Informaci o odstoupení prezidenta oznámila agentura DPA. Důvodem prezidentovi rezignace je nešťastné vyjádření o zahraničních vojenských misích německé armády.

Svůj překvapivý krok zdůvodnil velkým tlakem, kterému byl vystaven po svých sporných výrocích o nasazení německých vojáků v zahraničí. "Lituji svých poznámek, které mohly vést k nedorozumění v důležitých a obtížných otázkách pro náš národ,“ řekl prezident v krátkém prohlášení ke své rezignaci.

Köhler v rozhovoru odpovídal na otázky týkající se nasazení německých vojáků v Adenském zálivu a především v Afghánistánu. Obě mise vehementně hájil.

V Německu po druhé světové válce však slova o ochraně obchodních zájmů vojenskou intervencí v cizině, tedy politika "dělových člunů", byla tabu. Členové vlády v reakci označili prezidentovy výroky za nešťastné.

"Ekonomické zájmy nemohou ospravedlnit rozmístění vojáků v Afghánistánu. Těmi můžeme obhájit jen ochranu lodních tras," namítl ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, politik z bavorské Křesťanskosociální unie v televizi ARD.

"Náš prezident nepochopil, co naši vojáci dělají v Afghánistánu," řekl Jürgen Trittin, poslanec za Zelené. Průzkumy ukazují, že většina Němců je proti přítomnosti německých vojáků v Afghánistánu.

Prezident Spolkové republiky má ve své zemi podobnou úlohu jako prezident v České republice. Jeho hlavní činností je podepisování zákonů a reprezentace státu.

Kdo je Horst Köhler?

Horst Köhler se narodil 22. února 1943 oficiálně v obci Skierbiszów na území dnešního Polska. Německý deník Bild však před šesti lety přinesl informace o tom, že Köhler možná pochází z rakouského Sankt Pöltenu.

Köhlerovi rodiče měli rumunskou národnost. Z Rumunska odešli v roce 1940, když v rámci paktu Ribbentrop-Molotov území rumunské Besarábie připadlo Sovětskému svazu. V roce 1944, když se německá armáda začala stahovat z okupovaného Polska, rodina odešla do Lipska.

V roce 1953 emigrovala přes Západní Berlín do tehdejší Spolkové republiky Německo. Čtyři roky žili Köhlerovi v uprchlických táborech, až se v roce 1957 usadili v Ludwigsburgu na jihu země.

Doktorát získal Köhler v ekonomických a politických vědách na univerzitě Tübingenu. Od roku 1976 pracoval pro západoněmecké ministerstvo hospodářství.

V roce 1981 vstoupil do Křesťanskodemokratické unie (CDU).

Z ekonoma státníkem

V letech 1990 až 1993 Köhler působil jako náměstek ministra financí, kde se podílel na měnové unii sjednoceného Německa. V roce 1993 odešel do bankovního sektoru, pět let pracoval jako předseda asociace německých spořitelen. V roce 1998 byl jmenován šéfem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD).

V roce 2000 byl jmenován generálním ředitelem Mezinárodního měnového fondu (MMF) poté, co Spojené státy odmítly jiného německého kandidáta Caia Kocha-Wesera. Očekávalo se, že Köhler ve funkci zůstane až do jara 2005, v roce 2004 však rezignoval, aby se mohl ucházet o post německého prezidenta.

V roce 2004 kandidoval s podporou liberální a konzervativní opozice proti Gesine Schwanové a získal jen o jeden hlas více, než potřeboval ke zvolení - ruku pro něj zvedlo 604 volitelů. Prezidentský slib jako devátý prezident Spolkové republiky Německo od konce druhé světové války složil 1. července téhož roku. Svůj post obhájil loni v květnu.

Jako prezident Německa se Köhler uvedl kontroverzním výrokem, že ekonomické rozdíly mezi východní a západní částí země jsou přirozené a je třeba je akceptovat. Politická scéna to odmítla.

Kritika bohatých zemí

Loni v březnu při projevu o globální ekonomické krizi vyzval bohaté státy k zodpovědnosti při hledání řešení. Svou kritikou vůči bohatým státům za jejich postoj k rozvojovým zemím se však netajil ani jako předseda MMF.

Bývalý německý prezident také tvrdil, že patriotismus a kosmopolitismus nejsou v opozici. Zdůrazňoval význam globalizace, v rámci níž si Německo musí najít své místo pro 21. století.

Köhler má se svou manželkou Evou Luisou, učitelkou němčiny, dvě děti - osmatřicetiletou dceru Ulrike a 32letého syna Jochena. Je členem evangelické církve Německa.