Houbaření na podzim: lesu kralují václavky

 

Zatím houby moc nerostly, ale dá se očekávat, že deště a chladnější počasí konečně nastartují růst některých typicky podzimních hub. Na co se můžete těšit?

 

 

Hřib hnědý

 

Čerňák, modrák, suchohřib nebo podborovák – takhle různě se mu říká. Pozná se snadno podle charakteristického masitého klobouku ař 13 centimetrů širokého a až patnácticentimetrové lehce nahnědlé nohy. Není to příliš náročná houba, takže roste dokonce i v kulturních smrčinách, kde se jen tak nějaká houba neujme. Jak ale naznačuje jedna z jeho přezdívek, nejvíc se mu daří ve vysokých borových a smrkových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím.

 

 

Občas se plete s hřibem žlučníkem, který má ovšem na rozdíl od hnědého hřibu odporně hořkou chuť. Hřib hnědý se také snadno pozná podle toho, že po rozkrojení se rychle zabarvuje do modré barvy.

 

Co s ním? Dá se sušit, nebo si na něm můžete smlsnout rovnou. Skvěle se hodí do polévek, omáček, k dušenému masu a do spousty jiných jídel.

 

Hřib smrkový

 

Další parádní kousek, který chutná snad každému. Hledejte ho hlavně ve smrkových lesích, ale můžete na něj natrefit i v dubině nebo smíšeném porostu. Jedná se o skvělou houbu především pro houbaře-začátečníky; nehrozí u něj totiž možnost záměny s jedovatými houbami. Pozná se podle sytě hnědého polokulovitého klobouku s průměrem až 25 centimetrů, olivově zelených rourek a bílého třeně.

 

 

Václavky

Dříve oblíbená podzimní houba je jednou z mykologických záhad současnosti – z našich lesů totiž podivně mizí. Václavka obecná roste od září až do listopadu v bohatých trsech z pařezů a z kořenů stromů. Její medově žluté klobouky mají různý tvar i velikost, ty největší měří 15 centimetrů, ale najdete i třícentimetrové prcky. Pozor, za syrova jsou lehce jedovaté, proto by se měly nejméně tři minuty vařit. Vynikající jsou na smetanové omáčce, v guláši nebo jen tak osmažené. Při sušení bohužel chuť ztrácí.