Chybami se člověk učí

Poučme se z vlastních chyb

Úspěšnost v pokeru je totiž do značné míry určována rozhodnutími a volbami, pokaždé, když uděláte chybu, soupeři toho využijí a vy přicházíte o peníze.

Pokud chcete místo ztráty svůj stack rozšiřovat a nechcete se spoléhat jen na štěstí, je dobré se chyb pokud možno vyvarovat. Zní to velmi prostě, ale samozřejmě tak jednoduché to není. Chyby dělá každý, ale opravdu dobrý hráč svou chybu zanalyzuje, snaží se z ní poučit a zlepšit tak svou hru při první příležitosti.

Správný proces „poučení se z vlastní chyby“ by měl vypadat následovně:

Snažíme se správně rozebrat situaci a přiznat si, že došlo k chybě.

Pokusíme se přijít na to, jaké jiné řešení by bylo správnější.

Ujasníme si, proč by právě ten krok byl v dané situaci výhodnější.

Snažíme se upravit svou hru a v příští podobné situaci svá nová zjištění aplikovat.

Identifikace chyby

Co vlastně je v pokeru „chyba“?

Známý pokerový hráč, novinář a publicista David Sklansky se pokusil rozdělit pokerové chyby v rámci své známé fundamentální pokerové teorie (tu mnoho známých hráčů později označilo za opravdu cenný a pro ně užitečný zdroj informací). Sklansky v ní tvrdí, že pokud se hráč zachoval jinak, než by hrál se znalostí soupeřových karet, udělal chybu.

Příklad:

Držíte A K a Váš soupeř má 9 9. Na flopu přijde Q J 4.

Na základě fundamentální teorie bychom čímkoliv jiným než check-foldem dělali chybu - soupeř má větší šanci na výhru, takže bychom neměli do potu už nic přidávat.

Ve skutečnosti existuje poměrně slušná šance, že protivník po naší sázce položí.

Co je tedy pokerová chyba? Prostě jde o takovou situaci, kdy jste zahráli jinak, než by bylo „optimální“.

Není to prostě tak jednoduché, většina pokerových hand spadá do šedé zóny, kde neexistuje jediný správný způsob, jak se zachovat.

Dalším způsobem, jak chybu identifikovat, je situace, kdy máte sami pocit, že jste se dopustili chyby – pak k ní dost možná skutečně došlo. Když si říkáte „Mohl jsem vyhrát víc“ či „Mohl jsem prohrát méně“, dost možná máte pravdu. Zkuste si ty hry zapamatovat a později se nad nimi zamyslet.

Hledání optimálního řešení

Pokud se snažíme najít optimální řešení dané situace, je to často velmi složité. Je totiž téměř nemožné přesně vědět, co soupeř(i) drží – tak dobře ho(je) přečíst se nepovede pokaždé. Musíme se tedy spokojit s odhadem rozsahu kombinací, které ostatní u stolu drží.

Dalším známým přístupem je teorie Phila Galfonda nazvaná G-Bucks. Stručně řečeno takto hodnotí svou karetní kombinaci proti rozsahu potenciálních kombinací soupeře (případně v opačném směru).

Optimální řešení je takové, které je nejziskovější volbou proti rozsahu soupeřových kombinací v dlouhodobém výhledu. Takže i když protivník zrovna drží neporazitelné karty, all-in může být dobrým tahem – soupeřovy karty totiž opravdu nebyly pravděpodobné, tvořily jen malou část rozsahu jeho možných kombinací.

Ani na hledání optimálního řešení neexistuje jediný rychlý a jednoduchý návod. Myslete vždy na pot odds, rozsah toho, co může držet soupeř, jeho table image a návyky v sázení a pokuste se tohle všechno zanalyzovat.

Prodiskutovat takovou situaci s někým, kdo je třeba lepším hráčem a má více zkušeností, by mohlo být neocenitelné - do budoucna velmi užitečné, nikdy podobnou pomoc neodmítejte.

Odůvodnění si dané volby

Jakmile jsme tedy dospěli k optimálnímu řešení situace, ve které jsme udělali chybu, je dobré si přesně ujasnit, proč právě takový tah by byl optimální.

Je důležité tenhle krok nevynechat. Vědomí toho, že optimální řešení by nám pomohlo jen v jedné specifické hře, není velkým přínosem pro nás jako hráče do budoucna.

Je dobré se podívat na problém ještě jednou a najít důvody, proč použít právě takové řešení. Jakmile opravdu porozumíme tomu, proč ho zvolit, může se nám podařit posunout se dál jako hráč – přidat tuhle novou dovednost do svého pokerového arzenálu. Jistě totiž narazíme na podobnou situaci, kdy se nám nová znalost bude hodit překvapivě brzy.

Snažme si tedy takovéto chyby a z nich plynoucí ponaučení zapamatovat a aplikovat je ve své hře v budoucnosti.

Uplatnění nových zjištění

Tohle je klíčová část celého procesu – celá předchozí analýza by byla k ničemu, kdybychom ji nedokázali použít v dalších hrách.

Snažme se tedy porozumět vlastní chybě, zjistit, v čem byl problém a jaké by bývalo bylo optimální řešení – a proč by to bylo právě ono – a příště se už zachovejme jinak.

Pokud se nám takovýto návyk skutečně podaří dostat do své hry, budeme dělat chyb čím dál tím méně a určitě se to projeví na výsledcích – a samozřejmě i na bankrollu.

Ve hrách a situacích, které hrajete dobře, se už příliš zlepšovat nemůžete (i když samozřejmě prostor na zlepšení se najde vždy) – opravdovou výzvou jsou tedy takové momenty a hry, které hrajeme hůře a děláme v nich chyby.

Samozřejmě, že  v pokeru dělá chyby úplně každý. Ti opravdoví šampióni jich dělají minimum a když už se to stane, věnují dané hře náležitou pozornost. Snažit se poučit z vlastních chyb prostě rozhodně stojí za to. Uvědomte si, že poker se budete učit celý život a kdykoliv se poučíte z vlastní chyby, sami pocítíte, že se vaše hra zlepšuje.