Konečně je to tady. Finále s velkým F, velkou kapelou, velkým pódiem a připravené na velké výkony soutěžících. A také velká výzva a velká zkouška, protože vtrhnout na takové pódium není jen tak. Tady musí člověk vybalit úplně jiné zbraně než v komorním prostředí semifinálových kol.
Finálová dvanáctka dělala, co mohla. Výkony zdaleka nebyly vyrovnané. První polovina večera byla spíš slabší a nudnější a přistihl jsem se, že víc sleduji výborné výkony kameramanů, kteří měli nájezdy kamer a jeřábů perfektně zmáknuté. V polovině se to ale zlomilo a posledních pět výkonů mne přilepilo do křesla. A proč bych to nepřiznal, výkony Dominiky Staré a Martina Chodúra jsem si po skončení pořadu ze záznamu pustil pětkrát za sebou. Úžasné. Stejně jako Paľo Habera, přiznávající se k tomu, že tentokrát mu místo zimomraviek vyrašila pod nosem solidní bublina. Ale začněme od prvního soutěžícího a tím byl Miro Šmajda.
Miroslav Šmajda – Stairway To Heaven (Led Zeppelin)
Smůla hned v několika směrech. Jednak byl prvním, kdo ten večer začínal. Sice se samozřejmě konají zvukové zkoušky a generálky, ale z praxe a mnoha koncertů, na kterých jsem hrál, dobře vím, že při prvním interpretovi večera se ještě leccos dolaďuje a na rychlo se řeší drobné nedostatky. Přišlo mi, že přesně to se stalo Mirovi v úvodu a že se v příposlechu špatně slyšel. V tiché a klidné pasáži byl silně nad tónem.
Druhá věc, která hrála proti Mirovi, je skutečnost, že jde o osmiminutovou skladbu, takže pro potřeby Superstar byla notně zkrácená a milovníkům Zeppelinů to muselo připadat hodně srandovní. Miroslavovi to bohužel ujíždělo i v ostřejších pasážích, kdy mu ve špičkách přeskakoval hlas. Věřím, že to bylo nervozitou z toho že vystupuje první, ale celkově mu nemůžu za tento výkon dát víc než šest bodů z deseti. Žádná tragédie, ale necítil jsem z toho pravověrné rockerství.
Monika Bagárová – Say A Little Prayer (Aretha Franklin)
Pro mne šok večera. Bohužel v negativním slova smyslu. Monika si vybrala skladbu, která ji převálcovala. Chvějící hlas dával od počátku vědět, že něco není v pořádku. Když přišly dlouhé táhlé tóny, pochopil jsem. Monice neustále docházel dech a uzpívat tuto skladby bylo nad její síly. A zaplaťpámbů za to. Je to stejné, jako když se dítě učí plavat tím, že se prostě hodí do vody – Monika byla hozena, musela plavat a zjistila, jaká je její obrovská slabina v jinak dokonalém pěveckém projevu. Takže teď dobře ví, že musí volný čas trávit nejen hrou na miminka, ale i řadou dechových cvičení, posilováním plic, roztahováním bránice a dalšími technikami, které jí v budoucnu umožní s menším vypětím sil zpívat dlouhé tóny. No a teď to nepříjemné, ať to máme rychle za sebou. Čtyři body z deseti a rychle pryč od toho. Příště to snad bude lepší.
Nikoleta Balogová – Listen (Beyoncé)
Nejdřív musím pochválit práci vizážistů. Změna účesu Nikoletě opravdu hodně prospěla. Co se týká zpívání, počátek byl hodně nejistý a až po příchodu do ”přízemí” se hrdlo pořádně otevřelo. Jenže se ukázala nezkušenost s vystupováním v takovémto prostředí a Nikoleta se natolik věnovala komunikaci s fanoušky (podávala jim ruce), že se přestala soustředit na zpěv. Úplný závěr, kdy už to soustředění našla, se jí povedl výtečně. Poučení pro příště, pokud nějaké příště bude: zpěv je to zásadní, vše ostatní je podružné. I kdyby se zašprajcla nahoře a ani nesešla po schodech, nebude to vadit tak moc, jako když zkazí zpěv. Tentokrát
šest bodů z deseti.
Ben Cristovao – My Love (Justin Timberlake)
Nu, co říci o člověku, kterého nepovažuju za pořádného zpěváka, který zpívá písničku, kterou nepovažuju za pořádnou písničku? V tomto směru asi generační rozdíl nepřekonám a těžko v tom najdu něco, co by se mi nějak líbilo. Ale pořád tu funguje Benovo charisma a taneční talent, i když ani z tance toho tentokrát moc neprodal. Já v tom mám jasno, Ben je prostě klasický playbackový zpěvák. Ve studiu s pomocí mašinek svůj zpěv doladí, pekelně naefektuje a na pódiu už se nebude muset starat o nic jiného než o to, aby vypadal dobře a hopsal, jak se patří. To ale až v budoucnu. Teď jsme v Superstar a tady se musí zpívat. Takže...
tři body z deseti, můžu to tak nechat?
Paulína Ištvancová – Black Or White (Michael Jackson)
Elasťáky vyřadit z šatníku. Hned teď. V jedné internetové diskuzi to kdosi pojmenoval trefně – v takových chodí na vesnici padesátileté babky do samoobsluhy. Co se týká zpěvu, tohle byl jednoznačně Paulínin dosavadní vrchol. Oproti Jacksonovi to podala jinak, po svém a určitě bylo lepší udělat to takhle, než kopírovat Jacksona. Zajímavé je, že Paulínin doposud kuňkavý a nevýrazný hlas se na velkém pódiu doslova rozzářil. Pryč s předsudky, tohle si zaslouží
osm bodů z deseti, velmi slušný výkon.
