Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

video jiný život?

Jak vypadá život v domově pro postižené? Budete překvapeni!

Jsou věci, o kterých se nejen v médiích, ale i ve společnosti obecně, příliš nemluví. Jednou z nich je život s postižením. Proto jsme navštívili domov pro osoby se zdravotním postižením Sulická, který poskytuje pobytové sociální služby pro lidi s mentálním, případně i kombinovaným postižením. Jak se žije lidem, kteří neměli takové štěstí jako my?

Mnozí žijí v představě, že v domově pro postižené to vypadá jako v nemocnici za bývalého režimu. Klecová lůžka, sterilní prostředí a neochotný, často takzvaně vyhořelý, personál. Vítejte ale ve 21. století, všechno je jinak. Snahou je, aby se život klientů co možná nejvíce blížil běžnému životu nás všech. Alespoň tady v domově Sulická na Praze 4.

 

Denní harmonogram klientů se takřka nijak neliší od toho našeho. Část jich dokonce navštěvuje školu nebo běžné zaměstnání. Po budově se až na malé výjimky mohou pohybovat volně, žádné zamykání na pokojích nebo koule u dveří na chodbě. Domov je rozdělen na malá oddělení, tzv. domácnosti. V nich bydlí pospolu klienti s podobnými zdravotními problémy či požadavky. Pokoje si mohou v rámci možností přizpůsobit svému vkusu a potřebám, na patře mají také kuchyň s jídelnou a společenskou místnost. Stolují spolu a pravidelně si i sami vaří.

 

 

Aby klientům den lépe utíkal, mohou navštěvovat různé zájmové kroužky a aktivity. Důležité je slovo "mohou". Nikdo tady totiž nikoho do ničeho nenutí. V nabídce je například malování, truhlářská výroba nebo jiné tvůrčí aktivity. Večer se jde občas do kina nebo divadla, o víkendech a letních prázdninách se jezdí na výlety. "Hodně dbáme na to, abychom klientům nastavovali zrcadlo k tomu, jak funguje normální běžný život. Není to úplně jednoduché, ale jde to," vysvětluje ředitelka domova Lenka Kohoutová.

 

Na první pohled se sice může zdát, že si je v takovém domově každý den podobný jako vejce vejci. To ale není tak úplně pravda. Vedení domova se snaží svým klientům všední dny zpestřit řadou akcí. Jako třeba v den naší návštěvy, kdy v domově probíhal takzvaný Den dýně: "Dlabeme dýně, večer v nich zapálíme svíčky a vystavíme si je venku," popisuje Kohoutová. A nechybí ani u klientů velmi oblíbená diskotéka.

 

 

K dalším podobným akcím patří například oslavy různých svátků nebo vítání léta. O Vánocích například klienti domova pečou cukroví a o Velikonocích barví vajíčka. Zkrátka přesně tak, jak to chodí i v běžném životě. Koneckonců není důvod, proč by měli žít jinak: "Lidé jsou různí, ale všichni tvoříme jeden celek a jednu společnost. A vyčleňovat lidi s mentálním postižením by v dnešní době nemělo být běžné. A já se stále setkávám s tím, že člověk s mentálním postižením je člověk třetí a páté kategorie ve společnosti a domnívám se, že na sobě musíme hodně zapracovat, aby to tak nebylo," apeluje na veřejnost na závěr ředitelka a bývalá poslankyně Lenka Kohoutová.

TN.cz/Jakub Deml