomíná spíše raketoplán na startovací rampě, než církevní svatostánek, ale uvnitř je až překvapivě střídmá, světlá a uklidňující. Výtahem lze vyjet až na vrchol kostelní věže, odkud máte islandské hlavní město jako na dlani. Pozor však na zvuk zvonů, které visí přímo nad hlavami!

Geotermální ráj

Zajímavým místem nedaleko hlavního města, je poloostrov Reyklanes. Z mostu Midlina je totiž jeden z nejlepších výhledů na obrovskou brázdu táhnoucí se napříč ostrovem. Celý Island totiž leží na rozhraní americké a evropské geologické desky a právě pod ním se obě tyto desky rozestupují rychlosti 2 cm za rok. Objektivně vzato se tak Island stále trhá vedví. I dnes je země geologicky velmi živá a některé její proměny jsou zjevné i bez jakýchkoliv vědeckých výzkumů a měření. Na jaře letošního roku se například oči evropských leteckých dispečerů (a nejen jich) upínaly k sopce Eyjafjallajökull.

Foto: Marek Lutonský

Nejslavnější je ale případ „zrození“ nového ostrova Surtsey v šedesátých letech minulého století. Island jsou prostě vulkány, termální prameny a gejzíry. Mimochodem právě na Islandu vyvěrá i Geysyr. Z tohoto gejzíru, po kterém se všechny ostatní jmenují, poprvé vystříkla horká voda do výšky kolem šedesáti metrů v roce 1294. Nyní gejzír usíná, k erupci dochází stále méně často. Hned vedle je ale Strokkur, kterému k natlakování stačí jen pár minut.

Horkou vodu ze země využívají Islanďané již od nepaměti k vytápění obydlí. V současné době díky horké vodě vyrábějí elektrickou energii, pěstují všechny možné druhy zeleniny a ovoce, v zimě s ní čistí chodníky a pochopitelně se v ní i koupou. Asi největší turistickou atrakcí je pak lázeňské středisko Blaa Lonid, vzdálené asi 40 minut jízdy od Reykjaviku. Jedná se o mělkou umělou nádrž, kterou plní odpadní voda z blízké geotermální elektrárny.

Foto: Marek Lutonský

Voda má v průměru teplotu 38° Celsia, je mléčně namodralá a pod hladinou není vůbec nic vidět. Pokud se jedná o hustotu a chování, je to normální voda, obsahuje navíc léčivé minerály a je slaná. Prostě plavete si uprostřed nevzhledného lávového pole, nedaleko kouří elektrárna a je vám dobře.

Skála zákonů

V Tingvelliru, který je součástí světového dědictví Unesco, vznikl v desátém století vůbec první demokratický parlament. Koncem prvního období osídlení Islandu vznikla na ostrově potřeba zavést zákony. Islanďané tehdy vyslali čaroděje do západního Norska, aby tam vystudoval a mezitím hledali vhodné místo pro parlamentní sídlo. Objevili ho na pláních nedaleko jezera Tinfvallavatn a tam na Tingvellir (islandsky Sněmovní pláně) od roku 930 parlament (Alting) zasedal.

Foto: Marek Lutonský

Tingvellir je dodnes posvátným místem všech Islanďanů. I když dnes Alting zasedá v Reykjavíku, jde-li o něco mimořádně důležitého, vyrážejí poslanci po vzoru předků na Tingvellir ke Skále zákonů. Ten kdo neholduje historicko-politickým exkurzům,však také nepřijde zkrátka. Nedaleké jezero, které je vyhlášené svojí stabilně vynikající viditelností, je rájem potápěčů. Právě tady se pod vodní hladinou můžete, díky puklině oddělují tektonické desky, jednou rukou opírat o Evropu a druhou o Ameriku.

Další fotky najdete na www.ontheroad.to.