SUPERSTAR: Kdo dělá největší pokroky?

V neděli večer konečně uslyšíme výkony finalistů Česko Slovenské Superstar na velkém pódiu a za doprovodu plnohodnotné kapely. Teď se skutečně ukáže, co se v kom skrývá a jak dokáže strhnout davy posluchačů.

Finálová dvanáctka je dost různorodá a stejně různorodé byly i jejich výkony od počátku soutěže až po dnešní den. Zatímco u někoho se nekonalo žádné překvapení, jinde to bylo jako na houpačce.

Tři lidé mě ale hodně zaujali tím, jak velký pokrok udělali od chvíle, kdy se poprvé klepali před porotou na castingu.

Jan Bendig

 

Kdo čte moji rubriku Scalexova gilotina, ten ví, co mám na mysli, protože jsem se o tom zmiňoval už několikrát. Na castingu byl Honza jedním z nejvyklepanějších a nejustrašenějších účastníků. Tváří v tvář slavným osobám šoubyznysu zapomněl text nepříliš jednoduché písně skupiny Burma Jones. Skladbu začínal několikrát a teprve s pomocí Ondřeje Hejmy se dostal alespoň k onomu ”teplému té”. Jeho hlasový talent ale porota rozpoznala a proto ho poslala do dalších kol.

 

Tam se Jan předvedl s árenbíčkově pojatou státní hymnou, což byl nezvyklý a hodně odvážný krok, hraničící skoro až s určitou drzostí. Ale proč ne? Dorůstá nová generace, která má možná jiné hodnoty, jiné vnímání kultury a chce tradiční svět posunout zase o kousek jinam. Honza ukázal, že se nebojí náročných výzev a i když i v divadle měl lehké problémy v duetu s Monikou Bagárovou, které ale plynuly spíše z hlasové únavy, nenechat ho jít dál by byl hřích.

 

Od té chvíle stoupají Janovy výkony strmě vzhůru. Nevím, kolik času tráví soutěžící se svými hlasovými poradci a zda mají kromě nácviku konkrétních skladeb čas a prostor i na zlepšování své techniky, ale Jan by si to velmi zasloužil. Má ve svém jedinečném hlase několik drobných nedostatků, které by stálo za to odstranit. Nejde ani tak o chyby v technice, jako spíš o občasnou nevhodně zvolenou techniku pro konkrétní píseň či její část. To jsem kritizoval například u jeho podání písně Podvod od Jana Nedvěda. První dva verše zněly příliš ”romsky” a nebylo to na místě, stejně jako by nebylo na místě, kdyby to zpíval operním hlasem nebo deathmetalovým chrchlákem. Zbytek písně byl ale více než výborný.

 

Z kluků v Superstar je pro mne Jan Bendig člověkem, na kterém je nejvíce vidět jeho vývoj, jeho schopnost poučit se z chyb, jeho píle – protože je vidět, že neusíná na vavřínech a skutečně na sobě pracuje – a samozřejmě i to, jak nenechává usnout svůj talent a snaží se ze své účasti v Superstar vytěžit pro svůj hlas maximum.

Denis Lacho

 

Denis je zvláštní fenomén této soutěže. Na rozdíl od Jana Bendiga, kterého je všude plno a neustále je vidět a slyšet, je Denis spíše tichý a nenápadný. Možná proto ho od začátku nikdo neřadil mezi favority. Jeho nenápadnost je zároveň i velkou nevýhodou, může na ni totiž dojet při diváckém hlasování. Byla by to přitom škoda, protože i Denis je člověkem, který se v soutěži zajímavě vyvíjí a právě tím, že je takovou šedou myškou, překvapuje. Od patnáctiletého kluka, který žil hlavně fotbalem, zkrátka nikdo nečekal, že se z něj vyklube zajímavý a citlivý zpěvák s překvapivě zralým pěveckým projevem.

 

Někomu možná nebude sedět to, že předvádí hlavně sladší popové fláky, ale jak říká stará pravdivá marketingová poučka, každé zboží má svoji cílovou skupinu. A cílovka popových slaďáků je nemalá.

 

I Denisovo semifinálové zazáření považuju za projev slušného pokroku a jsem zvědavý, jestli udělá pokrok i v oné sebeprezentaci, ve které malinko pokulhává. Možná kdyby mu Bendig půjčil trochu svého exhibicionismu a vrozené divokosti, nebylo by to na škodu.

Dominika Stará

 

Vždycky, když píšu článek o Superstar, tak přemýšlím nad tím, za jak velkého pitomce budu, když se ukáže, že jsem neměl pravdu. Samozřejmě, nemám patent ani na rozum, ani na uši a vycházím z toho samého, z čeho mohou vycházet ostatní diváci, tedy z toho, co se vysílá v televizi. Ale vždy, když někoho chválím, říkám si, že možná příště totálně vybouchne a naopak, když se na někom povozím a on pak vyhraje SuperStar, nebude to pro mě jako pro kritika příliš dobrá vizitka. Ale což, s takovou kůží holt musí na trh každý kritik.

 

A proč jsem předchozí odstavec napsal právě k Dominice? Protože jsem rád, že jsem se v prvních dílech na ní nepovozil. Ne že by na castingu nezpívala hezky, možná si i vy vzpomenete na dívku, jejíž rodina kvůli bratislavskému castingu přeložila termín dovolené. A dobře udělala. Ale že to bude až tak velký úspěch, jsem nečekal. Naprosto přesně na Dominiku sedělo to, co řekla Dara. Že její projev je kuřátkovský. Kuřátko, sice moc hezky pípající, ale pořád příliš nevyzrálé.

 

Jenže pak přišlo druhé semifinálové kolo a v něm se z kuřátka vyloupla rockerka, která bravurně vystřihla rockovou pecku od Suzi Quatro a ukázala, že ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. A tento dojem ještě více umocnila v kole třetím, kdy zazpívala Je Suis Malade od Lary Fabian tak, že lidem stály nejen vlasy, chlupy a vousy, ale snad i klky v tenkém střevě. Dominika tedy střevo rozhodně není. Nabídla posluchačům úžasné zážitky. 

Nezbývá, než čekat, jak se tihle lidé budou vyvíjet dál a co se ukáže jako jejich strop. A zajímala by mne i druhá strana mince – zda se ti, kteří se podle mě dostali do finále omylem nebo šťastnou náhodou, dokážou podobně vypracovat a ukázat, že si ten postup přeci jen zasloužili.

 

..: Vše o Česko Slovenské Superstar najdete ZDE