Mišpule je jedna z nejkrásnějších zahradních dřevin, a při tom je u nás velmi málo rozšířená. Ale až do devatenáctého století tomu bylo naopak, byla tu totiž doma. Mišpule pochází ze střední Asie, odkud se k nám ve středověku dostala. Roste jako malý strom nebo keř a její plody jsou velmi chutné a také zdravé, odjakživa se používaly i v lékárnictví. A právě nyní v listopadu se sklízejí.
Jsou to kulaté, hnědé až hnědozelené malvice s nápadně širokou prohlubní kalicha a výraznými kališními cípy. Mají velikost slepičího vejce, někdy mohou být i menší, jsou velmi sladké a bohaté na vitamíny. K tomu, aby se dali jíst, potřebují první mrazíky, takže si můžete vychutnat poslední plody své zahrady v době, když už ji máte připravenou na zimu a vše je sklizeno a pod střechou. Plody se mohu otrhat i dříve, ale pak se musí nechat několik týdnů uskladněné, aby dozrály, jinak jsou totiž velmi trpké. Uzrálá mišpule má sladkou a plnou chuť připomínající pikantní marmeládu.
Pokud byste chtěli zažít ten pocit dát si mišpuli přímo ze stromu uprostřed pusté zahrady pokryté jinovatkou od prvních mrazů a vychutnat si tu sladkou chuť, vypěstujte si ji i vy na své zahradě. Mišpule totiž není vůbec náročná a u nás má ideální podmínky. Mišpuli můžeme vypěstovat ze semene nebo se množí roubováním (hned z jara) či očkováním (v srpnu), nejlépe na hrušňové pláně, semenáčky kulturních hrušní, hlohy, jeřáby či na podnože kdouloní.
Mišpule jsou velmi odolné vůči mrazu a nepřízni počasí, nevyžadují žádné speciální hnojení a nemají problém ani s těžšími půdami. Ideální ale pro ni jsou lehčí, vápenité půdy s přímým přístupem slunečního světla. Téměř vůbec netrpí škůdci a dokonce není dobré ji prořezávat. Pozor ale, mišpule nevysazujeme v blízkosti růžovitých rostlin, mohou se na nich vyskytovat baktérie, které způsobují jejich spálu, sami ji však netrpí.
Plody se jedí syrové po přejití mrazem, ale dají se i kompotovat, kandovat a sušit. Vyrábějí se z nich džemy, džusy, marmelády i víno.