Thomas Puskailer – Beggin' (Madcon)
Ochotníci hrají muzikál. Takový to na mne udělalo dojem. Průměrně odzpívané, průměrně zahrané (ve smyslu gest a mimiky, nikoliv hudby), na rozdíl od Paulínina hlasu se ten Thomasův nijak zázračně nevyvinul. Porota to řekla přesně. Žádný průšvih ani žádný zázrak, prostě pořád ten stejný Puskailer, od castingu až po finále.
Pět bodů z deseti.
Leona Šenková – Just Like A Pill (Pink)
Vizážisté a stylisté – tohle prosím už nikdy! Jestli si takhle někdo představuje rockerku, tak by měl vrátit školné. Jinak u Leony se ukazuje, že jejím kamenem úrazu je angličtina. Patrné to bylo už u Cranberries, kde jsem kritizoval její ”Zambéé”, dnes to nebylo o mnoho lepší. Přitom hlas samozřejmě fantastický, tišší i pořádně našláplé pasáže. Na těch ostřejších místech bylo vidět, jak si to konečně Leona užívá, jak je ráda, že si může zařvat na velkém pódiu.
Devět bodů z deseti, bodík strhávám za trochu opatrný a nejistý začátek, který byl ale vyrovnán výtečným masivním refrénem.
Markéta Konvičková – I Bruise Easily (Natasha Bedingfield)
Ajajaj, další experiment s účesem, který se vymkl kontrole a vkusu. Rozčesat, přečesat. Nebo místo Scalexovy gilotiny zavedu Scalexovy nůžky. Ale ”Konvice” je jinak výtečný fenomén, konečně jsem měl podobný pocit jako v prvním semifinále s Rihannou. Tohle bylo opravdu skvěle zazpívané a po těch dvou neslaných nemastných výkonech z dalších dvou semifinálových kol to pro mě bylo velké osvěžení a jsem rád, že se v jejím podání vrátila kvalita.
Devět z deseti, hurá!
Dominika Stará – You Came (Kim Wilde)
Nevím, co se s Dominikou stalo po prvním semifinále (kde příliš nezářila), ale od druhého kola neskutečně jede. Nejdřív se Suzi Quatro, pak Lara Fabian a dnes Kim Wilde. A všechno excelentně. V případě Dominiky musím stylisty i vizážisty velmi pochválit. Účes a líčení perfektní, z Dominiky je úplně jiná holka (a mnohem hezčí, dlužno poznamenat). A co do stylu oblékání, tak tady se perfektně podařilo vystihnout ducha doby, ze které skladba pochází. Viděl jsem discohvězdičku jak vystřiženou z dobových videoklipů. No a i tak strašlivou věc, jako je píseň od Kim Wilde, zazpívala Dominika naprosto famózně a mnohonásobně lépe než originál.
Deset bodů z deseti a neustoupím ani o píď.
Martin Chodúr – A Little Less Conversation (Elvis Presley)
Tak to byla jízda přímo neuvěřitelná. Excelentní zpěv, energie, gesta, komunikace s publikem i porotou během zpěvu a velmi originální tanec (kříženec rock'n'rollu, charlestonu a poga). Zábava od začátku až do konce, ani troška nudy. A dokonce se mu podařilo strhnout porotu natolik, že se Dara s Martou k Martinovi přidaly jako vokalistky. Smál jsem se po celou dobu, výborně jsem se bavil a evidentně se bavila celá hala, v čele s Paľom Haberou, který přiznal, že mu kromě slzí vytryskla i nudle.
Deset vychechtaných bodů z deseti.
Denis Lacho – You Give Me Something (James Morrison)
Neznám slovenskou popovou scénu tak dobře, abych věděl, jestli tam takový typ jako Denis je, ale pokud není, tak Denise čeká velká kariéra. No a pokud je, tak ho čeká velká kariéra taky, akorát dá víc práce se prosadit. Ale na patnáct let zpívá famózně a jeho pěvecká technika je vyzrálá. Přesně ví, co na dívky a ženy nasadit a je přitom úplně přirozený. Má přesně to, co chybí Thomasovi Puskailerovi, či přesněji Thomasovi přebývá určitá umělost, kterou Denis nemá. Jakkoli nikdy nebudu Denisovou cílovou skupinou a na rozdíl od Dary si jeho CD nekoupím (a možná ani neupirátím), nemůžu mu dát méně než
deset bodů z deseti. Denis prostě umí.
Jan Bendig – Hero (Mariah Carey)
Honza si často vybírá skladby zpěvaček a je to výborný tah. Díky tomu si může udělat skladbu po svém, hodit si ji do jemu vyhovující tóniny a zkrátka si ji tak trochu pobendigovat. V Janovi je navíc cosi ze Sámera Issy... nejspíš ten těžko pojmenovatelný X Factor, kterým tak působí na lidi. Honzovi ať to jde nebo nejde, vždy působí sympaticky. Když písničku pohnojí někdo jiný, nelíbí se nám to, když ji pohnojí Jan, udělá kokršpanělí kukuč a má nás na své straně. Tentokrát ale nic takového nepotřeboval. Zazpíval opět senzačně, nenechal se vyvést z rovnováhy ani pištícími fanynkami, ani tím, jak jim podával ruce. Odzpíval to od začátku dokonce s velkou jistotou. Předpokládám, že v budoucnu se bude věnovat žánrům, které já moc nemusím, ale na to, abych mu dával jeden bod z deseti si počkám, až bude plodit árenbíčkovou nebo hiphopovou desku. Za první finálový výkon je to ale jasných
deset z deseti.
..: Vše o Česko Slovenské Superstar najdete ZDE
Diskuze
Vstup do diskuze