Když se na to podívám střízlivě, vlastně mi jich je líto. Je jim mezi patnácti a dvaceti a ne dost na tom, že jsou pod drobnohledem profíků ze showbyznysu a také před očima tří milionů televizních diváků. Ještě ke všemu si je osobně přijde poslechnout sám Karel Gott, největší pěvecká osobnost Československa hned po Tomim Pacim Pacovském. Na jejich místě bych umřel trémou a mám strach, že pokud bych vůbec vydal nějaký zvuk, bůhví, jestli by to bylo ústy.

 

Jenže soutěžící si nemohli dovolit oněmět. Čekalo je devět písní. Šest z repertoáru Karla Gotta a k tomu tři duety. A moje gilotina si zase nemůže dovolit ohluchnout a neslyšet ty nehorázné chyby, které tentokrát porota blahosklonně promíjela – až na ty nejslyšitelnější výjimky. Ale nutno uznat, že problémy a nervozita se většinou týkaly jen prvních taktů a po chvilce to opadlo.

 

Nuže pohůnku, přiveď na popraviště prvního odsouzence!

 

 

Martin Chodúr – Oči sněhem zaváté

 

Hodně mě překvapila aranž. Byla sice zmodernizovaná, ale nezněla tak samohrajkově, jak to občas u moderních aranží bývá (to třeba úvodní Zvonky štěstí 2009 mi přišly oproti originálu jako nepovedený úlet). Tohle byla skutečně gottovina roku 2009, zpívaná mladistvějším, ale přesto vyspělým hlasem Martina Chodúra. Jen je škoda toho, jak to nazval Paľo Habera, salámového přístupu... (”mať to na salámu” je něco jako ”flinkat to, dělat to trochu odflákle”). Zejména první polovinu Martin opravdu zpíval trochu floutkovsky a v rozporu s textem. Co do čistoty provedení tomu ale určitě nebylo co vytknout. Hodnotím deseti body z desíti, nenašel jsem nic, za co bych mohl byť bodík strhnout.

 

 

Jan Bendig – Cesta rájem

 

Tak tohle byl průšvih. Naštěstí jen průšvih v rámci Honzových výkonů, takže globálně vzato to nebylo až tak zlé. Ale řada tónů, zejména ze začátku, byla velmi nejistá. Na Janovi byla ta nervozita hodně vidět a hlavně slyšet. Vytkl bych mu i občas chybně udělané frázování, což mu vytýkal i Karel Gott v medailonku – nadechovat se člověk musí ve správný okamžik a to je občas Honzův problém. Dnes to vidím tak na šest bodů z deseti.

 

 

Dominika Stará + Miroslav Šmajda – We've Got Tonight

 

Slušný začátek, když zpívali každý zvlášť, vystřídala bohužel dost nepovedená prostřední pasáž. Jejich hlasy se absolutně nepojily, při dvojhlasech to bylo spíš soupeření, bylo vidět, že nejsou pořádně secvičení. Nezpívali duet, zpívali dvě sóla přes sebe. Bohužel, od těchto soutěžících jsem čekal hodně a dočkal jsem se tristního výkonu. Za tohle dám tak tři body z deseti a to jen za tu úvodní pasáž, kdy ještě nezpívali dohromady.

 

Denis Lacho – Včelka Mája

 

Netuším, co Denis provedl dramaturgům, že mu přiklepli právě tuhle strašlivost. Považuju to za lehkou podpásovku, protože tohle se nedalo pojmout jinak než jako parodie, o což se Denis pokusil. Běhal po pódiu, dělal obličeje do kamery a snažil se udělat maximum, které udělat mohl. Jestli Denis vypadne, obávám se, že za to víc může písnička než jeho zpěv. I když ani ten zpěv nebyl povedený, intonace plavala, tóny polykané, frázování mimo rytmus udávaný kapelou, celé to byla školní besídka. Dávám čtyři body z deseti a to jsem asi ještě docela hodný kat.

 

 

Dominika Stará – Lásko má

 

Na Dominiku byla původně plánovaná píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, ale Karel Gott v medailonku doporučil raději píseň Lásko má. A byla to rada nad zlato. Začátek byl sice tradičně přiškrcený, ale to byl tentokrát u každého. Jinak bylo vše čisté, až na neskutečné problémy s přechody do falzetu. Tam se hlas pokaždé zhoupnul a zněl velmi nejistě. Když si odmyslím první sloku a ony přechody, zbytek zůstane takřka bezchybný, i čeština byla výborná, takže Dominice dávám sedm bodů z deseti. Přiznám se ale, že jsem čekal víc.

 

 

Monika Bagárová + Denis Lacho – Endless Love

 

Tak tohle byl romantický duet, jak má být. Monika i Denis zpívali výborně, v problematických pasážích se podrželi. Zpívali piánko, jejich hlasy nejsou na sílu stavěné, a tato skladba jim v tom vyšla vstříc. Výtečně jim vycházelo jak unisono, tak dvojhlasy, dýchali a frázovali naprosto shodně, zkrátka bylo vidět, že opravdu poctivě cvičili a výsledek působil naprosto kompaktně. Drobné chybičky byly, ale celkový dojem je mnohonásobně vyvážil. Deset bodů z deseti, jednoznačně.

 

 

Miroslav Šmajda – C'est la Vie

 

Řeknu jednu lehce kacířskou věc. Po předchozím a tomto kole si dovedu představit finále Chodúr-Šmajda víc než Chodúr-Bendig. Jestli se v tento večer někdo přiblížil Gottovi, tak to byl jednoznačně Miro. A nebyla to parodie ani napodobenina, byl to svébytný výkon s tou správnou dávkou teatrálnosti, dokonale vybalancovaný, závěrečný přechod z třídobého na čtyřdobý rytmus, povedený tanec. Pro mne nejlepší výkon večera. Miro skvěle posloužil písničce a písnička posloužila jemu. Deset bodů z deseti. Bavil jsem se královsky.

 

 

Monika Bagárová – Už z hor zní zvon

 

Jak jsem většinou rád, když si soutěžící vezmou českou nebo slovenskou skladbu, tak tady si myslím, že by Monice víc slušel originál, tedy Amazing Grace, do nějž by mohla propašovat více gospelových kudrlinek. I tak je tam ale dostala. A nakonec, jako bonus, zazněl její hlas jen s klavírem a opět tu byla ta Monika ze semifinálových kol. Marná sláva, tohle je prostě její styl. Ona a klavír a tiché, klidné písně - a bude to nádherné. Moc se mi to líbilo, ale oproti Mirovi to přeci jen bylo o trošku slabší a musím dát devět bodů z deseti.

 

 

Jan Bendig + Martin Chodúr - Dont´t Let the Sun Go Down on Me

 

Publikum i porota po této skladbě skákaly nadšením až ke stropu, ale přiznám se, že i když to bylo výborné, přesto si myslím, že až tak bezchybné to nebylo. Rozhodně ale skvěle secvičené, čistě odzpívané, podané s nasazením a bylo příjemné slyšet dva nejsilnější hlasy v soutěži zpívat spolu. Pojili se výborně, dokázali si dát navzájem dost prostoru, zkrátka velmi dospělý výkon. Pro mne za devět bodů z deseti a to za trochu nepovedený začátek v podání Honzy. Ale když se přidal Martin, začalo to být prakticky bezchybné.

 

 

 ..: Vše o Česko Slovenské SuperStar najdete ZDE