krutá realita

Virem projdeme všichni, říká muž, který se stará o sestry. Pomáhá mu Plíšková

Karolína Plíšková a Jiří Kabát
Zdroj: Profimedia / facebook
Karolína Plíšková a Jiří Kabát
Tomáš Rambousek
Tomáš Rambousek
Publikováno 6. 4. 2020
Téma:

Léčebna dlouhodobě nemocných v Žacléři si na začátku koronavirové pandemie prožila své. Ta přišla po zavření hranic o desítku sester. Ale jede se dál. Personál točí směny, vykrývá ztráty. Všichni ví, že nápor dalších týdnů či měsíců se bude muset zvládnout. A pomáhá i tenistka Karolína Plíšková.

„Když čtu o opatřeních, která vznikají v domovech seniorů, kam se dostala nákaza, je mi smutno. Společně s pacienty se v těch budovách zavírá i personál. To není dobré. Já si prostě myslím, že je potřeba mít stále směny, mít filtr jít ven. Vnímám, že to ti zdravotníci respektují, vychází to z lásky a odpovědnosti ošetřovatelského personálu. Ale je to špatně,“ říká Jiří Kabát, ředitel terénní péče společnosti Sestřička.cz a Rehamedica a.s. On sám chce, aby zdravotníci pracovali s odpovídající ochranou a dále měli možnost odpočinku mimo pracovní prostředí.

 

Mezitím se v žacléřské nemocnici dlouhodobě nemocných, která patří pod jeho křídla, uzavřely ambulance a zůstala jen lůžková část. Aktuálně pobývá v zařízení celkem 65 převážně imobilních a chronicky nemocných pacientů. Podobně je na tom i trutnovská pobočka.

 

 

Jak jste vůbec vyřešili ony personální ztráty? Desítka zdravotních sester se jen těžko hledá.

 

„Nikoho nového nemáme, najít odpovídající personál je skoro nemožné. Bohužel Polsko neudělalo to, co Česko a Rakousko a neumožnilo zdravotníkům jezdit přes hranice bez povinné karantény. Zůstaly nám ale tři polské ošetřovatelky, kteří se rozhodli zůstat, ale také je čeká cesta domů a brzy nám spadnou do karantény. Je to větší zápřah, jede se bez dovolených, to nám doplnilo ztráty. Ale děláme směny, na to dbáme, aby to zůstalo zachované.“

 

 

Jak vůbec personál tenhle nápor nejen na pracovní vytížení, ale i na psychiku zvládá? Nemáte strach, aby se stejně jako v několika domovech pro seniory v Česku virus nedostal i k vám?

 

„Abych to uvedl na pravou míru, tato zařízení nejsou domovy pro seniory. Jsou to zdravotnická lůžková zařízení. Ale samozřejmě, pravidla jsou stejně velmi přísná. Spočívá to v absolutní izolaci. Takže jediná brána jsou zaměstnanci. Nemusím vám říkat, že se sami bojí. Ale domů jezdí, musí žít i normální život. Skoro nikam nechodí, v rodině přesně vědí, kdo kde byl, s kým se potkal. Když jdou na nákup, je to riziko. Všichni se připravujeme na to, že nákaza do zařízení vnikne. A nebude to naše chyba. Pandemii nemůžeme porazit tím, že se budeme na věky izolovat. Musíme se snažit, aby k šíření došlo velmi pomalu tak, aby kapacita akutní a intenzivní péče nebyla přetížena.“

 

 

Personál opravdu musí být loajální, vnímáte to, jak to právě tito lidé snáší? Oni jsou ta první linie.

 

„Vážíme si jich. Nemůžeme o ně přijít. Kdyby někdo onemocněl, těžko se to bude dál lepit. Dalších 20-30 procent navíc prostě nemáme. Takže od nás vědí, že mají podporu, že chceme, aby vedli zdravý život, že mohou na procházky do lesa, musí zregenerovat, aby se na směny vrátili svěží. Dostali jsme třeba dar od Nadačního fondu Karolíny Plíškové, šestimístnou částku. Musím říci, díky za ní. A peníze šly právě na podporu zdraví těchto lidí. Holky nakupují ovoce, vitamíny, dáváme to i do jejich rodin. Zdravotníci nemají žádné výhody. Jsou mezi nimi i lidé staršího věku, kteří patří do rizikové skupiny a v tuto chvíli nasazují svůj vlastní život. Nemají výsluhy, rehabilitace, nic. A přitom na nich v současné době velmi záleží. Musíme je podpořit.“

 

 

Kde vás tedy teď nejvíc pálí pata? Za co byste byli rádi a kdo by v současné fázi mohl pomoci?

