Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

drsné svědectví

75 let od krvavé bitvy na Dukle! Viděla jsem lebky vojáků, vzpomíná Anna

Dukla
Zdroj: Profimedia
Hana Mikulková
Hana Mikulková
Aktualizováno 5.10. 2019 06:09

Jedna z největších bitev, které se kdy Češi a Slováci zúčastnili, vrcholila před 75 lety. 6. října 1944 překročily první jednotky vojáků státní hranici a započaly osvobozování vlasti od nacismu. Anně bylo pět let, když viděla "látat utržené hlavy" a krveprolití v ulicích své rodné obce Vyšný Komárnik.

Bolest, hrůzu a strach, který před pětasedmdesáti lety ovládl vojáky československého armádního sboru v bojích o Dukelský průsmyk, si lze dnes jen těžko představit. Byly to už jen trosky armády, která se probíjela na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

 

Velký strach prožívali i lidé, kteří v místě bitvy žili. "Byla to taková hrůza. Zažila jsem toho jako dítě hodně," popsala Anna pro TN.cz. "Ten den jsem pořád slyšela bombardování. Byla jsem schovaná ve sklepě s mamkou a tátou. Všichni byli schovaní, abychom měli šanci na přežití. Němci se pořád nechtěli vzdát. Hrozilo, že budeme muset utéct do Polska, když prohrajeme," popsala Anna, které bylo v roce 1944 pět let.

 

 

Důležité bitvě předcházely roky hrůzy, které Anna prožila. "Asi nejhorší pro mě bylo vidět, jak ty bestie odváží náklaďáky plné lidí do koncentračních táborů. Ty lidi okolo sebe měli drát. Nemohli nikam utéct. Byly tam ženy i malé děti. Bylo to prostě strašný," zavzpomínala Anna, která za války přišla o babičku a strejdu. Členové její rodiny patřili mezi 47 milionů civilních obětí, které si válka vyžádala. "Zabili je," řekla smutně.

 

Často prý stačil jen kousek k tomu, aby byla také mezi oběťmi druhé světové války. "Do dnešního dne mám to peklo před očima a zdají se mi o tom i sny. Vidím naše vojáky, jak byli zmrzačení… Jak jím chyběly části těla," popsala.

 

Jako dítě se pořád bála o život. "Vzpomínám si na jeden teplý letní den. Venku bylo krásně a kousek od našeho domu zrovna němečtí vojáci vyměňovali podkovy koním. Měli tam k tomu rozdělaný oheň. Najednou přiletělo ruské letadlo a hodilo do toho ohně bombu. To byla tak šílená rána a taková hrůza. Stačil jen kousek a byla bych taky mrtvá," popsala. "Všichni zemřeli. Viděla jsem jejich lebky," dodala.

 

Anně je líto, že se na důležité bitvy málo vzpomíná. "Každý rok v tento den vzdám našim vojákům poctu, že za nás tak bojovali. Myslím si, že na to média při každém výročí málo upozorňují, jak kdyby se na to zapomnělo. Ale vděčíme jim všichni za náš současný život," zakončila.


Karpatsko-dukelská operace byla útočná operace, která měla spojit povstalecké síly slovenského národního povstání se sovětskými armádami. Po potlačení povstání německými jednotkami a přechodu povstaleckých jednotek na partyzánský způsob boje ztratila svoje opodstatnění a byla ukončena.


Oslavy Pražského povstání a konce 2. světové války

 

mik TN.cz