potřebujeme být i bez roušek

Učitel českých lékařů: Roušky všem, ale s rozumem! Radí, kdy ji nenosit

Téma:

Nosit roušky je správné. Zkušený lékař Radovan Hudák přivítal nařízení vlády, aby si lidé povinně zakrývali dýchací cesty. Lékař, pedagog a autor jedné z nejrozšířenějších učebnic anatomie pro mediky a lékaře na světě ale zároveň dodává, že by se roušky měly používat s rozumem.

„Jsem od začátku tvrdým zastáncem roušky všem. Byl jsem jedním z prvních, kdo po Motole běhal a upomínal kolegy, aby nosili roušky i na veřejnosti, říká uznávaný ortoped a traumatolog. „Na druhou stranu, už jsou to téměř dva týdny, co je povinné nošení roušek, a je potřeba k tomu přistoupit i z té druhé strany. To znamená, že ta rouška má být nošena, pokud je opodstatněná, pokud spolu lidé mluví nebo jsou v uzavřených prostorech. Ale pokud se nachází někde v přírodě, tak je naopak neopodstatněná a je potřeba si spíš budovat svoji imunitu a dýchat čerstvý vzduch. Někteří lidé mají jen jednu roušku a nosí ji opakovaně několik dní, na roušce se drží jak viry, tak bakterie, a vlastně si dýcháme spíš ty nečistoty, než abychom si provzdušnili plíce a vyčistili organismus,“ vysvětluje lékař Radovan Hudák.

 

Vládní nařízení je nosit roušku v podstatě všude kromě domova. Je to správně?

„Já si myslím, že tam nebyl čas přemýšlet a dělat nějaké výjimky. To znamená, že hned se nastolilo, že všude, kromě svých domovů. Ale jak říkám, máme to už deset dní a je potřeba zamyslet se, co se stane, až to skončí. Momentálně slýcháme, že to bude trvat ještě několik týdnů, možná měsíců. A pokud celou tu dobu budeme od rána do večera nosit roušku i v autě, na vlastní zahradě, ve volné přírodě, skoro si umím představit, že v tom lidé spí, protože je to nařízení, tak to budeme mít celou řadu špatných důsledků, které z toho vyplývají.“

 

Co to podle vás přinese?

Pokud se bojíme sundat si roušku i ve volné přírodě a nadýchat se čerstvého vzduchu, tak během několika týdnů naše imunita může natolik klesnout, že pak nás neskolí jen koronavirus, ale jakákoli chřipka nebo nachlazení. Pobyt v přírodě, čerstvý vzduch a celkově pohybová aktivita, jsou nesmírně důležité k tomu, abychom tu imunitu měli v pořádku.

 

Jak by tedy měla vypadat správná prevence?

Když vycházím z domu, tak samozřejmě mám roušku nasazenou, jsem v místě, kde se může nacházet více lidí. Ale jak jsem na ulici a vidím perimetr deseti metrů, tak je to v uvozovkách taková bezpečná zóna, kde je spousta čerstvého vzduchu a kde i když si sundám roušku, tak to není tak, jak si lidé myslí, že ten vir zůstává tři hodiny ve vzduchu. To sice je pravda, ale je to v uzavřených prostorech. To znamená. Že v otevřeném prostranství se ten vir ztratí ve vzduchu. Tím pádem je to bezpečné i na ulici, pokud široko daleko nikoho nevidím, nebo pokud jsem v parku, tak si ji sundat a pokud se k někomu přiblížím, tak mám možnost ho obejít v bezpečné vzdálenosti pět až deset metrů nebo si tu roušku znovu nasadím, projdu ten úsek a sundám si ji znovu.

 

Je vhodné používat respirátor?

Respirátor má o několik procent lepší šanci, že zachytí vir z venku. To, co je u něj horší je ventil, který umožňuje produkovat vzduch směrem ven, tím pádem i uvolňovat eventuální viry, které se nachází v dýchacích cestách člověka. Respirátory jsou lepší pro zdravotníky a je potřeba, abychom jich měli dostatek, ale pro běžné používání stačí klasické roušky.

