Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Největší česká sportovní tragédie: smrt na Huascaránu

Yungay
Zdroj: oficiální zdroj

Expedice Huascarán patří k nejsmutnějším příběhům českých sportovních dějin.

Ten, kdo půjde v neděli 30. května na procházku stezkami Jizerských hor, narazí na lyžařském stadionu v Bedřichově na úplně nový pomník. Bude krátce po obědě odhalen na památku horolezecké Expedice Peru 1970 v místech, kde startuje Jizerská padesátka, která nese na památku od roku 1971 jméno expedice.. Všichni její členové totiž v peruánských Andách pod vrcholem Huascaránu našli smrt. Je to dodnes nejen počtem 15 obětí největší tragédie v historii našeho sportu, ale také první a zároveň jediná výprava na světě, ze které se nevrátil ani jeden člen.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Bílá smrt: matka všech lavin zabila 20 tisíc lidí

 

Ve starých libereckých lázních byla sauna a v ní se pravidelně scházela skvělá společnost. Umělci, sportovci, vědci, prostě řada osobností. Jedné listopadové středy vyřknul „Bogan“ Nejedlo myšlenku uspořádat na tu dobu ojedinělou expedici. Psal se rok 1968. Nejedlo chtěl původně na Saharu, ale brzy změnil plán. Cílem se měla stát Aljaška a nejvyšší hora severoamerického kontinentu Mount McKinley (6 194m). Proč z plánu sešlo? Většina pramenů uvádí, že o rok později přišel zamítavý dopis z ÚV ČSTV, protože v době nastupující normalizace nebylo USA vhodným cílem. Pravda je však zřejmě prozaičtější. Nebylo úplně snadné sehnat finanční prostředky a tak výprava musela vézt značnou část zásob. A protože se do Spojených států nesmí dovážet potraviny, musel se plán měnit. V té době se navázala spolupráce s Clubem Andimismo Peruano a tak expedice horolezeckého oddílu Lokomotivy Liberec určila jako terč nejvyšší horu Peru Huascarán (6 768m) v pohoří Bílých Kordiller.


Expedice smrti

 

Vše začalo společnými soustředěními, v řadě pramenů nacházíme údaj, že se všichni účastníci proběhli i po trati Jizerské padesátky, byť ve výsledkové listině nacházíme jen kvarteto jmen. Složení výpravy se ještě dolaďovalo a nakonec čtyři plánovaní horolezci museli zůstat z různých, i třeba politických důvodů doma. V dubnu tedy přes Dakar, Santiago de Chille a Limu dorazila Expedice Peru 1970 do hor. Problém vznikl už při přebírání zavazadel v Limě. Loď měla zpoždění a náklad čítající přes 60 beden a 4 tisíce kilogramů dorazil vykradený. Naštěstí ze speciální horolezecké výbavy se neztratilo nic. Základní tábor ve výšce 3 850 metrů byl postaven 13. května.

 

Výprava měla absolvovat aklimatizační výstup na vrchol Pisca. Prvním úkolem potom měl být prvovýlez náročnou jižní stěnou na Huandoy (6 395m). Do tábora dorazila zpráva, že se do hor blíží Japonci, kteří měli stejný plán a tak byl důvod spěchat. Předsunutý tábor byl vybudován, ale 18. května dochází k první tragédii. Při návratu uklouzl v banálním chodeckém terénu Ivan Bortel, nejlepší horolezec výpravy. Při překračování potoka špatně našlápl a následoval třicet metrů dlouhý pád na hlavu. Ivan byl na místě mrtev. Slovenský horolezec, který se po studiu na ČVUT usídlil v Praze, byl považován ve 27 letech za mimořádný talent světového horolezectví. Vynikající prvovýstupy absolvoval v Alpách a vše měl ještě před sebou…

 

Na tuto událost vzpomínal ve svém posledním dopise manželce Valerián Karoušek: “Vracel jsem se s Vildou Heckelem do tábora a najednou vidíme, že se v něm pasou krávy. Bylo nám to divné, to jsme nikdy nedopustili. Pak nám zdrcený kolega Ivana z reprezentace Jarda Krecbach vše řekl. Navrhnul jsem mohylu a také výzdobu pódia v divadle ve městě Yuangay, kde se konal za čtyři dny pohřeb. Bylo to dojemné, spousta domorodců. Tehdy jsem pochopil, že indiánské srdce je velmi široké…“ Tělo Ivana Bortela se jako jediné vrátilo do vlasti. Je pohřben v Praze – Motole.


