Třiatřicetiletý Petr Macíček se kolem letadel pohybuje prakticky od narození. Od dvaceti let brázdil oblohu nejprve na ultralightech a potom mu učarovalo bezmotorové létání a nyní už se věnuje jen větroňům.

"V letadle mám pocit, jako bych měl křídla. Je to úžasné letět si jen tak vzduchem, nahoře je nádherné ticho. Je to pro mě skvělá relaxace,“ říká Petr Macíček.

Kvůli svému nevelkému vzrůstu musí mít letadlo speciálně upravené, ale jinak se jeho stroj v ničem od ostatních neliší.

"Kvůli mé výšce není možné, že bych přišel, sednul do kteréhokoli letadla a mohl letět. Museli jsme vymyslet úpravu, abych dosáhl na pedály a páky. Takže lítám i přesto, že jsem malý,“ říká Petr Macíček.

Lásku k létání zdědil po svém otci, díky němuž na letišti ve Frýdlantě nad Ostravicí prakticky vyrůstal. A zůstal mu věrný i v dospělosti.

Kdykoli má Petr Macíček, civilním povoláním elektrotechnický konstruktér, volno v práci, zamíří na letiště. A to nejen aby létal, ale také řídil letový provoz.

"Teď už jsem nějakou dobu nelétal, máme tady už dva týdny Mistrovství České republiky dvousedadlových kluzáků, takže pomáhám hlavně s organizací a řízením letového provozu,“ vysvětluje sympatický muž, který svůj život létání doslova zasvětil.