 

Jak vnímají povinné nošení roušek ostatní lékaři?

I v nemocnici je extrémně těžké udržet tu důslednost toho, aby lidé od rána do večera nosili roušky. Přijdete do práce a celý den máte roušku, pak jdete po ulici a zase ji máte. Zejména my máme roušky, které jsou extrémně málo propustné vzduchem. To znamená, že sice zabraňují přísunu virů a bakterií, ale na druhou stranu se v tom nedá dýchat. To znamená, že vy si od rána do večera dýcháte svůj vydýchaný vzduch, který je chudý na kyslík a tím pádem, mám spoustu kolegů, se kterými jsem to probíral, jste už po několika minutách nepozorní, ztrácíte soustředění, může vás začít bolet nebo točit hlava, má to celou řadu negativních vlivů i na imunitní systém. Naše tělo potřebuje být okysličeno, pokud máme nedostatek kyslíku a snažíme se vykonávat fyzickou i psychickou zátěž, nějakou práci, tak to má velké negativní důsledky.

 

Stačí 30 minut denně venku bez roušky?

Já si myslím, že se na to musíme podívat i tím selským rozumem, i z pohledu dlouhodobé prevence. Teď všichni řešíme jen roušky a dezinfekce, což je správné, pokud chceme zabránit šíření viru, ale už podle mnoha odhadů dojde k tomu, že většina populace se během několika měsíců promoří virem a pak už nám roušky nepomůžou, pak nám musí pomoci nás imunitní systém. To znamená, že nesmíme říkat jen A, ale v tuhle chvíli, už musíme řešit i B a říkat lidem, co mají pro posílení imunity dělat doma a když je venku takhle pěkně, a začíná jaro, tak na místo toho, aby byla stanovena doba, kdy důchodci mohou chodit do obchodu, tak stanovit dobu, kdy můžou být v parcích jen důchodci. Můžou to hlídat policisté a mezitím, jim studenti a dobrovolníci mohou nakoupit jídlo. Všechno se dá zařídit, důchodci udělají něco pro své zdraví, dobrovolníci udělají něco pro ně a máme tady vítěznou situaci pro všechny strany.

 

Co říkáte na evidenci úmrtí na koronavirus?

Nejsem statistik, nejsem epidemiolog, takže z tohoto pohledu se k tomu nemohu vyjádřit. Ale i u nás v nemocnici je nařízeno, že pokud má pacient koronavirus, musí to být diagnóza číslo jedna. To znamená, ať má předtím stovku dalších onemocnění, tak pokud zemře, tak se počítá, že zemřel na Covid-19. je to mírně účelově nastaveno, i když budou umírat téměř století pacienti, kteří by zemřeli tak či tak, tak my je budeme počítat do statistik zemřelých.

 

Je správné uvádět počty zemřelých na koronavirus?

Přes 25 % lidí má obezitu, cukrovku druhého typu má přes 10 %. To je milion lidí v Česku. A abychom sledovali denně, že pět lidí zemřelo na cukrovku a čtyři lidi na infarkt, vlastně by byly stále jen titulky, jak lidé umírají. Ta úzkost, deprese, strach z onemocnění a ze smrti by v nás jen rostl. Takže ta data je potřeba vnímat, ale stačí se na to podívat ráno, znovu večer a vnímat, zda se situace zlepšuje nebo zhoršuje. Ale v obecném měřítku, si myslím, že to spíš lidem ubližuje, strachem z onemocnění a ze smrti. Kdybyste přišli do nemocnic a všude by tam svítilo, kolik lidí má rakovinu, kolik lidí dnes zemřelo, tak rozhodně by vám to nepřispělo tomu pocitu, že vám pomohou, že vás zachrání. Pojďme dávat čísla, kolik lidí se dnes narodilo. Kolik lidí se vyléčilo a nejen z koronaviru, ale z onkologických onemocnění, z jiných infekcí. Pojďme to brát trochu pozitivně, že to má dobrý směr.
 

Denisa Dvořáková TN.cz