Sofiina volba

 

Po Bortelově smrti se objevily názory, zda neodjet domů. Ale celkové náročnost expedice byla velká a tak vyhrálo rozhodnutí pokračovat. Ale už bez výstupu na Huandoy, navíc i Huascarán se horolezci rozhodli pokořit vyzkoušenou a snazší cestou. Poslední květnový den je však zastihlo v základním táboře zemětřesení nevídaných rozměrů. Epicentrum bylo vzdálené 135 kilometrů v oceánu a síla byla 7,5 Richterovy stupnice. Tisíce tun žuly se dalo z Huascaránu do pohybu a za čtyři minuty prolétla zkáza trasu dlouhou 28 kilometrů s převýšením čtyři tisíce metrů. Zničeno bylo nejen město Yungay, ale celkově se uvádí počet mrtvých v celé oblasti okolo 50 tisíc… Současně se utrhla ze severní stěny menší lavina kamení, ledu a bahna, která přehradila údolí mezi jezery Llanganuco a Orcococha v šířce dvou kilometrů a výšce desítek metrů. A právě v těchto místech stál základní tábor naší výpravy.

 

První zprávy, které do Československa dorazily nebyly tak beznadějné. I když Japonci na tragédii upozorňovali hned. Definitivní konec nadějím umřel 11. června. Všichni horolezci včetně chilského průvodce zahynuli, hory vydaly pouze tělo Ladislava Mejsnara, který má kousek od místa původního tábora hrob. Peruánci na břehu jezera vybudovali krásný památník, mohylka je i na místě původního tábora. Tuto smutnou událost připomněl loni při návštěvě jihoamerického kontinentu i prezident Václav Klaus. Pět let po tragédii další výprava Čechů už Huascarán zvládla.

 

Kdo byl členem expedice?

 

Ivan Bortel, 27 let, Praha : špičkový reprezentant, v té době náš nejlepší horolezec, autor nápadu zdolání jižní stěny Huandoy.
Arnošt Černík, 44 let, Praha : spisovatel, horolezec, autor knih z vysokohorského prostředí např. Trůny bohů, Ohnivé hory, Tajemství sněžného muže.
Milan Černý, 26 let, Liberec: talent, reprezentant, skvělé výsledky z hor v Turecku
Vilém Heckel, 52 let, Praha : nejstarší a nejznámější člen, zakladatel české reklamní a průmyslové fotografie, skvělý autor snímků z hor, spolupracoval s Černíkem a Otou Pavlem, vyšla mu řada knih, např. Krásy Československa. Den po tragédii měl původně opustit spolu s Černíkem a Karouškem na čas expedici a odjet do Limy, kde se otevírala výstava jeho prací.
Jiří Jech, 38 let, Liberec: atlet, účastník Vasova běhu.
Jaroslav Krecbach, 24 let, Praha: Člen reprezentace, v roce 1968 razil novou cestu nazvanou Český pilíř na horu Ararat.
Miloš Matras, 34 let, Ústí nad Labem: zasloužilý mistr sportu, reprezentant, člen horolezců z Teplic
Valerián Karoušek, 41 let, Praha: turnovský rodák, sochař, autor řady plastik a také tajné sochy Jana Palacha na Pankráci, podle jeho myšlenky byl v roce 1971 realizován symbolický hřbitov horolezců mezi zámkem Hrubá Skála a hradem Valdštejn.
Ladislav Mejsnar, 34 let, Jablonec, skvělý pískař, zaměřil se na domácí skály.
Milan Náhlovský, 26 let, Liberec: reprezentant, jeho otec byl zakladatelem našeho horolezectví.
Bohumil Nejedlo, 38 let, Liberec: autor myšlenky expedice, bývalý reprezentant.
Zdeněk Novotný, 32 let, Liberec: vědec, dobrý organizátor.
Jiří Rasl, 34 let, Liberec: hlavní organizátor, kterého pověřil Nejedlo, vše zařizoval a obětoval akci veškerý čas.
Svatopluk Ulvr, 32 let, Jičín: lékař výpravy
Václav Urban, 35 let, Liberec, velice kvalitní všestranný sportovec.

tn.cz/DVáclav Svoboda