S Medkem se rozloučila rodina, Klaus i Havel

V bazilice svaté Markéty v Břevnovském klášteře se ve čtvrtek konalo poslední rozloučení s někdejším kancléřem bývalého prezidenta Václava Havla, novinářem a muzikologem Ivanem Medkem. Na poslední cestě doprovodili muže oceňovaného pro noblesu a pevný charakter, bojovníka za svobodu a demokracii členové rodiny i Havel nebo premiér Jan Fischer.

Někdejší redaktor Hlasu Ameriky ve Vídni zemřel 6. ledna ve věku 84 let. S komunistickou ideologií měl celoživotní negativní zkušenosti, jedním z jeho kréd bylo proto nevěřit komunistům nikdy nic.

Foto: ČTK

Zádušní mši vedl biskup Václav Malý, který poslední léta Medka duchovně doprovázel. "Byl to člověk střízlivý, nezištný a prokázal obrovskou trpělivost. Byl to opravdu chlap, který neměl potřebu prosazovat se a vítězit, který byl hluboce přesvědčen o pravdě, kterou poznal," řekl v pietním projevu biskup Malý. Upozornil, že Ivan Medek dovedl překonávat strach, který měl, a přetvořit ho v něco pozitivního. Nebál se těch, kteří byli názorově na jiné straně, nebál se ani setkání s nimi.

Foto: ČTK

Prostory chrámu byly zcela zaplněny. Katafalk, na kterém spočívala rakev, obklopovaly květinové dary členů rodiny, prezidenta Václava Klause a jeho choti Livie, bývalého prezidenta Václava Havla, parlamentu, vlády, ministerstev zahraničních věcí a kultury, České filharmonie a Pražského jara. Věnce poslali rovněž František Janouch a Nadace Charty 77, Rádio Svobodná Evropa či Praha 3, jejímž čestným občanem Medek byl.

Mezi smutečními hosty usedli kromě Havla s Fischerem také další významné osobnosti veřejného života. S Medkem se přišli rozloučit senátoři Jiří Dienstbier a Petr Pithart, předseda ODS Mirek Topolánek či kancléř prezidenta Václava Klause Jiří Weigl. V bazilice byli i někdejší Havlův mluvčí Ladislav Špaček, bývalý šéf Havlovy kanceláře Ivo Mathé, bývalý ministr vnitra Jan Ruml nebo někdejší zpravodajka Svobodné Evropy Lída Rakušanová.

Foto: ČTK

Pro Rakušanovou byl Ivan Medek především příkladem nesmírné osobní statečnosti. "Nikdy se nepokořil a nesehnul, i když z toho měl v 70. letech spoustu nepříjemností, které hraničily až s ohrožením jeho života," řekla. Za obdivuhodné považuje i to, jak se zachoval v posledních letech, kdy byl těžce nemocen. Přesto byl duševně svěží a své trápení snášel s obrovskou pokorou, dodala.

Ivan Medek chtěl být původně historikem, věnoval se hudbě, působil jako hudební publicista, kritik a organizátor. Životní peripetie jej zavedly leckam - od mytí nádobí v hospodě až po funkci prezidentova kancléře. Po válce spoluzakládal a vedl Český komorní orchestr a pracoval i jako koncertní jednatel mimo jiné v České filharmonii.

Medek patřil mezi signatáře Charty 77. V srpnu 1978 byl ale po útoku StB přinucen emigrovat do Vídně. Ještě v listopadu 1989 četl jako redaktor Hlasu Ameriky do éteru spolu s kolegy jména signatářů manifestu Několik vět a v roce 1990 už byl v Praze "k dispozici" Václavu Havlovi, v jehož těsné blízkosti strávil na Pražském hradě šest let. V srpnu 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu.

Za svoji práci i postoje získal Ivan Medek mimo jiné Řád T. G. Masaryka III. třídy (1991), medaili Za zásluhy (1999), čestnou plaketu předsedy vlády ČR (2008) a loni v únoru novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Tu už ale Medek, upoutaný na lůžko, osobně převzít nemohl.

Video: Lenka Pastorčáková