Mýtus o nemoci tlouštíků však plyne z toho, že lidé nerozlišují mezi cukrovkou 1. a 2. typu. 85-90 % všech diabetiků tvoří pacienti s cukrovkou 2. typu. U nich je diabetes z velké většiny spojen s nadváhou, nejčastěji s tzv. centrální obezitou (typu jablko), kdy je tuková tkáň zmnožena v oblasti trupu.

Cukrovka 2. typu

To má za následek vážné zdravotní komplikace. Cukrovka 2. typu spolu s vysokým tlakem, obezitou, poruchou metabolismu tuků a vyšší hladinou kyseliny močové patří k tzv. „syndromu inzulínové rezistence“, kdy organismus (především svalové a jaterní buňky) nereaguje na inzulín v krvi a přidává se i porucha tvorby inzulínu.

Syndrom zvyšuje riziko aterosklerózy a srdečních příhod, roste sklon k trombóze. Lidé mají kvůli vyšší hladině inzulínu větší pocit hladu a zvýšený příjem potravy vede k růstu obezity, která zhoršuje inzulínovou rezistenci. A bludný kruh se uzavírá.

Cukrovka 1. typu

Pacienti s cukrovkou 1. typu (cca 10 % pacientů s diabetem) ve většině případů nebývají obézní a rozvoj nemoci není důsledkem přejídání či přemíry příjmu cukrů. Tento typ cukrovky mají většinou děti nebo mladí lidé. Problémem je postupné ničení buněk slinivky zodpovědných za tvorbu inzulínu – hormonu, který jediný umí regulovat hladinu krevního cukru v krvi.

Jak se liší?

Cukrovka 1. typu

- organizmus postiženého pacienta sám ničí buňky ve slinivce, které produkují inzulín

- je podmíněná autoimunitně a jeho vznik se nedá v současnosti ovlivnit

- typické pro mladší věk, nejčastěji do 35 ti roků

- nástup onemocnění rychlý a nápadnější

- k příznakům patří malátnost, nadměrná žízeň, časté močení, hubnutí, bolesti břicha, zvracení a opakované infekce.

Cukrovka 2. typu

- geneticky podmíněná (častější výskyt v rodinách diabetiků)

a vnější vlivy (obezita, nevhodná strava, nadměrný příjem kalorií, nízká fyzická aktivita, stres)

-účinek inzulínu je nedostatečný

-objevuje se v pozdějším věku

- prevencí je udržování optimální hmotnosti, vyváženým jídelníčkem a pravidelným cvičením