 

„Právě nyní nutně potřebujeme podporu kraje a státu – a nejedná se přitom zdaleka jen o diskutované ochranné pomůcky. Na sociálních sítích se šíří panika a oprávněná frustrace mnoha zdravotních sester, které necítí žádné zajištění ze strany státu. Naopak: stát zdravotníkům nyní pouze vydává nařízení, ale nedoprovází je žádná podpora.

 

Vidíme, že stát v současné době poskytuje balíčky výhod firmám a podnikatelům, což je jistě důležité – nicméně v této chvíli, v čase, který i premiér nazývá válkou, je třeba primárně vytvořit podmínky pro práci lékařů a zdravotníků, aby mohli zachraňovat životy.“

 

 

Jak se vlastně snažíte bránit tomu, aby se předešlo nejhoršímu?

 

„V tuto chvíli se snažíme pomoci především se zajištěním bezpečnostních opatření, které představují vytváření bariérové ochrany. Ta by měla zamezit prolomení nákazy. U nás máme díky starostovi města Žacléř, který nám poskytl prostory pro přesun rehabilitace 21 lůžek na samostatném oddělení. Konzultujeme bezpečnostní opatření s hygienou. Jde o to, nešířit riziko dál a v případě nákazy provést okamžitou izolaci. To je cesta pro zpomalení přenosu. Takže vytváříme nadneseně řečeno čistá a špinavá oddělení.

 

 

Je stále těžké v dnešní době zabezpečit ochranné pomůcky, nebo už se situace uklidnila?

 

„Stejně jako všichni, tak i my bojujeme s nedostatkem ochranných prostředků na trhu. Navíc nejsme státní zařízení, jsme na konci řetězce. Takže je vidět nebývalý nárůst nákladů pro obě zařízení, jak v Žacléři, tak i v Trutnově. Zatím jsme relativně úspěšní, ale dost to vyčerpává rozpočty a na podporu samotných zdravotníků nezbývá. Potřebujeme ochranné prostředky vyšší kategorie pro práci s pozitivními pacienty.“

 

 

Jak vůbec z vašeho pohledu vnímáte organizaci a koordinaci zdravotnické péče v době koronaviru?

 

„Mám pocit, že momentální problém je takový, že se vše neřídí z jednoho místa centrálně. Ministerstvo zdravotnictví řídí pouze státní nemocnice. Kompetence se tak přenesly na kraje, které se snaží podpořit především vlastní zdravotnická zařízení. Některá soukromá se tak dostanou na konec řetězce pomoci, a to není dobré. Naději vidím v práci prof. Ladislava Duška a jeho týmu z UZIS, který začal velmi odborně sledovat data vývoje pandemie a účinnost jednotlivých opatření. Myslím, že je schopen stanovit poměrně přesnou predikci vývoje a ta by nám mohla pomoci lépe koordinovat péči. Ta musí být řízená ovšem centrálně.“

 

 

Česko mělo na začátku dubna, tedy po měsíci prvního nálezu, okolo čtyř tisíc pozitivně testovaných případů na koronavirus. Myslíte, že je to dobré číslo a jaký očekáváte vývoj?

 

„Vláda udělala velmi dobrý krok, že rychle aplikovala přísná opatření, která vedla k poměrně velké izolaci společnosti. Tím jsme získali čas na nápravu věcí, které jsme podcenili. To jsou ty nešťastné ochranné prostředky. V tuto chvíli jsme tedy izolovaní, nosíme roušky, máme uzavřené domovy a nemocnice plné lidí s vysokým rizikem — ale to nevydržíme věčně. Čeká nás ještě druhá fáze.“

 

 

Předpokládáte, že lidé nákazou budou muset projít tak jako tak?

 

„Musíme se na to připravit, ten vir nezmizí. Všichni tím projdeme a zatím neprocházíme. Proto by dalším krokem měla být okamžitá analýza všech typů lůžek a jejich obsazenosti, která pomůže vytvořit plán zajištění péče a určit tzv. stupeň ochrany pro jednotlivá zařízení. Ten bude stanoven podle predikce modelu nákazy v dané lokalitě, který intenzivní péče zvládne.“

 

 

Co to znamená v praxi?

 

„V některých zařízeních dojde k ještě vyšší izolaci a vytvoření kapacity lůžek pro nakažené pacienty tak, aby ostatní zařízení mohla v případě nákazy bezpečně využít dostatečnou kapacitu akutní a intenzivní péče. Proto je velmi důležité nyní koordinovat péči na úrovni krajů a do krizového řízení zapojit i manažery jednotlivých zdravotnických a sociálních zařízení. Když bude dobrá organizace, a pomůže se všem zařízením bez ohledu na to, jestli jsou to státní či soukromá zařízení. Pak bude daleko větší šance, že lidé budou moci koronavirus překonat.“

TN.cz