Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

anketa

Togo, Špicberky či Štětín. Která území má po vzoru Trumpa koupit Česko?

Roman Dolejský
Roman Dolejský
Publikováno 22. 8. 2019

Americký prezident Donald Trump má zájem odkoupit Grónsko, které nyní spadá pod Dánsko. Otevře se tím opět dříve obvyklé prodávání a nákup různých území mezi státy? Hlasujte v naší anketě, která území by si měla případně zakoupit Česká republika.

Donald Trump nedávno ohromil svět oznámením, že by chtěl koupit Grónsko. "Dánové by si měli uvědomit jednu věc, o Grónsko tak jako tak přijdou. V Grónsku jsou dvě třetiny lidí pro nezávislost, má obrovské zásoby nerostných surovin. Za 20 let by mohlo mít největší HDP na hlavu na světě," zhodnotil vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.

 

V dřívějších dobách bylo běžné, že si státy mezi sebou některá území prodávaly. Tak například přišly Spojené státy k Aljašce, a vůbec na tom netratily. Vrátí se opět svět k tomuto standardu?

 


Ve spolupráci s odborníky zkusila redakce TN.cz připravit tipy na různá území, ke kterým má Česká republika nějaký historický vztah a která by se jí mohla případně hodit. Hlasujte i v naší anketě, které území by se nejvíce líbilo vám.

 

Které území by si mohla koupit Česká republika:

 

Královec (Rusko)


Město vzniklo v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara I., který vedl křížovou výpravu proti Prusům. Nedaleko Kaliningradu je přístav Baltijsk, jediný ruský přístav v Baltském moři, který celoročně nezamrzá. Ačkoliv Královec patří Rusku, není s ním územně spojeno.

 

Výhled na Královec:

 

 

Anketa

Které území by měla Česká republika koupit?

Hlasovalo 368 lidí.

 

Podkarpatská Rus (Ukrajina)


Při vzniku Československa po první světové válce se k českým zemím a Slovensku připojila také Podkarpatská Rus. "Historicky jsme měli na Podkarpatskou Rus právo asi jako na Aljašku. Nikdo jiný ji ale nechtěl," řekl Visingr.


Podkarpatská Rus se v devadesátých letech po zániku Sovětského svazu opět chtěla připojit k Československu. Tato myšlenka ale zanikla po osamostatnění České republiky a Slovenska v roce 1993.

 

Krajina Podkarpatské Rusi:

 

Slezsko (Polsko)


Slezsko se nachází na území České republiky a Německa, většina ale leží v Polsku. Jeho větší či menší část byla historicky součástí zemí Koruny české. Mezi ně patřilo i Kladsko, které bylo součástí českého království od 12. do 18. století.

 


O připojení k Československu se jednalo po Velké válce kvůli české menšině, spory pokračovaly i po druhé světové válce. Nakonec se Českolovensko a Polsko dohodly, že Kladsko připadne Polsku.


Koupě celého Slezska by mohlo být pro Českou republiku přínosné. "Slezsko je velice zajímavé. Je to průmyslově a strategicky významné území bohaté na suroviny," zhodnotil Visingr.

 

 

Lužice (Německo)


Mezi 14. a 17. stoletím byla Lužice, obývaná Lužickými Srby řadícími se mezi slovanské národy, součástí českých zemí. Území se dnes nachází v Německu poblíž českých a polských hranic. Po roce 1635 připadla Lužice k Sasku.

 

Lužičtí Srbové v krojích:


Ve dvacátém století, naposledy po druhé světové válce, se objevilo několik snah opět připojit Lužici k Československu, vyšly však vniveč. V České republice funguje Společnost přátel Lužice, která se zaměřuje na udržování přátelských vztahů mezi Čechy a Lužickými Srby.

 

Přístavy Štětín (Polsko), Hamburk (Německo) a Terst (Itálie)


Po první světové válce pronajalo Německo Československu pronajalo na 99 let přístavy Štětín, který dnes leží v Polsku, a Hamburk. V Hamburku má Česká republika i nadále pronajatou část přístavu. Významným místem Rakouska-Uherska byl italský přístav Terst.


