Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

rozdílná vězení

Řepka si zvyká na přísný režim. Jiná vězení jsou ale ještě horší

Bývalý fotbalový reprezentant Tomáš Řepka si už několik dní odpykává svůj dvouapůletý trest v pražské ruzyňské věznici. A zvyká si tam na místní stereotypní režim. Povinně musí ale pracovat a volný čas pak může trávit třeba na vězeňském fotbalovém hřišti.

Král blikanců si první měsíc pobude na nástupním oddělení ruzyňské věznice. Je prý v podzemí a žádný luxus ho tam nečeká. "Rozbitej záchod, když máte štěstí, nejsou tam dveře, ja tam taková plenta, takový závěs, koukaj na vás ostatní vězni," popsal bývalý vězeň Petr Veselý.

 

Pak bude Řepka přemístěn na jiné oddělení, stále s pravidelným denním programem počínaje budíčkem před pátou, večerkou zpravidla před desátou. Stejně jako všichni odsouzení má Tomáš Řepka nárok na dvě návštěvy za měsíc, vždy na hodinu a půl.

 

Dá se očekávat, že do návštěvní místnosti za ním bude chodit přítelkyně. Je tam ovšem i dětský koutek. Cely jsou vybaveny základním nábytkem a toaletou. "Jsou tam prostě možnosti nějakých kroužků, sportování, koukání v kulturce na televizi," dodal Veselý.

 

Ruzyňská věznice má navíc fotbalové hřiště, a tak by si mohl Řepka krátit čas stejně jako Radovan Krejčíř v africkém vězení. Lépe by se měl odsouzený exsparťan v Norsku. Fešácké vězení Ila, kde sedí i masový vrah Breivik, připomíná spíš luxusní hotel. Vězni tam mají posilovnu, obchod i hudební zkušebnu.

 

 

Volnost mají vězni i na norském ostrově Bastoy. Žijí tam v samostatných chaloupkách a celý den se mohou starat o zvířata. Takový režim prý vězňům svědčí. "Ty lidi, kteří jsou zlomeni tou tvrdou represí a začínají od toho společenského dna, mají potom horší startovací pozici a větší tendenci recidivovat," popsal psycholog Tomáš Morávek.

 

Opačný přístup než ve Skandinávii vyznávají třeba Spojené státy. Vězni z Guantánama na Kubě čelí velice přísným podmínkám. Věznice je totiž nechvalně proslulá vězněním bez řádného obvinění a soudu nebo mučením vězňů. Neobvyklým případem je venezuelská La Sabaneta, která si žije vlastním životem. Chybí tam bachaři a tak si režim určují sami vězni. 

Jan Mareš/mik TN.cz