Někteří z nás to již známe, noční rejdění na půdě, v krovech a za obložením stěn, dupání a pískání, zvuk nahlodávaného polystyrenu. To je neklamné znamení, že se nám v chatě usídlili plši nebo kuny. V prvé řadě musíme konstatovat, že zbavit se jich není snadné, navíc jsou kuny i plší chráněni zákonem, takže jakékoliv zabíjení či chytání do smrtících pastí má za následek citelné tresty.
Co se týče kuny, pokud ji máme v obydlí delší dobu, začne se chatou šířit i zápach z jejich moči. Kuna je velni odolná a přizpůsobivá, a pokud se jí někde líbí, nedá se jen tak vypudit. Existuje mnoho „babských“ rad jak na ně. Nejčastější spočívá v tom, že si obstaráme trus nějaké šelmy. Někteří dokonce zkoušejí i výkaly od exotických ze zoologických zahrad.
Zkušenost říká, že tato metoda je dosti neúčinná (nějaká naděje je u trusu velmi čerstvého, ale ten bychom museli v blízkosti kuního hnízda umisťovat pravidelně, a kde jej máme stále shánět, přitom zaručené to není), stejně jako dávat do míst, kde se malá šelma vyskytuje, lidské vlasy. Pokud chceme vetřelce vyhnat natrvalo, nepomohou ani různé páchnoucí chemikálie jako například petrolej, savo, formalín atd. Ty jsou účinné krátkodobě, ale časem si na ně kuna zvykne. Podobně působí i různé elektronické plašiče, rádio hrající nahlas atd.
Nenechat žádný otvor ani škvíru
Jediný spolehlivý způsob, jak udělat pro kunu chatu neobyvatelnou, spočívá v tom, že jí zamezíme do ní přístup. Nejdříve zjistíme, kde má přesně umístěné hnízdo a odtud jí některým z dočasně účinných způsobů vypudíme. Můžeme použít zapáchající chemické přípravky, voňavky, savo i zmíněné elektronické rušiče. Ovšem spoléhat na ně, že problém vyřeší, je mylné. Ihned jak se přesvědčíme, že kuna hnízdo opustila, pustíme se do práce. Na pomoc si vezmeme pevné izolační fólie, vyplňovací stavební pěnu ve sprejích, ale i desky a hřebíky i pilu.
Pokud máme kolem domu stromy, které svými větvemi vytvářejí přirozené „dálnice“ do naší chaty, tak se jich zbavíme. Pomocí vyplňovací izolační pěny vyplníme všechny myslitelné i nemyslitelné škvíry a otvory. Výhoda spočívá v tom, že se její objem po aplikaci několikanásobně zvětší a tím vyplní i dutiny, o kterých nemáme ani tušení. Navíc se vytvoří tak silná vrstva, že i kdyby si chtěla kuna znovu svou cestu prokousat, vzdá to nebo na to včas přijdeme. Na otvory pak můžeme připevnit izolační fólie anebo dřevěné laťky či desky.
Kuna má také ve zvyku značkovat si své cestičky trusem. Ten je snadno rozpoznatelný, pokusíme se jej tedy odstranit a takto označené cestičky kunám „zprotivíme“ intenzivními pachy z různých přípravků. Ty aplikujeme opakovaně, dokud si nejsme jisti, že kuna už cestičky nepoužívá. Pokud nechceme, aby nás přišla za nějaký čas opět navštívit, nebo nějaká její příbuzná, kontrolujeme chatu neustále, zda se nám opět někde neudělala skulina (ať už „přirozeně“ nebo díky zubům vetřelce).
Plch se jen tak lehce neodtěhuje
Co se týče plchů, platí u nich veskrze to samé jako u kun. Na rozdíl od nich se však v zimě ukládají k zimnímu spánku, takže může být přes zimní měsíce relativně „pokoj“. Plchy je třeba také vypudit z jejich hnízda, stačí k tomu hluk či intenzivní pachy, ale časem si na ně zvyknou a trvale je nevypudí. Proto je dobré jejich hnízdo, které bývá v nějaké odlehlé dutině, vyplnit montážní stavební pěnou ve spreji a stejně tak pomocí ní ošetříme i všechny škvíry a otvory, jež se vyskytnou na exteriéru chaty.
Plši dokážou šplhat a skákat stejně obratně jako kuny či veverky, takže jim nic neulehčujeme, popínavé rostliny, keře, větve stromů jsou ideálními přístupovými cestami. Osvědčilo se také odstranění všech zdrojů vody, různé zahradní kádě a sudy s dešťovou vodou, kapající venkovní kohoutky, konve, misky atd., jsou ideální plší napáječky. A stejně jako u kun si posvítíme i na cestičky, kudy se plši ke svým „vchodovým dveřím“ do naší chaty dostávají.
Diskuze