NEJ 09 v regionech: Dům hrůzy, squateři a tvrdé exekuce

Spousta lidí si může myslet, že regionální události zajímají jen ty, kterých se týkají a nedostanou se dál než za hranici okresu. To samozřejmě může být pravda, ale bez diskuzí jsou i události, které zajímají snad každého, protože jsou kuriózní, nebo naopak velmi vážné. Vybrali jsme tři, které hýbaly Českou republikou v uplynulých dvanácti měsících.

1. Dům hrůzy ve Strašicích

 

Když se ta zpráva objevila poprvé, milovníci záhad jásali, skeptici se naopak chytali za hlavy a rozčilovali se, že je to nemožné. Dům v malé vesničce Strašice se totiž stal místem jak z hororových filmů, kde je ve sklepě staré indiánské pohřebiště.

V domku rodiny Mračkových totiž šlehaly plameny z elektrických zásuvek a začaly z ničeho nic hořet ručníky. A to všechno ve chvíli, kdy byl celý dům odpojený od elektrického proudu a ručník tak například nemohl chytnout kvůli tomu, že by zůstal ležet na rozpáleném topení.

 

Jaké byly ty nejdůležitější události u nás i cizině? Podívejte se.

 

Rodinu Mračků tak záhadné jevy doslova uvěznily v domě. Celý den totiž museli chodit po domě a sledovat, jestli zase někde něco nevzplálo samo od sebe.

Milovníci záhad samozřejmě byli ve svém živlu a na přelomu října a listopadu se radovali, že jde o první pořádně zdokumentované řádení poltergeista v ČR.

Skeptici a odborníci samozřejmě nevěřili, že v domě straší a hledali jiná vysvětlení jako třeba to, že vzplanutí má na svědomí vysokofrekvenční záření nebo dokonce někdo z rodiny. Svědectví ale hovořila jasně - tohle žádný člověk nedělá.

Na konci listopadu odborníci přišli s tím, že "dopadli" pachatele. Má jím být nedaleká vodárna, jejíž kovová potrubí vedou kolem domu a probíhají mezi nimi elektrické výboje, které jsou tím "duchem," co v domě straší. Překvapivá byla i měření geofyziků, jejichž výsledky zařadily Strašice po bok velkoměst.

2. Squaterské manévry v Praze

Pražský squat Milada sloužil jeho obyvatelům celých 11 let, už od roku 1998. Někteří tam zamířili kvůli příliš vysokým nájmům, jiní chtěli vyzkoušet jiný životní styl a hrstka měla dokonce politické důvody. A žilo to tu - i když z hlučných koncertů obyvatelé blízkých vysokoškolských kolejí moc velkou radost neměli.

Squaterská idylka v Miladě skončila na přelomu června a července, kdy vilu obklíčila policie s příkazem k vystěhování. Squateři samozřejmě dům vyklidit nechtěli, část se jich zabarikádovala na střeše. Hasiči ji "vzbouřencům" doslova rozebrali pod nohama a po několikahodinovém obléhání squateři boj o Miladu prohráli.

Řešení "bytové nouze" squaterů nabídl ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb, který squaterům sehnal bydlení přímo v centru Prahy. A to za nájem, o kterém se může každému normálnímu člověku jen zdát. Squateři totiž zaplatili jedinou korunu.

A to se samozřejmě lidem, kteří musejí platit nájmy tržní, nelíbilo ani za mák. Proto okamžitě vznikla petice, jejíž autoři požadovali vystěhování squaterů.

Soužití squaterů s "normální" populací rozhodně nebylo v létě bezproblémové. V druhé polovině července například squateři v centru Prahy v Truhlářské ulici tvrdili, že je napadli strážníci. Ti to popřeli.

Pak byl delší dobu klid. Výrazně o sobě dali squateři vedět v první půlce září, kdy bez varování obsadili neobývaný dům na pražském Albertově.

Dokonce tvrdili, že majitel o všem ví a schvaluje to. Když ale majitelé popřeli, že by squaterům dali požehnání, začala všechno řešit policie. U domu se shromáždil dav, který ve finále rozháněli policejní těžkoooděnci.

"Boj" skončil další den brzy ráno, kdy policisté využili únavy squaterů a do obsazeného domu vnikli. Pomohly jim i žebříky.

