Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Výročí popravy

"Mrzí mě, že mrtvých nebylo víc". Hepnarovou popravili před 40 lety

Olga Hepnarová
Zdroj: oficiální zdroj

Aby Zdeněk K. zabil osm nevinných lidí, musel si opatřit a přinést dvě pistole. Olze Hepnarové před 42 lety stačilo vypůjčit si náklaďák a její bilance byla úplně stejná. Jen s tím rozdílem, že nespáchala sebevraždu, ale byla popravena.

Příběh Olgy Hepnarové už byl popsán mockrát, přesto její osud ani 40 let po jejím oběšení nepřestává fascinovat. Není divu. Nestává se často, aby dívka z naprosto normální rodiny vyřešila své mindráky tím, že zmasakruje nevinné lidi čekající na tramvaj.


Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze do rodiny bankovního úředníka a zubařky. Jako malá nijak nevybočovala, ale velmi záhy se u ní objevily psychické potíže. Začala mít pocit, že je celý svět proti ní, že jí všichni chtějí jen ubližovat.


Proto se ve 13 letech pokusila spáchat sebevraždu prášky. Protože se jí to nepodařilo, strávila rok v polepšovně v Opařanech, kde se podle rodiny naučila jen sprostě klít a kouřit.


Vyštvaná ze společnosti se Hepnarová cítila i proto, že bojovala se sexuální orientací a měla pletky s muži i ženami. Možná i to byl důvod, proč nesnášela svoji rodinu. Po spáchání osminásobné vraždy se totiž vyšetřovatelům svěřila, že v ideálním případě by jejími oběťmi byli její rodiče, učitelé a spolužáci ze základní školy


Místo toho se ovšem oběťmi rozpolcené mladé ženy stali 10. července 1973 úplně neznámí lidé, kteří měli tu smůlu, že na Strossmayerově náměstí v Praze 7 čekali na tramvaj.


O chladnokrevnosti Hepnarové svědčí víc věcí - například to, že zvažovala i jiné varianty své pomsty společnosti, která ji měla nenávidět a ubližovat jí. Uvažovala mimo jiné o vykolejení vlaku, bombě nastražené na frekventovaném místě nebo o střelbě do davu na Václavském náměstí.


Nakonec se ovšem Hepnarová rozhodla pro cestu nejmenšího odporu a využila toho, že už se několik let živila jako profesionální řidička. Proto si krátce před činem vypůjčila nákladní auto Praga RN z roku 1946

 

Místo svého činu si pečlivě vybrala. Zastávka, na níž chtěla najet do lidí, měla být na úpatí kopce, aby mohl být vůz cestou ze svahu pořádně rozjetý. Aby se dalo snadno najet na chodník, nesměl být příliš vyvýšený obrubník. A konečně na zastávce mělo být hodně lidí. Ideální kombinaci našla Hepnarová v zastávce Strossmayerovo náměstí v dnešní ulici Milady Horákové (tehdy Třída Obránců míru).

 

V den činu, tedy 10. července 1973, okolo 11. hodiny hodila do poštovní schránky dva podobné dopisy popisující její život a chystaný čin. Jeden adresovala redakci časopisu Mladý svět a druhou redakci časopisu Svobodné slovo. Pak nasedla do připraveného automobilu.

 

Ke stanici přijela kolem půl druhé, ale v zastávce zrovna stála tramvaj, takže Hepnarová usoudila, že potenciálních obětí není dost a kolem pouze projela. Na místo se vrátila za čtvrt hodiny. V 13:45 najela vozem na chodník a pokračovala směrem k přibližně dvaceti lidem čekajícím na tramvaj.

 

Přímo při nárazu zemřeli tři lidé. Pět dalších podlehlo svým zraněním v nemocnici. Dalších dvanáct vůz zranil, z toho šest těžce. Hepnarová zůstala až do příjezdu Veřejné bezpečnosti sedět v autě. Zasahujícího příslušníka Veřejné bezpečnosti šokovala slovy: "Udělala jsem to schválně.“

 

Ještě týž den byla několikrát vyslýchána na služebně. Výslech šel velmi rychle a bezpečnost během něj získala neuvěřitelné množství informací, což svědčí o tom, že Hepnarová si dopředu připravila, co bude říkat. Už čtvrt hodiny po činu rozhodl prokurátor o jejím umístění do vazební věznice.

 

Hepnarová byla bezprostředně po masakru obviněna z trestného činu obecného ohrožení. Prokuratura jej následně překlasifikovala na osminásobnou vraždu. Za ni ji 6. dubna 1974 soud odsoudil k trestu smrti. Hepnarová trest přijala, poděkovala a prohlásila, že se nebude odvolávat. To za ní udělala její matka, ale Nejvyšší soud její odvolání zamítl.


V září pak soudci změnili klasifikaci z vraždy zpět na obecné ohrožení. Trest smrti ale zůstal beze změny.

 

Její matka požádala prezidenta Svobodu o milost. Protože prezident nemohl ze zdravotních důvodů úřadovat, rozhodoval o žádosti předseda vlády Lubomír Štrougal. Po tříměsíčním váhání žádost zamítl. Soud tak vydal nařízení výkonu trestu smrti.

 

Olga Hepnarová byla popravena oběšením v ranních hodinách ve středu 12. března 1975, tedy přesně před čtyřiceti lety. Bohumil Hrabal zaznamenal slova popravčího, který rozsudek vykonával:

 

"Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku. Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila. Proto jsem proti trestu smrti."


Někteří odborníci však předpokládají, že katova slova jsou jen Hrabalovou fikcí. V oficiálním protokolu o popravě nic takového nenajdeme.

Petr Zelený & Vítězslav Boch TN.cz