UMĚLÉ OPLODNĚNÍ

Dítě ze zkumavky i bez partnera? Pro Francouzky v létě, Češky mají smůlu

Novorozeně
Zdroj: Getty Images
Michaela Trochová
Michaela Trochová
Publikováno 14. 11. 2019

Reprodukční medicína a genetika patří díky prudkému rozvoji biotechnologií mezi nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví medicíny vůbec. Zatímco v samotném medicínském oboru došlo během posledních dvaceti let k obrovskému posunu, legislativa, s tímto procesem spojená, značně pokulhává.

V České republice je například stále možné podstoupit léčbu neplodnosti, pouze pokud jste v manželském či partnerském vztahu, a to s protějškem opačného pohlaví. Singl ženy nebo homosexuální páry mají stále smůlu. Doposud chybí také legislativa pro náhradní mateřství, přestože tato metoda není již tak okrajovou záležitostí.


Co je v České republice zatím vzdálenou budoucností, funguje již v osmnácti evropských zemích, například v Belgii nebo ve Velké Británii. Nejnověji se k pokrokovým státům zřejmě přidá i Francie. Zákon o bioetice, který by umožnil možnost umělého oplodnění žen bez nutnosti přítomnosti životního partnera, schválila dolní komora francouzského parlamentu drtivou většinou již v říjnu. Vláda doufá, že zákon vejde v platnost nejpozději v létě roku 2020.


Podle § 6 zákona o specifických zdravotnických službách lze v České republice provést umělé oplodnění ženě do 49 let na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří hodlají tuto zdravotní službu využít a dále vystupují jako neplodný pár. Zákon tak neumožňuje podstoupit umělé oplodnění těm ženám, které vhodného partnera nemají, ať už jde o ženy takzvaně single, nebo žijící v homosexuálním vztahu.

 

Ač zákrok mohou podstoupit ženy do 49 let, pojišťovny ho hradí maximálně do 39 let.


Podle tiskové mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriely Štěpányové by muselo dojít ke změně zákona. „V současné době však není jeho novelizace aktuální,“ dodává mluvčí resortu. Uzákonění možnosti umělého oplodnění také pro ženy bez partnera se v České republice naposledy projednávalo v roce 2017. Návrh tehdy neprošel, navzdory doporučení sněmovního zdravotnického výboru složeného mimo jiné z řady lékařů.
 

Nevstřícná legislativa nutí nezadané ženy k zoufalým činům, například pořízení dětí s náhodným partnerem, při kterém riskují nákazu pohlavně přenosnými nemocemi. Některé ženy zas přicházejí na reprodukční kliniky za doprovodu muže, kterého prohlásí za svého partnera, i když jím není, jen aby na zákrok dosáhly. Ač si s ním dohodnou, že se na výchově dítěte nebude chtít podílet, může se v budoucnu jeho názor změnit a může uplatňovat svá otcovská práva.

 


Lékaři na reprodukčních klinikách v podstatě nemají možnost kontrolovat, zda je muž, kterého žena s sebou přivede, skutečně jejím partnerem. „Je úsměvné, jak snadno se dá povinnost přivést partnera na kliniku obejít. Nešťastné ale je, do jaké nedůstojné pozice tím systém ženu dostává,“ vysvětluje Kateřina Saparová, místopředsedkyně spolku Prague Pride, který usiluje o prosazování rovnoprávnosti homosexuální komunity v České republice.


„Zároveň je současná legislativa jedním z důvodů, proč se lesbické páry neregistrují, i když po státem uznaném svazku stojí. Pokud by totiž jedna z páru přišla na kliniku s ‚partnerem‘, nehodilo by se mít v občance uvedeno, že je registrovaná,“ dodává Saparová.

 


Zájem mezi stejnopohlavními páry o služby reprodukčních klinik je tak zřejmě větší, než by se na první pohled mohlo zdát. „Odhadujeme, že mezi zájemci o naše služby je měsíčně hned několik dvojic, které jsou partnery jen formálně, my však nemáme nástroje, jak to ověřit. A osobně jsem za to ráda, neboť ustanovení zákona, které uznává jako pár pouze ženu a muže, je vysloveně diskriminační a nedůstojné. V dnešní době většina evropských zemí již přijala legislativní úpravy ve prospěch umožnění reprodukce těchto menšin relativně bez problémů, zákon je proto poněkud zpátečnický. Pouze nutí lidi do lží a podvodů a státní úředníci sami připouštějí, že to tiše tolerují,“ uvádí MUDr. Kateřina Veselá, ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.


Situace je ještě horší pro muže, kteří by rádi vychovávali své biologické dítě bez partnerky. Pořízení miminka bez ženy, která by dítě porodila, u nás legislativně není možné. Ekvivalent umělého oplodnění bez přítomnosti partnera tak pro single muže a mužské homosexuální páry představuje dosud pouze institut tzv. surrogátního neboli náhradního mateřství. K tomu se využívá vajíčka dárkyně, které se po oplodnění spermiemi dotyčného muže umístí do dělohy náhradní matky. Ta jej odnosí a po narození se vzdá všech rodičovských práv a povinností a biologický otec si tak dítě může adoptovat. V ČR není surrogátní mateřství legislativně upraveno, ale soudní praxe jej toleruje, pokud si takto homosexuální pár pořídí dítě v zahraničí, například ve Spojených státech amerických.

TN.cz