SUPERSTAR: Pokrok i stagnace

 Přístup účastníků SuperStar k práci na sobě samém se dost různí a v každém kole je to hodně vidět. Za úspěchem největších letošních favoritů není jen talent, ale i spousta dřiny. Ne každý soutěžící si uvědomil, že do soutěže musí jít naplno. Každý odfláklý výkon se mnohonásobně vymstí.

 

Je samozřejmě pravda, že vypadnutí ze SuperStar není žádná velká tragédie. Kdo má talent, ten se neztratí. Naopak, ani vítězství ve hře není automatickou vstupenkou mezi elitu. Každou Superstar čeká po konci soutěže mnohem náročnější finále s mnohem nekompromisnější porotou.

Ve videích se můžete podívat na to, jak finalisté zpívali před měsícem.

 

Vymění Bendiga za Tokio Hotel?

 

Kdo si už během soutěže zvykne na ostré pracovní tempo a naklade si na sebe vysoké nároky, tomu se to do budoucna může jen vyplatit. Kdo ale bude spoléhat jen na nepříčetně vřeštící fanynky, ten se se zlou potáže. Paměť lidí je krátká a zmíněné fanynky, které v listopadu ještě omdlévají při spatření Bendiga či Lacha, si v lednu najdou nějaký nový Tokio Hotel a na sympaťáky ze Superstar zapomenou. Leda by se chlapci sami postarali o to, aby byli nezapomenutelní. Ale to musejí dělat už nyní.

 

Když už zmiňuji Jana Bendiga, tak to je zrovna příklad člověka, který rozhodně nestojí na místě. Na počátku soutěže dost podcenil přípravu, míval velké problémy s textem a postoupil především díky tomu, že porota včas odhalila kvalitu jeho hlasu a potenciál, který se v Honzovi skrývá. A Jan šel do sebe, zamakal na sobě a od semifinále podává jeden povedený výkon za druhým.

 

Uragán na pódiu

 

Čas od času si pouštím záběry ze zahraničních verzí Superstar a X Factoru a dost často některým národům závidím soutěžící, kteří vtrhnou na pódium jako uragán a dokonale si podmaní publikum. V tom je Bendig výborný, a samozřejmě i Martin Chodúr. Ale řada dalších se prostě jen vlažně přišourá na pódium s nejistým úsměvem na tváři a jen těžko jim můžeme věřit, že by skutečně chtěli být superhvězdou.

 

Tím neříkám, že každý potřebuje při nástupu na pódium entrée jako hrom. Jsou umělci, kteří mají takové charisma, že jen přijdou, usednou na osamocenou stoličku na pódiu a publikum už je bez dechu. To ale nemůžeme čekat od 15-16letých dětí v SuperStar, na to jim ještě pár desítek let schází, než z nich budou Coheni a Hegerky.

 

Miro se umí poučit

 

Vraťme se ale do naší česko slovenské reality. To, co se po něm chce, evidentně kromě Martina a Jana pochopil Miro Šmajda. V předminulém kole to sice s pódiovou stylizací hodně přepískl, ale snaha se mu upřít nedá. Když se naučí vybalancovat naléhavost a teatrálnost s vkusem, pak to bude přesně ono. Vystoupení, které zaujme publikum a nenechá přitom žádný prostor pro negativní vnímání.

 

Z dívek si čím dál tím lépe vede Dominika Stará. I ona pochopila, že na podmanění publika musí člověk aktivně pracovat. Že nestačí být jen roztomilá tvářička a že zároveň nestačí jen dobrý pěvecký výkon. Dominika se naučila pohybovat po pódiu, komunikovat s diváky a to je pro úspěch hodně důležité.

 

Složí Monika reparát?

 

V tom bohužel stále pokulhává Monika Bagárová. Ta, jak se zdá, na strop svých možností narazila už v semifinále, protože ve finále je to dlouhá řada větších či menších průšvihů. Monika se snaží, ale v jejím snažení je vidět nacvičenost a poslušnost. Někdo účastníkům doporučil, aby si během zpěvu občas plácli rukou s diváky kolem pódia. Monika to tedy dělá a pokaždé se tím vyruší a rozhodí si intonaci. Možná ale má strach, že kdyby to jako jediná na pódiu nedělala, byla by za namyšlenou fiflenu, která nestojí o dobré vztahy s divákem. Stejně si ale myslím, že zpěv by v tomto případě měl být na prvním místě a že by to diváci ocenili.

 

V neděli možná Moniku čeká reparát alespoň po stránce pěvecké. Bude totiž zpívat píseň Už z hor zní zvon, což je původně známá skladba z roku 1835 Amazing Grace, často zpívaná v amerických kostelech v gospelové úpravě. A gospel, to je přesně styl, který by Monice mohl sedět; kde by prodala to, v čem je její hlas unikátní.

 

Denis Lacho je trochu placho

 

Na konec jsem si nechal Denisa Lacha. Ten s hlasem problémy nemá, ale jeho sebeprezentace na pódiu je velmi nejistá. Působí trochu ustrašeně a je na něm vidět, že sobě nebo svému výkonu příliš nevěří. Nu, když mu nevěří sám zpěvák, jak tomu má věřit publikum? V tomhle Denis za ostatními těžce zaostává a je to jen k jeho škodě. Času na poučení měl přitom dost. Dobře vidí, jak na lidi zabírají soutěžící, kteří se ničeho nebojí a na pódium vletí jak vajíčko na Paroubka. Prozatím Denis těží z toho, že umí zpívat a že docela dobře vypadá. Ale jestli s tím přežije i kolo, v němž bude zpívat Včelku Máju, to je otázka.

 

..: Vše o Česko Slovenské SuperStar najdete ZDE