Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

vše o šikaně

Nejhorší je, když se k šikaně přidá i učitel, varuje odborník!

Psycholog Michal Kolář o šikaně
Zdroj: TN.cz

Malé dítě sedí v koutku třídy, má roztrhanou košili a pláče. Nikdo ze spolužáků si ho nevšímá, a když vejde učitelka, situaci přejde. Dá se proti šikaně vůbec bránit? O tom se rozpovídal psychoterapeut a etoped Michal Kolář.

Termínem šikana označujeme opakované fyzické nebo psychické trápení člověka jiným člověkem nebo skupinou lidí. Málokdo si už ale položí otázku, jak vlastně šikana vzniká. 

 

Stadia šikany

Prvním stadiem šikany je ostrakismus. V každé skupině je někdo, kdo je nejméně vlivný a oblíbený, na jehož úkor si začnou spolužáci dělat „legrácky“. Situace ale neustále zachází dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka. "V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity," vysvětlil Kolář. Agresoři jsou většinou normální a obyčejní žáci, ale prostřednictvím destruktivní skupinové dynamiky dochází k šikaně. "Zejména mám na mysli neregulované procesy tzv. inkluze a exkluze, tedy přijímání a vylučování ve školní skupině," doplnil psychoterapeut.

 

Ve třetím stadiu se vytvoří jádro agresorů, které začne trápit nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu. Ve čtvrtém stádiu jsou normy agresorů přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. Málokdo plave proti proudu, a když se o to přeci jen někdo pokusí, moc toho neuplave.


 

Páté stadium odborník nazývá totalitou, dokonalou šikanou. Šikanování se stává skupinovým programem. "Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají žádná," varuje Kolář. Poslední metou pátého stadia je prorůstání šikany do oficiálního života školy. Dochází k tomu, že agresory často nevědomě podporují i učitelé a třeba i ředitel. Tomu napomáhá i fakt, že útočníci mohou být velmi sympatičtí a charizmatičtí lidé. "Šikana není o vnějším chování, ale o tom, co je hluboko v nás!" upozornil odborník.

 

Jak mohou rodiče poznat, že je dítě šikanované?

Dítě se často rodičům nesvěří ani v případě, že s nimi má hezký vztah. Pro oběť je bolestivé mluvit o svém týrání, hrozí totiž, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Proto je důležité, aby rodiče nepřehlédli varovné signály. Může jimi být například to, že je dítě smutné až depresivní, bolí ho bříško a nemluví o tom co se ve škole děje, ani školu nechce navštěvovat. Mezi další časté znaky patří i to, když dítě nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění. Těchto signálů je celá řada, vždy ale nemusí jít o šikanu. Nicméně je vždy dobré situaci prověřit.

 

Důležité je, aby rodiče dítěti věřili, byli s ním a maximálně ho podpořili. Největší nesmysl je, když řeknou, že si dítě musí problém vyřešit samo. U šikany to nejde. Měli by zjistit co, kdy, kde a jak se stalo a napsat si poznámky. Dalším krokem je návštěva školy, kam by měli zajít oba rodiče nebo alespoň maminka s někým dalším z rodiny. V žádném případě nesmí řešit šikanu s agresorem nebo jeho rodiči!

 

Nahlášení šikany ještě nemusí znamenat vítězství!

Rodiče by se nejdříve by měli obrátit na třídního učitele. Další možností je jednat se školním metodikem prevence, psychologem a ředitelem. Škola musí být podrobně informovaná o tom, kdo dítě šikanuje, jaké jsou vnější projevy týrání nebo zda existuje někdo, kdo by agresivní chování dosvědčil. 

 

 

Zákoní zástupci by si měli zjistit, jestli je škola schopna poskytnout odbornou pomoc. Zde je nasnadě ptát se na otázky typu, jak škola hodlá situaci vyšetřovat nebo jak najde vhodné svědky. Musí totiž ochránit zdroj informací, svědky a oběti. Agresoři se za žádnou cenu nesmí dozvědět, kdo proti nim svědčil.

 

Jak poznat, že je škola schopna šikanu řešit

Když už rodiče do školy zavítají, ubírá se jednání pouze třemi směry. Škola může být připravena pomoci, což ale bývá spíše výjimkou. Častější variantou je, že se rozhodne kontaktovat odborníka, který v nápravě pomůže. Nejhorší ale bývá, pokud škola není připravena pomoci a šikanu zapírá. To bohužel bývá velmi častá realita.

 

Vzdělání učitelů a dalších odborníků v oblasti řešení šikany je naprosto neuspokojivé. Jednodenní a krátkodobé kurzy učitele na šikanu nepřipraví. Na každé škole by měl být alespoň jeden opravdový odborník a ředitel, který se v problematice dobře orientuje.

 

 

Je tristní když škola odmítne pomoci. Zbývá pak obvykle jen jediná možnost - oběť musí odejít na jinou školu. To ale šikanu neřeší, zájem agresorů se pouze přesune na jinou oběť.

 

Michal Kolář je psychoterapeutem a etopedem, který se dlouhodobě zabývá školním šikanováním. Vytvořil původní speciální teorii, vnitřní diagnostiku a diferenciovanou léčbu šikany. S ministerstvem školství spolupracuje na prevenci školního šikanování. Je autorem několika knih, mezi které patří Bolest šikanování, Nová cesta k léčbě šikany a Skrytý svět šikanování.

TN.cz