Barborky jsou symbolem znovuzrození již od pohanských dob, kdy rozkvetlé větvičky stromů a keřů symbolizovaly zimní slunovrat, a tím i začátek konce zimy a brzký příchod plodného jara. Z křesťanského hlediska barborka může symbolizovat čistotu Pany Marie či narození Ježíše Krista na Štědrý den. Váže se k ní také tradice, při níž si dívky na Barboru utrhly větvičku například třešně, a pokud jim na Štědrý den rozkvetla, do roka se měly vdát.
Krásně rozkvetlá barborka je však také velmi pěknou vánoční dekorací, kterou získáme velmi jednoduše. Tradičně se na barborky řežou hlavně větvičky třešní a višní, ale můžete si také přinést větvičku trnky, šeříku či jabloně, slivoně nebo okrasné sakury. Větvičky řežeme na šikmo, podobně jako při roubování, a to vždy nožem, nikdy ne nůžkami, abychom nedeformovali větévku a ta by pak nemusela dobře přijímat vláhu.
Hned poté je dáme do vázy s vodou. Vázu pak necháme v chladné místnosti. Aby nám větvička vykvetla na Štědrý den, musíme si podle druhu stromu vytipovat, kdy je ten nejlepší čas přenést vázu do teplého pokoje. Barborky potřebují i světlo a nemilují průvan, suchý vzduch a ledovou vodu z kohoutku, ideální je vlažná. Vodu také nevyměňujeme, jen doplňujeme. Větvičkám můžeme také dopřát výživu, která se prodává v květinářstvích, měli bychom je také zvlhčovat rozprašovačem.
Zajímavé také je, že dříve rodiče zlobivé děti nestrašili čerty, jako dnes na Mikuláše, ale Barborami. Byly to šeredné ženy v bílých hávech, které sestoupily z nebes, zlé děti pak trestaly a hodné obdarovávaly pamlsky.
