ROZHOVOR POMNÍK VLASOVCŮM

Hrad je rusko-čínská ambasáda, říká Novotný. Hlídá jej policejní ochranka

Roman Dolejský
Roman Dolejský, Vítězslav Boch
Publikováno 11. 5. 2020
Téma:

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) je pod policejní ochranou. Kvůli vyhrocené situaci kolem památníku Vlasovcům mu přišly stovky anonymů s výhružkami. Jak na něj omezení dopadají a jak vnímá situaci kolem pomníku, se dočtete v následujícím rozhovoru.

Návrhem na výstavbu pomníku Vlasovcům za jejich přispění k Pražskému povstání si řeporyjský starosta Pavel Novotný vysloužil velkou publicitu. A to i tu negativní, když mu začaly pravidelně chodit výhružky. Nakonec se musel smířit s policejní ochranou. Ani tak se ale ve svých vyjádřeních neomezuje.


Vadí mu hlavně dle jeho názoru podlézavé chování špiček státu vůči Rusku a Číně. “Kdyby se Česká republika chovala svrchovaně a sebevědomě jako Řeporyje, tak by svět byl potom lepší,“ prohlásil v rozhovoru, který si můžete přečíst níže.

 

 

Jaké to je, mít policejní ochranu?

Je to nestandardní režim, jak ale říká můj otec, je to věcí organizace. Děti nic neví, ženu jsem dlouho udržoval v režimu, že se nic neděje. Policie je skvělá a profesionální, měl jsem z policie dobrý pocit a mám ho ještě lepší.

 

Ztěžuje vám přítomnost ochranky práci?

Práci mi to neztěžuje. Ale i kdyby ano, tak bych si nestěžoval, nefňukal bych.

 

Jak to tedy bylo, to Vám někdo tu ochranku přidělil?

Jsou dvě cesty, buď bychom přišli my za policií, nebo by přišla ona za námi. Já jsem v minulosti jednou ochranku odmítl, takže nejdřív přišla domluva od velké autority, abych spolupracoval. Opravdu mi je líto lidí, kteří říkají – platíme to z našich daní, oni pak provokují Rusáky a teď se diví. Kdyby věděli, jak to je, tak se sesypou. Dostal jsem přes 200 anonymů, odevzdal jsem dva. Ty mě děsily jako bývalého šéfredaktora bulváru. To ani nevyhrožovaly mne, to už byl útok na společnost. Že ta hrozba je reálná, to mohou bagatelizovat, jak chtějí, ale člověk ví, co ví.

 

Ta autorita, co Vás oslovila, to byl člen vlády?

Ano, zavolal mi jeden člen vlády, abych za ním zajel. Jeden z nejvyšších představitelů státu mi otcovsky domluvil, já jsem poslechl, do jisté míry.

 

 

Zvažoval jste, že byste ochranu odmítl?

Ne, o tom jsem neuvažoval ani na vteřinu.

 

Jak dlouho tak chcete fungovat, existuje nějaký bod zlomu, kde byste si řekl, že už na to kašlete?

Já jsem slíbil, že budu spolupracovat. Policie dělá, co může, řídím se jejich pokyny a budu je dodržovat tak dlouho, jak bude potřeba. Nebojím se ruskýho špiona, mám tajnou službu a rychlý kolo. Bojím se idiota se zápalnou lahví. Já jsem tak výrazná postava, dráždím tolik hloupých lidí. Ten systém by nikdy nevydával takový prostředky, kdyby k tomu neměl důvod.

 

Máte strach?

Nepřiznám ho nikdy, já to nemám ve zvyku. Přiznaný strach je to, co protistrana chce slyšet. Když vám někdo vyhrožuje, tak vám neublíží. Když vám chce ublížit, tak vám ublíží, nebude vám to psát předtím dopisem.


Ten pomník Vlasovcům nebyl Váš nápad?

Nebyl to můj nápad. Nejmenovaný historik přišel s tou myšlenkou, když jsme řešili památníky v obci. Já to houknul na zastupitelstvo, od března jsem to měl za hotovou věc. V listopadu jsem se na jedné konferenci prořekl a nastal ten poprask. Mně to hlavně nepřišlo divný ani kontroverzní, vždyť to tak bylo. Opravdu mě zaskočilo, že zastupitelé rozhodli jednomyslně. S tím jsem vůbec nepočítal. A tak jsme postavili pomník.

 

 

Vyhrožovali i jim?

Pro mě je to denní chleba, oni s tím přišli do kontaktu poprvé. Ruský štáb u baráku není nic, o co by stáli. Na druhou stranu jsme měli podporu elit, novinářů, historiků, máte takové Avengers za zády. Taky jsem řekl zastupitelstvu, že jestli to neuděláme my, tak to neudělá nikdo.

 

Jak hodnotíte reakce špiček státu na tuto kauzu?

Jsem naprosto v šoku, já se stydím za tenhle stát, který má v čele prezidenta, který nejedná v jeho zájmu. Hrad je rusko-čínská ambasáda. Čekal jsem, že alespoň v některých situacích budeme předstírat, že se chováme suverénně, sebevědomě. Není možné, aby Rusko přijímalo zákony s exteritoriální platností. Bagatelizuje nás šéf komunistů, prezident, ministr zahraničí se za nás postaví jen z nějaké lidskosti. Premiér jde na ruku prezidentovi. Ať se na mě nikdo nezlobí, nechci dělat zahraniční politiku, nemá ji dělat ani Praha 6, ale kdyby se Česká republika chovala svrchovaně a sebevědomě jako Řeporyje, tak by svět byl potom lepší.
 

TN.cz