Následně squateři stanuli před soudem. A padaly tresty. Provinilci z Albertova většinou vyvázli s podmínkami nebo alternativním trestem. Několik cizinců ale čekalo vyhoštění.

Ne všichni squateři se ale s tresty smířili a podali proti verdiktům odvolání. Před soudem naposledy stanuli začátkem prosince.

3. Exekuce dávek v Chomutově a Litvínově

Litvínovské sídliště Janov vstoupilo do povědomí široké veřejnosti loni na podzim, když se tu střetli přívrženci pravicového extremismu a místní Romové. Chomutov se zviditelnil o několik měsíců později, když zdejší radnice tvrdě zatočila s dlužníky.

Přímo na sociálku totiž poslala exekutory, kteří dlužníkům brali dávky okamžitě poté, co je dostali na přepážce. A vypukla vřava. Proti takovému postupu totiž okamžitě vystoupil ministr Michael Kocáb a ozval se i ombudsman Otakar Motejl. Chomutovská primátorka Ivana Řápková ale trvala na tom, že postup je v pořádku a vyzvala Kocába, ať si zkusí v neplatičském bytě bydlet.

To ale Kocáb odmítl s tím, že nemá čas. O to větším překvapením tak bylo, když přijal byt v litvínovském Janově a slíbil, že ho využije. Doteď tam ale nebyl. 

Zato dvojice reportérů našeho serveru si na pár dní zkusila, jaké je to žít bez záchoda a elektřiny v holobytě.

Prvním politikem, který se veřejně postavil na stranu Řápkové, byl tehdejší ministr vnitra Ivan Langer. Ten řekl, že není možné, aby někteří lidé parazitovali na ostatních, jen leželi a nechali se živit od těch, co pracují.

V reportáži jsme vám ukazali i to, jak Řápková tráví své dny na chomutovské radnici. Strávili jsme s ní totiž celý den.

Na konci března chomutovská radnice oznámila, že exekuce dávek budou pokračovat. Soudy totiž do té doby nedokázaly říct, jestli je postup chomutovského magistrátu v pořádku nebo ne. A neplatiči se tak třásli až do konce roku.

Válka na linii Řápková - Kocáb pokračovala i v květnu, kdy se ministrovi pro lidská práva nelíbily některé primátorčiny výroky na adresu Romů.

Vzápětí chomutovská primátorka oznámila, že by se ráda stala poslankyní a jedním šmahem Kocába zažalovala pro pomluvu.

Na přelomu května a června se k Chomutovu připojil i Litvínov, kterému také došla trpělivost s chronickými dlužníky a poslal na ně také exekutory.

Do ministra Kocába se opřeli i litvínovští zelení, kteří se nebáli prohlásit, že ministr zvolený za jejich stranu svými výroky jen hraje do ruky extremistům. Kocába později zkritizoval i romský aktivista, který billboardy hlásal, že chce "víc Řápkových a míň Kocábů."

 
Odpůrci chomutovské primátorky slavili malé vítězství v srpnu, kdy Úřad pro ochranu osobních údajů uložil městu pokutu za to, že zvěřejnilo záběry z exekucí dávek.

Těsně před koncem letních prázdnin se ozval i ombudsman Otakar Motejl, který Chomutov kritizoval za to, že kvůli stokorunovým dluhům zabavuje majetek za tisíce. Exekuce samotné mu ale nevadily.

Že má náhlá popularita i stinné stránky zjistila Ivana Řápková na konci srpna, kdy jí anonym poslal dva emaily, kde jí vyhrožoval smrtí, nejspíš právě kvůli nekompromisním exekucím.

Na konci přišla ze sousedního Litvínova dobrá zpráva pro ty, kteří nemůžou neplatiče vystát. Radnice totiž řekla, že exekuce zafungovaly na jedničku a nutí dlužníky splácet.

Proto není divu, že se litvínovská radnice rozhodla v tvrdém postupu pokračovat. Na začátku listopadu se tak hříšníci znovu třásli, jestli jim u dveří nezazvoní exekutor.

A vzhledem k tomu, že dosud nikdo exekuce nezpochybnil, tak se dá předpokládat, že neplatičům pšenka nepokvete ani příští rok.