Pohled z mrakodrapu Burdž Dubaj je děsivý. Umývat téhle stavbě okna, to není nic pro slabé povahy. Mytí má na starost australská společnost Cox Gomyl. Ta musela na mrakodrap instalovat speciální vybavení v ceně přibližně 100 milionů korun – jinak by ani obyčejné mytí oken nebylo možné.

Okna se čistí čtvrt roku

Dale Harding, generální manažer společnosti, vysvětlil novinářům, jak čištění probíhá. Týmy 36 čističů se rozmístí na dvanáct třináctitunových plošin a pak obyčejným saponátem a vodou myjí všech 24 830 oken. Vycídění celé stavby od špičky z základům trvá týmu přesně čtvrt roku. Harding vysvětluje: “Zajistit, aby byla při slavnostním otevírání všechna okna čistá, byl téměř nadlidský výkon. Museli jsme několik týdnů pracovat ve dne v noci. Tenhle mrakodrap je velký jako 15 obyčejných věžáků!“

Foto: ČTK

Fouká? Tak nepracujem!

Mycí týmy navíc nemůžou pracovat, přesahuje-li rychlost větru 20 kilometrů v hodině – horní část budovy se pak naklání tolik, že je práce životu nebezpečná. Dale Harding má sice v týmu samé zkušené horolezce a muže navyklé na výškové práce, ale i pro ně byla tahle práce nečenakou výzvou.

Zkušenosti s prací na špici Burdž Dubaje má i Mick Flaherty, který na samotný vrchol měsíc před otevřením instaloval světla. “Zdá se vám, že z vrcholu můžete vidět celý svět. Je to úžasné!“ Pro pětatřicetiletého Flahertyho to však znamenalo také vrchol jeho kariéry: “Vím, že nic podobného už nikdy nezažiju. Tuhle zkušenost nemůže nic překonat,“ řekl deníku Daily Mail.

Jak si stojí Burdž Dubaj mezi ostatními mrakodrapy světa? Čtěte ZDE.