Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Publikováno 13. 1. 2019
VIDEOREPORTÁŽ Nevzdává se!

"Dětství bylo složité," říká Lucie, která nemá ruce. Zvládla i řidičák

Zdroj: TN.cz, Klára Zamouřilová, Nina Ortová

Lucie Pařilová se sice narodila bez horních končetin, ani to ji ale neodradilo od velkých životních výzev. Jako zatím největší životní úspěch považuje to, že zvládla řidičák. K tomu se věnuje psaní básní a brzy ji čeká také vůbec první výstava obrazů, které maluje nohama.

Už na první pohled působí Lucie jako pozitivní člověk s elánem do života. Sama říká, že život miluje, i když nebyl vždy jednoduchý. "Dětství pro mě byla celkem složitá cesta. Strašně jsem záviděla těm zdravým dětem, že mohou lézt po stromech a dělat takové ty dětské hry. Všechno to prožívaly úplně jinak než já. Až do té dospělosti to pro mě bylo jak na horské dráze," začíná svůj příběh Lucie.


Bez horních končetin už se narodila, nikdo dodnes neví proč. Na genetických testech prý byla, když přemýšlela o dítěti, ty ale odhalily vysokou pravděpodobnost, že bude její dítě zdravotně postižené také. "Byla tam kombinace Downův syndrom, fyzické i mentální postižení," popisuje Lucie. Tu kromě chybějících končetin trápí i zkrácená pravá noha o jedenáct centimetrů a závažná skolióza, kvůli které má sešroubovanou celou páteř. V dětství kvůli tomu musela Lucie podstoupit mnoho operací, další ji ještě čekají.

 

15

GALERIE: Lucie se narodila bez rukou, zvládla autoškolu a maluje obrazy

Zdroj: Facebook/ Autoškola Peml

Lucie Pařilová - 5

Lucie úspěšně zvládla autoškolu.

Hodnocení:


Je to v hlavě


S pomocí asistenta vychodila klasickou základní školu. Sama to označuje jako kvalitní start, protože mohla vyrůstat mezi "normálními" lidmi. S handicapovanými se poprvé potkala až v Brně, kde studovala obchodní akademii. "Až v Brně jsem pochopila, že jsem skutečně jiná a že ta realita už jiná nebude, tak jsem to celé přepla v hlavě a začala vše brát optimističtěji," říká s úsměvem. Dřív ji přitom kvůli své odlišnosti trápily deprese.


V současnosti ji naplňuje umění, kterému se naplno začala věnovat před třemi lety. Na svém facebooku prodává své dvě knihy básní a obrazy, které zvládá malovat nohama. Brzy ji také čeká její vůbec první výstava, která se bude konat na zámečku v Habrovanech u Brna. Přesné datum ale ještě neví. "To je mým cílem, předat něco ze sebe druhým," popisuje, co ji v současnosti dělá šťastnou.

 


"Mám kolem sebe skvělé lidi. Zaplať pán bůh za ně. Díky nim mohu dělat to, co mě baví a co mě naplňuje," dodává statečná žena. V každodenním životě jí asistuje kamarádka a bývalý přítel, který ji přivedl právě i k umění. "Upravují mi tady ráno postel, oblečou, nakrmí, nachystají mi pití. Víceméně mi připraví věci na půl dne, abych byla schopná to nějakým způsobem zvládnout, než přijde druhý asistent. Jinak běžně přes den maluji a píšu a snažím se, aby za mnou byl vidět obrovský kus práce," vysvětluje. 

 

Největší životní výzva


Za svůj zatím vůbec největší úspěch považuje získání řidičského oprávnění, na které se připravovala ve speciální Autoškole Peml v Přelouči. Tam se učila řídit v upraveném autě, které mělo zvýšené pedály nebo třeba upravenou sedačku i bezpečnostní pás.


"Byla jsem hodně nervózní a měla jsem dost rozkolísanou psychiku. Spousta lidí říká, že dostaneme papír, zaplatíme 29 tisíc za kurz a odejdeme domů. No, tak tak to vážně nebylo. Nejednou jsem tam brečela. Měla jsem ale obrovskou podporu nejen v ostatních účastnících kurzu, ale také v panu Pemlovi a nebýt mé instruktorky, tak si myslím, že bych to vůbec nezvládla," říká Lucie.

 


Ta nyní shání peníze na vlastní automobil. Z vlástní kapsy to zatím nezvládne - sociální příspěvky totiž míří na zaplacení asistentů. S žádostí o pomoc už se obrátila na stát, který jí může přispět maximálně 200 tisíci korunami. Auto ale bude i kvůli úpravám pravděpodobně dražší, a tak se poohlíží i po jiných zdrojích, což nikdy předtím nedělala. Sama totiž říká, že nikdy nestála o žádnou charitu.

 

"Tenkrát jsem ale byla příliš hrdá a dnes tu hrdost trochu odkládám do pozadí. Takže samozřejmě pokud by se našla nějaká dobrá duše, která by mi chtěla pomoct, tak se bránit nebudu," vysvětluje.


Pokud chcete Lucii pomoci, ať už finančně či zakoupením jejích básní či obrazů, kontaktujte ji na jejím
facebooku.


Věří ale ve slibné zítřky. "Věřím na to, že jaké si to uděláme, takové to máme. Byť ten handicap je někdy obrovský, přesto si myslím, že stojí za to žít a plnit si svoje sny. A to je základ. Plno lidí mě třeba od této školy odrazovalo a od té doby, co jsem to dokázala, tak říkám - plňte si svoje sny, jsme tady jen jednou," uzavírá sympatická mladá žena.

nor, zam TN.cz