Měla těžký život

Zemřela hlasatelka Heda Čechová (†91), utrápená smrtí syna Vladimíra

Vladimír Čech s maminkou Hedou a manželkou Miladou
Zdroj: Profimedia
Michaela Trochová
Michaela Trochová
24.4. 2020 8:56
Téma:

Heda Čechová zemřela ve čtvrtek ve věku 91 let, o její smrti informoval deník Blesk. Patřila k nejkrásnějším českým televizním hlasatelkám. Její osobní život ale nebyl procházkou růžovou zahradou.

Smrt a nemoci bohužel byly celoživotním trápením pohledné hlasatelky. Tou největší ranou pro ni byla v roce 2013 ztráta vlastního syna, úspěšného moderátora a „televizního milionáře“ Vladimíra Čecha (†61), který zemřel na rakovinu. Toho přežila o bolestných sedm let, nikdy se s jeho odchodem nevyrovnala.

 

Bolestně prožívala zejména jeho poslední měsíce, kdy nemocí velmi trpěl, sama totiž věděla, s jakou ohavností se potýká. I paní Heda si totiž prožila rakovinu. Těsně před padesátkou jí objevili v břiše metastazující nádor a nedávali jí velké šance na přežití. Operaci i ozařování ale zvládla obdivuhodně a lékaři avizované „sotva tři měsíce života“ přežila o čtyři desítky let.

 

 

Brzy ztratila také jiného velkého muže svého života, vlastního otce. Jaromír Šimandl pracoval jako ředitel rozhlasu, byl ale za minulého režimu označen za nepřítele, takové obvinění neunesl a zastřelil se. Bylo mu pouhých 44 let, Hedě tehdy bylo 21, zůstala sama jen s maminkou a mladší sestrou. Režim je připravil i o dalšího muže: strýce, který byl coby blízký spolupracovník Milady Horákové odsouzen na doživotí, ve vězení i zemřel.

 

Ani vlastní manžel se jí poté nestal oporou. Vladimír Čech starší ji po sedmiletém manželství opustil, výchova syna tak zůstala čistě na ní, nepomáhal jí dokonce ani finančně.

 

Radostí tak pro ni byla její práce televizní hlasatelky, v 50. a 60. letech patřila mezi neoblíbenější televizní tváře. Její hlas si prý zamiloval i tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který jí sliboval, že jí pomůže zajistit místo v londýnské BBC. Jenže i o místo hlasatelky přišla poté, co si v roce 1968 oblékla černé šaty na znamení smutku z okupace. Z obrazovek zmizela, mohla alespoň zůstat jako pracovnice archivu.

 

Přemýšlela i o emigraci, ale protože syn Vladimír s odejít nechtěl a ona by odloučení nezvládla, zůstala v Československu. Díky svému krásnému hlasu ale získala místo v knihovně a tiskárně pro nevidomé, kde až do důchodu namlouvala knihy a učebnice pro slepce.

TN.cz