Ano, v neděli večer kromě Mikuláše a Michala Davida dorazily do haly Incheby i zimomriavky, které se už několik finálových kol někde poflakovaly.

Zajímavé ovšem je, že jednotliví členové poroty měli zimomriavky (husinu) v úplně jiných skladbách. A snad nikdy ještě nebyla porota tak rozhádaná, jako právě tuto neděli. Hádka Hejmy a Habery o tom, zda skladba Maria měla či neměla trapné aranžmá nejspíš skončila jen proto, že mezi oběma rozdováděnými kohouty seděly dvě dámy (byť v čertovských kostýmech) a pánům přišlo neslušné přes ně na sebe pokřikovat.

 

Vše o Česko Slovenské SuperStar najdete ZDE

 

Na finalisty čekala dvě témata, která jsem jim ani trochu nezáviděl. Jedním z nich byly velké muzikálové melodie. To není nic jednoduchého a jsou to věci, na kterých si člověk může vylámat chrup (v případě zpěváků spíš hlasivky).

Druhým z témat byly písně Michala Davida. Nejsem si jistý, jestli to bylo správně zvolené a atraktivní téma. V Pánovi prstenů kutali trpaslíci příliš hluboko a probudili balroga, démona ohně a stínu. V Česko Slovenské SuperStar kutali hudební dramaturgové taky příliš hluboko. Myslím, že démona totalitního diska probouzet nemuseli. Naopak, ať si ty děti v SuperStar užijí, že nemusely vyrůstat na Poupatech. No ale stalo se a já se pokusím při hodnocení pěveckých výkonů nebrat zřetel na své antipatie k italskému diskopopu.

 

 

Miroslav Šmajda - Je to blízko

 

Ještě než mě stihl překvapit zpěvák, překvapil mě režisér, který nechal Mira pomalu přicházet ze zákulisí a ”obskakovat štábem”. Nástup na jeviště byl na vteřinu vypočtený a bylo to velmi efektní. Tleskám a to, že Mirovi občas něco lehce ujelo, úplně opomíjím – ono zpívat, když vám jeden člověk pudruje obličej a druhý stříká na vlasy lak, není žádná legrace. Co se týká zpěvu, Miro se krásně pojil jak s klavírem, tak později s celou kapelou. Písnička hezky gradovala a je dobře, že Miro nešel do kolen, jak mu původně radil Michal David. Výsledek byl vynikajíci, krásná balada, jedna z písní, které se Michalovi Davidovi opravdu povedly. Dávám deset bodů z deseti, bavilo mě to hodně.

 

 

Jan Bendig – Discopříběh

 

Tady se shodnu s porotou, ta písnička měla být posazená tak, aby Honza zpíval refrén o oktávu výš. Takhle zpíval příliš hluboko a nepůsobilo to dobře. Michal David se to pokoušel jako sborista zachraňovat falzetem, ale na něj to také bylo nějak posunuté, protože místy zpíval silně pod tónem. No ale Michala nehodnotím, hodnotím Honzu. Sloky docela dobré, refrén slabší a tentokrát ještě větší problémy s výslovností než kdy předtím. Myslím, že logoped je pro Jana nutností, chce-li se vážně věnovat zpěvu a možná i, jak sám řekl, herectví. Hodnotím šesti body z deseti.

 

 

 

Martin Chodúr - Každý mi tě lásko závidí

 

Hned na počátku přišly první chyby v textu, následované dalšími masivními výpadky, což Martina rozhodilo a ve slokách byl absolutně nejistý. Rozbalil to vždy až v refrénu a na dlouhých tónech prodal svůj talent. A snažil se dohnat to, co ve slokách tak pohnojil. Škoda jen, že mu text nenaskočil, takže po skončení refrénu znovu znejistěl a opět to celé spadlo. Pro mne nepříjemné překvapení večera a jen za ty výborně zazpívané refrény dávám pět bodů z deseti.

 

 

Dominika Stará - Děti ráje

 

Dominika má zvláštní dar. Dejte jí jakoukoli diskofilní srágorku z osmdesátých let a ona skvěle a zajímavě zazpívá to, co bych si v originále dobrovolně nikdy neposlechl. Tohle mě, stejně jako podání Miro Šmajdy, hodně bavilo a ve zpěvu nenacházím žádné větší chyby. A protože mám pocit, že bych od Dominiky klidně snesl celé CDčko hitů Michala Davida, Sagvana Tofiho a možná i Tomáše Pacovského, dávám deset bodů z deseti.

