Jak jsme slavili. VŠE O VÝROČÍ REVOLUCE

17. listopadu 1989 se na pražském Albertově sešli studenti, aby si připomněli výročí nacistických poprav vysokoškolských studentů a protestovali proti komunistickému režimu. Pochod, který pokračoval na Národní třídu, zastavili a tvrdě potlačili příslušníci státní a veřejné bezpečnosti.

 

Pochod a koncert na Národní třídě, násilnosti radikálů

 

Vzpomínkový pochod, který připomenul konec komunistického režimu, začal jako před dvaceti lety na Albertově. Kolem šesté hodiny průvod zhruba deseti tisíc lidí dorazil na Národní třídu na vzpomínkový koncert.

 

U Tančícího domu vypustili účastníci pochodu čínského draka štěstí na památku první manželky exprezidenta Václava Havla Olgy.

 

V některých krajích České republiky se s oslavami dvaceti let po pádu režimu vypořádali po svém. Například v Totalitním městečku na Masarykově náměstí v Ostravě mohli lidé získat devizový příslib nebo povolení k vycestování do ciziny.

 

Už před druhou hodinou odpoledne se sešlo v Praze u budovy Národního divadla zhruba 300 příznivců Dělnické strany. Jejich plán projít Národní třídou nevyšel, jejich pochod ale provázely násilnosti. Policie zadržela 48 lidí.

 

Přečtěte si všechno, co jsme o výročí revoluce publikovali:

 

Součástí 20. výročí sametové revoluce byl vzpomínkový průvod z Albertova na Národní třídu. Čelo průvodu tvořily alegorické vozy a postava kostlivce. Stejně jako před dvaceti lety. Deset tisíc lidí se nakonec shromáždilo před pódiem na Národní třídě a oslavy výročí sametové revoluce završil koncert několika kapel.

 

Až 300 příznivců Dělnické strany se 17. listopadu sešlo v Praze u budovy Národního divadla. Šéf strany Tomáš Vandas vyjednával se zástupci policie a pražského magistrátu, aby povolili průchod Národní třídou, to se ale nestalo. Zadržených bylo nakonec 48 a vzduchem létaly dělobuchy, láhve a kameny.

 

Na Staroměstské náměstí se vrátili veksláci, bony i pivo za 2,90. Hostesky rozdávaly pomeranče a banány, lidé nakupovali v Tuzexu. Od dívek bylo možné získat i trikolory, bez kterých si listopad 1989 nelze představit. Více se dočtete TADY.

 

Listopadové výročí začátku takzvané sametové revoluce si připomínají rovněž politici. Bývalá hlava státu Václav Havel a další politici vystoupili na konferenci ke konci totality v Senátu. V chrámu svatého Víta se konala mše k listopadovým událostem. Na Národní třídě uvítalo prezidenta Václava Klause nespokojené pískání i oslavné skandování jeho jména.

 

Do života každého vysokoškolského studenta patřila před rokem 1989 i zkouška z marxismu-leninismu. Asi posledním člověkem, který ji v Československu udělal, byla Anna Veverková; skládala ji v pátek 17. listopadu od 13 hodin. Spolužáci, kteří přišli ke zkoušce v pondělí, už ji v nových poměrech dělat nemuseli. Podrobnosti ve vzpomínkové reportáži.

 

  Dnes jsou uz nich poslanci, hejtmani i předsedové politických stran. Jak ale známí politici vzpomínají na listopadové události, které nejen jim od základu změnily život?

 

Zatímco na Albertově demonstrovali studenti a bezpečnost pak u Národní třídy zbila a zadržela několik stovek lidí, v porodnici prožíval první okamžiky na světě Hynek Brandl. Přečtěte si, jak se žije dítěti revoluce.

 

 Listopad 1989 si Češi buď pamatují, nebo znají z vyprávění. Tenkrát lidé poprvé výrazně projevili nespokojenost s komunistickým režimem. Jak pukaly komunistické ledy, si přečtěte v tomto článku.
 

