Je ale také pravda, že jsou proti těm z řetězců i dvakrát dražší. Jenže ono chovat a hlavně i připravit dobrého hlemýždě (lidověji šneka) není nic snadného, zdůrazňuje tento vystudovaný agronom.
Nejprve je třeba hlemýždě nechat vyrůst ve skelnících či jiných zateplených prostorech. "To trvá zhruba od února do půlky května. Pak jdou do venkovních 'ohrad'," řekl majitel farmy, která ještě donedávna sídlila v prostorech bývalého nádraží nedaleko Warnantu. Loni ale Frolli vybudoval vedle novou budovu se třemi skelníky a třemi otevřenými "výběhy", v nichž šneci zůstanou tak do srpna až září.
Šnek chutná díky vápníku
Během růstu kromě krmení, které si tam najdou (hlavně zelí), dostávají třeba speciální mouku s vápníkem, což je dobré pro jejich chuť i ulity.
"Pak přichází fáze, která je možná ještě náročnější či důležitější než samotný chov," nastínil farmář proces, při němž s několika kolegy měkkýše zpracovává a připravuje pro distribuci do obchodů či restaurací.
Jak spí hlemýžď
Nejprve je třeba hlemýždě na dobu nejméně čtyř dnů dát stranou tak, aby se ponořili do spánku, který je prý u nich velmi hluboký. Probuzení z této letargie podle něj trvá i několik dní. Díky tomu by pro nebohé šneky neměla být tak bolestná další operace, během níž jsou uvařeni. Následuje odstranění ulit, omývání, další zpracování v zelenině či bujónu, pak jsou vráceni zpět do ulit.
"Neprodáváme živé hlemýždě, nikdo by si je nekoupil. Lidi ani pořádně nevědí, jak je správně připravit. Je to hodně pracné," řekl pěstitel s tím, že nicméně existují i výrazně jednodušší postupy, než jaký razí on. "Třeba v Maroku je prostě jen uvaří a servírují rovnou z kotle," podotkl.
Ročně vyprodukuje s partnery kolem 500.000 až 600.000 hlemýžďů, tedy něco kolem sedmi tun. Zhruba dvakrát tolik hlemýždi během chovu spotřebují potravy. Malí šnečci se prodávají tak kolem jednoho eura (24,8 Kč) za sto kusů. U těch běžných pak kilo stojí kolem čtyř eur (99 korun).
"Naši jsou tak dvakrát dražší než ty ze supermarketů, ale tam je také nenajdete," poznamenal. Mezi jeho odběratele patří hlavně specializované obchody a restaurace. Klienty má i ve Finsku a v Nizozemsku, i když naprostá většina je z blízkého regionu.
Čistě chovatelsko-producentská hlemýždí záležitost postupně přerostla i v turistickou atrakci. Stejně jako další hlemýždí farmy totiž i Frolliho usedlost v krásné ardenské krajině nabízí exkurze pro skupiny návštěvníků.
"Občas nám tu sice nějaká paní řekne, jestli to není kruté, ale to jsou spíš výjimky. Většina lidí má hlemýždě ráda, proto také přijela, chce vidět, jak se chovají, a na závěr prohlídky v našem obchůdku také nějaké ochutná, hlavně naší specialitu," uvedl majitel, který chová hlavně šnečky, kterým se říká "malí šedí" a "velcí šedí".
Recept na šneka
Svůj speciální recept sice přesně popsat nechtěl, naznačil nicméně, že kromě bujónu, v němž se zvířátka zbavená ulit vaří, při přípravě pokrmu používá hlavně rajčata, houby, slaninu.
K nejznámějším a nejrozšířenějším receptům patří hlemýždi s česnekovým máslem. Jak ale Frolli říká, šéfkuchaři z restaurací, do nichž malé šedé měkkýše dodává, recepty obměňují klidně i třikrát za rok.
Konkurenční farma U staré lípy z nepříliš vzdáleného Bierwartu na svých webových stránkách mimo jiné vyzdvihuje výhody, jaké má pojídání šnečků pro lidské zdraví.
"Hlemýžď má málo kalorií (70 kalorií na 100 gramů) a obsahuje 75 procent proteinů vynikající kvality, 15 procent tuku a malé procento cukrů. Je zajímavým zdrojem železa, hořčíků a fosforu," vychvalují své "chovance" majitelé farmy, podle nichž jsou šneci dobří mimo jiné pro lidi s kardiovaskulárními problémy.
Diskuze