 

 

Jan Bendig - My Heart Will Go On (Céline Dion - Titanic)

 

Víte, od čeho mám poškrábanou klávesnici? Zhruba ve třetině skladby mi spadla čelist a zuby se mi zasekly do plastu. Vyrval jsem je až uprostřed hodnocení poroty. Že když Honza chce, umí zpívat senzačně, to jsem dobře věděl. Že ale takhle úžasně zmákne pecku od Céline Dion, to bych do něj neřekl. Jestli Ondřej Hejma čekal víc, tak nechápu co... lépe už to zazpívá jen samotná Céline Dion a ta se do SuperStar nepřihlásila. Tohle byl naprosto profesionální výkon, opět oproštěný od zbytečných kudrlinek. Když v závěrečném refrénu šla skladba o dva tóny výš, tak už mi po zádech běhal Děda Mráz a jsem si jistý, že takhle na mne nezapůsobil ani originál této písně. Což je ale možná způsobeno tím, že jsem utopeného Leo Di Capria považoval za happy end. Honzovi dávám jednoznačně deset bodů z deseti.

 

 

Martin Chodúr – Maria (West Side Story)

 

Sotva mi Děda Mráz slezl ze zad, už se tam zase začal šplhat. To když začal zpívat Martin Chodúr tuhle úžasnou pecku v tak nepovedené aranži. Věčná škoda, že jsme nemohli slyšet původní Bernsteinovu aranž s Martinovým silným hlasem. Martin ale předvedl nejen svůj tradiční plnotučný hlas, ale ukázal polohy, jaké jsme u něj ještě neviděli, včetně velmi jemných. Zimomriavky strikes back, vyvrcholilo to v samotném závěru, kdy se jen do ticha ozve ”Nejkrásnější zvuk, který znám... Maria”. Nu, dneska jsem rozdávačný jako Mikuláš a Martinovi do ponožky za oknem sypu deset bodů z deseti.

 

 

Miro Šmajda - We are the champions/We will rock you (Queen)

 

Každý má někdy den – a někdy ho zase nemá. Včera jsem ve svém prognostickém článku usuzoval, že tohle bude bezchybná pecka. Zdaleka to ale nebylo tak jasné. Na pár místech zbytečně upravená melodie, dost často zpěv mimo tón. Miro dal víc energie do show než do zpěvu a bohužel opět na konci zpíval fistulí a tentokrát velmi falešně. Miro, jestli tohle čteš, tak prosím, dávej tu záverečnou ječivou fistuli jen jako koření, jen občas, ne v každé písničce. Jinak musím uznat, že Miro umí bezchybně ovládnout pódium, skvěle komunikuje s publikem i kapelou, v tom je ze všech lidí v SuperStar nejdál. Bohužel, ten zpěv byl tentokrát dost tristní, dávám šest bodů z deseti. Dal bych sedm, ale strhnul jsem bod za ten falzetový ječák.

 

 

Dominika Stará – Memory (Cats)

 

Ten samý problém jako s Martinem – sterilní aranžmá, takové lehce samohrajkové. U této skladby nemohou být emoce jen ve zpěvu, musí být i v hudbě. A tady nebyly, a proto Dominičin zpěv tak úplně nevynikl. Je ale pravda, že byla příliš napjatá a měla do toho dát trochu herectví. Možná si Dominika měla pustit několik verzí přímo z muzikálových provedení, to by ji mohlo inspirovat k tomu, jak tuto skladbu pojmout. Tentokrát musím dát pouze sedm bodů z deseti, na víc tentokrát Dominika nedosáhla, ačkoli jsem si původně myslel, že právě tohle bude ta pravá tečka za celým muzikálovým kolem.

 

 

Ahoj Kikuš

 

Na závěr ještě jedna vysvětlivka pro české diváky. Také jste nechápali, proč v medailoncích chodili soutěžící v santovských čepicích, vystřelovali papírové konfety a vyřizovali lidem vzkazy od jejich příbuzných? Pokud nesledujete slovenské televizní stanice, tak to ani vědět nemůžete. Čtveřice soutěžících si totiž zahrála na současnou nejúspěšnější reklamu na jednoho mobilního operátora. Reklama se jmenuje ”Ahoj Kikuš” a dívka (mimochodem Češka), která ztvárnila postavu Kikuš, se na Slovensku stala přes noc celebritou. Reklamu si můžete pustit například ZDE.