psycholog o následcích

Strašit, či nestrašit? Do ulic vyrazí armády čertů, Mikuláši a andělé

Vondřichová
Kristýna Vondřichová
Aktualizováno 5.12. 2019 15:10
Téma:

Čekají vás mikulášské dárky, nebo brambory a uhlí od čertů? Ve čtvrtek 5. prosince vyjdou do ulic tradiční průvody v čele se svatým Mikulášem, kterého doprovodí půvabný, laskavý anděl a čert vyzbrojený pytlem na zlobivé děti. Některé z dětí se na mikulášskou nadílku těší téměř stejně, jako na Vánoce, některé mají z čertů už předem strach. Otázkou tedy je, strašit nebo nestrašit?

Anketa

Je správné strašit děti čertem?

Hlasovalo 133 lidí.

Čerti jsou odnepaměti součástí mikulášské tradice a v některých zemích začátkem prosince vychází do ulic pouze oni. Psychiatr Jan Michálek z nemocnice v Bohnicích má na čertovské strašení jasný názor: "Já bych určitě nepropagoval strašení jako výchovný prostředek. Strach není dobrý učitel. Někdy se může stát, že to zdánlivě zafunguje na některé děti na krátkou dobu. Z dlouhodobého hlediska to nefunguje určitě a hlavně, měl bych obavu z toho, abychom tím strašením těm dětem nezpůsobili nějakou újmu."

 


Děti občas prý strach potlačují, takže na nich není vidět, že se bojí, někde uvnitř to ale "vře". Záleží na povaze dítěte. Vnější projevy můžou být různé, děti pláčou, křičí nebo utečou. V krajním případě se můžou i počůrat. U introvertních dětí se může naoko zdát, že je vše v pořádku, ale výsledkem pořádného čertovského bafnutí mohou být například zlé sny.


"Když jsem byl menší, asi tři, čtyři roky, měl jsem pár setkání s vyloženě hnusnými čerty. Od té doby je nesnáším. Vidím je a mám špatný pocit. Do školy jsem v době nadílky nechodil skoro celou základku a jednou jsem skončil zalezlý učitelce pod stolem. Nic, na co bych byl hrdý, ale bylo to tak. Táhne se to dál. Už se nebojím, ale ten divný pocit je děsný," svěřil se redakci TN.cz Patrik M. Má prý stále v živé paměti, jak se ho čerti snažili odnést.

 


Děsiví i pro dospělé jsou tzv. Krampusové. Ti představují mytologické pojetí čertů jako démonických, zlých bytostí. Průvody Krampusů mají dlouhou tradici například v Rakousku, ale je možné na ně narazit i na pražském Výstavišti. Tahle podívaná ovšem rozhodně není pro děti a není ani výjimkou, že kdo se přiblíží ke Krampusovi příliš blízko, schytá ránu holí nebo řetězem.


Rodiče by si podle Michálka měli se "svými" čerty domluvit scénář a zároveň fungovat jako "brzda", být tu pro své děti a ukázat, že mají před peklem navrch a děti ochrání. Čerti by měli sloužit jen jako součást tradice, ne jako výchovný prostředek. Právě rodiče znají děti nejlépe a ví, co na ně platí.

 


Domluvu s čertem by neměli podceňovat, a pokud se za roháče převlékne někdo z rodiny, měl by znát zdravou míru. Děti by si z mikulášské nadílky měly přece jen odnést hezké vzpomínky a ne doživotní trauma. Z prosté věty "pokud nebudeš hodný, odnese si tě čert", dokáže dětská fantazie vytvořit skutečně hrůzostrašný scénář.

 
Atributy pro to být trochu děsivým má i Mikuláš. Svou výškou, umocněnou papežskou tiárou, vousy a důstojným vzezřením budí přinejmenším respekt. "To, co neznáme běžně, toho se můžeme bát," říká Michálek a dodává, že pokud se něco takového stane jednorázově, ničemu to nevadí, ale pokud se dítě straší pravidelně, může si po zbytek života nést následky.
 

TN.cz