16. den EURA: Anglie byla horší nejen při penaltách, ale i ve hře

O penaltovém rozstřelu se říká, že je to loterie. V posledním čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy však spravedlivě vyjádřil poměr sil na hřišti. Italové byli lepší a aktivnější, zatímco Angličané tlačili zápas k dovednostní disciplíně, kterou přitom neumějí. Na penalty vypadli už potřetí za posledních osm let.
 

Utkání vyvrátilo hned několik mýtů. Například: Italové jen brání (poměr střel 35:9 vyzněl jasně pro ně), Mario Balotelli není týmový hráč (bojoval příkladně, byl výtečný v mezihře i nebezpečný před brankou), Anglie má smůlu (brankáře Joea Harta dvakrát zachránila tyč).
 

Zkrátka fotbal tentokrát MĚL logiku. Postavit úspěch na solidní obraně a kvalitním brankáři zkusili už Češi a málem jim to vyšlo. Jenže k tomu potřebujete i něco víc. Špetku výjimečnosti. A tu Anglie zapomněla doma.
 

Začalo to už podivnou nominací, v níž nakonec převažovali zástupci Liverpoolu, takto 8. týmu konečné tabulky Premier League. V kádru pro EURO 2012 jich bylo šest, tedy více než čtvrtina. Jak asi můžete dopadnout s fotbalisty průměrného celku ligové soutěže? Průměrně. A přesně tak Anglie skončila. Účast mezi nejlepšími osmi není ani úspěchem, ani neúspěchem. Je to něco mezi tím.
 

Troufám si říci, že kdyby Roy Hodgson dal více prostoru hráčům mistrovského Manchesteru City či zástupcům vicemistra Manchesteru United, mohl to dotáhnout dál. Asi nejen mně v kádru pro závěrečný turnaj chyběli Adam Johnson, Micah Richards či Tom Cleverley, tedy mladíci s mimořádnou efektivitou v útočné fázi. Nejel ani Peter Crouch, střelec s obdivuhodnou bilancí v národním mužstvu: 42 startů, 22 gólů. A když k tomu připočtete, že se šampionátu nemohl zúčastnit ani další vynikající zakončovatel Frank Lampard, není divu, že ve čtyřech vystoupeních zaznamenali reprezentanti kolébky fotbalu jen pět branek.

Foto: isifa.com

Anglický útok vsadil vše na jednu kartu – Wayna Rooneyho, jenž v prvních dvou zápasech ve skupině odpočíval kvůli karetnímu trestu. Měl být čerstvý, nažhavený a hladový. V neděli však i jemu v závěru docházely síly. Aby také ne, když se Anglie většinu utkání bránila a hráči běhali bez míče.
 

Držet balón a kombinovat se přitom dnes během krátké doby může naučit každý tým. V anglické lize to s donedávna prakticky bezejmennými fotbalisty předvádí třeba Swansea, které manažer Brendan Rodgers vštěpil tento způsob hry za jediný rok. Nováčkovi soutěže se dokonce přezdívalo Swans-alona, protože její vysoké procento přesných přihrávek ve středu hřiště tolik připomínalo slavnou Barcelonu.
 

A zase jsme u té nominace. Kolik myslíte, že Hodgson vzal na EURO 2012 hráčů Swansea, kteří mají tento styl v krvi a mohli by tedy vyspělým Italům lépe čelit? Ani jednoho.
 

I skladba základní sestavy mohla být zvolená lépe a účinněji. James Milner prostě nemůže hrát krajního záložníka či křídlo, na to už Roberto Mancini v Manchesteru City přišel dávno. Milner není tahový hráč, potřebuje spíš prostor ve středu hřiště, na kterém může pracovat a uplatnit sílu v soubojích.
 

Přes to všechno, co jsem vyjmenoval, samozřejmě Angličané mohli postoupit. Italové však pro boj o medaile udělali ještě o něco víc. Vynikající dirigent zálohy Andrea Pirlo završil své účinkování v zápase symbolicky. Panenkovsky proměněnou penaltou ukázal, že přesně takového hráče soupeř neměl. A tak čekání na triumf na velkém turnaji trvá v Anglii už téměř půlstoletí.