Vůdce banderovců dostal vyznamenání. Oběti zuří

To jméno zná i u nás snad každý školák. Bandera byl po druhé světové válce postrachem komunistických pohlavárů, protože se jako ukrajinský nacionalista pokoušel probýt do zemí, kde Stalin nespustil železnou oponu. Leckdy ale jeho spolubojovníci zanechali po sobě krev, dokladem toho jsou jejich střety s československými strážci zákona.

 

Někteří Banderu milují a pokládají ho za symbol ukrajinského odboje proti sovětskému zlu, jiní mu nemohou přijít na jméno. Teď ale odcházející prezident Ukrajiny Viktor Juščenko Banderu ocenil, jmenoval ho národním hrdinou.

 

Podle Juščenka na dnešní výnos "čekaly mnoho let miliony Ukrajinců". Juščenko vyl minulý týden na hlavu poražen v prezidentských volbách a brzy mu pětiletý mandát skončí. Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stepan. Slavnostní akt nepochybně posílí roztržku Ukrajiny s Moskvou, která doprovázela celé Juščenkovo prezidentství.

Ruská agentura ITAR-TASS napsala, že "ozbrojenci z UPA mají na svědomí množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než 100 tisíc Poláků, Čechů a Židů v západní Volyni". Zvěrsky byly podle agentury usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří do UPA odmítli vstoupit. "Juščenko posmrtným vyznamenáním Bandery riskuje zhoršení vztahů s Polskem, které považuje za nejbližšího spojence," napsala ITAR-TASS s odvoláním na ruské experty.

Slováci zuří

Představitelé slovenských protifašistických a odbojářských organizací udělení titulu Banderovi odsoudili. "Naše reakce může být jen záporná, když k udělení titulu došlo bez řádného zkoumání a prokazování případných Banderových zásluh," řekl předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků Pavol Sečkár. "Od prezidenta Juščenka je to provokace," dodal.

Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny české Akademie věd Oldřich Tůma považuje za mylnou především snahu někoho "historicky kanonizovat" po 50 letech. "Je to, jako kdyby dnes dostal státní vyznamenání Jan Žižka," řekl. Předsedkyně české Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová ale ocenění Bandery uvítala. "Zaplaťpánbůh za to, že učinil ten krok," uvedla na adresu Juščenkova rozhodnutí. Byla by prý šťastná, kdyby si řada českých politiků z toho vzala ponaučení.

Guru nacionalistů se neštítil násilí

Stepan Bandera v roce 1929 jako dvacetiletý vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele toho, které se orientovalo proněmecky. Krátce po zahájení německého útoku na SSSR v roce 1941 se z popudu Berlína podílel na vyhlášení ukrajinského státu a tento krok později odmítl přes nátlak odvolat.

Další tři roky strávil Bandera v německých koncentračních táborech, jeho hnutí ale fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až 150 tisíc lidí. Po obrácení postupu fronty se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.

Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij, který pak přeběhl na Západ.