Od roku 1929 využívalo Československo a nyní využívá Česká republika přístavní pásmo v Hamburku o velikosti přes 30 tisíc metrů čtverečních. Součástí jsou skladovací haly, budovy a železniční vlečka. Správou je pověřené Ředitelství vodních cest ČR, pronájem vyprší v roce 2028.

 

Pronajaté území v Hamburku:


Hamburský přístav má rozvinutou říční i námořní dopravu, je druhým největším evropským kontejnerovým přístavem. Ve městě je také těžký průmysl a loděnice, žije v něm 1,8 milionu lidí.


Štětín je polský přístav na řece Odře s přístupem do Baltského moře. Svého území ve Štětíně se Československa vzdalo v roce 1956, připadlo Polsku. V současnosti má Štětín 408 tisíc obyvatel, je třetím největším polským přístavem.

 

Štětínský přístav:


Terst byl nejvýznamnějším přístavem Rakouska-Uherska, v 19. století se řadil i mezi největší města monarchie. Byl i kulturním střediskem, svá díla v něm tvořili světoznámí literáti, mimo jiné třeba James Joyce nebo Franz Kafka. V současnosti patří Terst Itálii, má asi 200 tisíc obyvatel, vysokou kvalitu života a nadále v něm fungují loděnice a výroba lodních motorů.

 

Terst a jeho přístav:

 

Boka Kotorska (Černá Hora)


Československá armáda využívala koncem dvacátých let minulého století část jadranského pobřeží poblíž nynějšího černohorského města Kotor. "Za první republiky jsme měli dlouhodobě pronajatý kus pobřeží Jugoslávie jako vojenskou střelnici. A když se tak koukám, že Češi se v Chorvatsku chovají jako doma, tak by možná mohlo být zajímavé si koupit rovnou celé Chorvatsko," popsal Visingr.

 

Město Kotor:


Československo na pronajatém území testovalo hlavně protiletadlové kanóny. Na hustě osídleném československém území by to totiž bylo problematické, střely by mohly dopadat do obydlených míst. V současnosti by se dalo území využít ke stejnému účelu, avšak podle Visingra je to zbytečné, podobné testy a cvičení jsou nyní umístěné u Baltského moře.

 

 

Lucembursko


Z Lucemburska pocházeli dva čeští králové, Jan Lucemburský a Karel IV. Oba byli lucemburskými hrabaty. Po Karlu IV. připadl titul jeho třetímu synovi Václavu Lucemburskému, někdy také zvanému Václav Český.

 

Lucembursko na ilustračním snímku:

 

Lucembursko patří mezi velmi bohaté státy, v současnosti má největší HDP na hlavu na celém světě.

 

Špicberky (Norsko)

 

Za první republiky podepsalo Československo Špicberskou dohodu, která přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím. Podle dohody ale mohou nerostné suroviny těchto ostrovů využívat občané zemí, které dohodu podepsaly. Ekonomii Špicberk tvoří hlavně těžba uhlí, turismus a výzkum. Na ostrovech žije necelé 3 000 lidí.

 

Hlavní město Špicberk Longyearbyen:

 

Togo (Afrika)


Togo bylo původně německou kolonií. Po první světové válce jej vítězné mocnosti nabídli Československu. "Eduard Beneš tuto nabídku odmítl, protože nesouhlasil s kolonialismem a bylo by podle něj problematické se o území starat. Kdybychom ale nabídku přijali a dokázali si Togo udržet, tak dnes patříme mezi přední vývozce fosfátů. Surovinově je to bohatá země," popsal Visingr.

 

Krajina a obyvatelé afrického Toga:


Togo bylo nakonec spravované Francií a Velkou Británií. Britská část se připojila ke Ghaně, francouzská nakonec vyhlásila samostatnost.
 

TN.cz