Ke klíčovým okamžikům sametové revoluce patřil například vznik Občanského fóra nebo podpora zpěváků. Politický převrat měl několik výrazných osobností a jednou z nich byl i někdejší disident a budoucí prezident Václav Havel. O dalších osobnostech si přečtěte ZDE.

  Václav Havel se svěřil, že věta "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" ho napadla v podstatě náhodou na jedné z masových demonstrací v listopadu 1989. A také přiznal, že za výrok dodnes sklízí posměch.

Když se hroutil komunismus, byli mladí a studovali. Přesto vstali z poslucháren a pomáhali položit socialismus v Československu. Přečtěte si osudy studentských vůdců sametové revoluce.
 

Jméno Vlastimila Ježka v Česku známé díky kauze nové budovy Národní knihovny, přezdívané také jako blob nebo chobotnice. Ježek je ale také jednou ze studentských ikon pádu socialismu v Česku a v on-line rozhovoru na tn.cz odpovídal na otázky čtenářů.

 

Naopak poslední dny na výsluní zažívali komunističtí papaláši: prezident Gustáv Husák, Lubomír Štrougal nebo Milouš Jakeš. Více o jejich osudech a o tom, co dělají dnes, najdete v TOMTO článku.

 

Dvě třetiny Čechů si myslí, že sametová revoluce je jednou z nejvýznaměnších událostí novodobých dějin Česka. S tím ale souhlasí podstatně menší procento lidí se základním vzděláním, kteří jsou starší 60 let. O průzkumu si přečtěte ZDE.
 

  V Číhošťském kostele se 11. prosince 1949 údajně pohnul kříž a zůstal v pozici, kdy směřoval k západu. Viděl to tamní kovář a dalších 18 svědků. Komunisté v tom ale viděli rozvratné práce a faráře Josefa Toufara popravili.  Přečtěte si více o tajemném příběhu.
 

Do tehdejšího sídla Národního výboru v Babicích vtrhli 2. července 1951 kolem půl jedenácté večer dva muži se samopaly a další dva hlídali venku. Na chodbě u zdi zastřelili tři úředníky a rozpoutali tak vlnu zatýkání, poprav a zabavování majetku.
 

Případ bratří Mašínů jitří emoce i po dlouhých letech. Při své snaze co nejvíce poškodit nenáviděný komunistický režim neváhali používat zbraně a výbušniny. Jestli byli hrdiny, nebo krutými vrahy, si můžete přečíst v tomto článku.
 

Jsou hvězdy, které září stejně jako před dvaceti lety. Příkladem za všechny můžou být Karel Gott a Helena Vondráčková. Koho změna režimu v kariéře zastavila a koho ne, si přečtěte ZDE.
 

Mezi nejoblíbenější zaměstnání minulého režimu patřila taková, která nabízela melouchy a významné výdělky i mimo pracovní dobu. Trochu stranou tak byly práce, které vyžadovaly vysokoškolské vzdělání.
 

"Čest práci, soudruhu. Tvůj kádrový profil je příkladem pro každého úderníka." Nejste si jistí, co že taková věta mohla před dvaceti lety znamenat? Připomeňte si socialistický slang v následujícím článku.
 

  Je jasné, že sex tu byl a bude za každého režimu a lidem v podstatě stačí málo. Výhodou předrevolučních poměrů v oblasti sexu bylo to, že lidé měli více času. Nebylo také příliš mnoho možností, jak se realizovat, takže zbývalo dost prostoru na hrátky v postelích.

  Osmdesátá léta byla v Československu trochu jiná než ve světě. Výběr oblečení byl velmi malý. Kdo chtěl mít "něco extra", musel využít švadlenu nebo šikovnou maminku. Do Tuzexu se dostali jen vyvolení. Podívejte se na přehlídku totalitní módy.
 

Škodovka prodávala v roce 1989 na českou značku neuvěřitelně moderní favorit, ale silnice stále ovládaly modely 105/120 a východoněmecké trabanty.
 

Jak se režimu báječně daří, měla ukázat spartakiáda v roce 1990. Měla být největší ze všech, zbylo z ní ale nakonec jen torzo. Připomínku těchto "estetických a výchovných" akcí, opakovaných každých pět let, najdete ZDE.