KOMUNISTICKÝ ZLOČIN: Před 61lety byla popravena MILADA HORÁKOVÁ

Po vynesení rozsudku smrti v politickém procesu byla 27. června před 61 lety v pražské pankrácké věznici popravena Milada Horáková. V den výročí její smrti si lidé připomínají památku umučených a popravených politických vězňů i účastníků III. odboje v rámci Dne památky obětí komunismu.

Oficiální pietní akt proběhl letos už v neděli v předvečer výročí u pomníku doktorky Milady Horákové na pražském Vyšehradě. Před nedělním polednem bývalí političtí vězni i politici položili věnce také na čestném pohřebišti politických vězňů na hřbitově v pražských Ďáblicích, kde se uskutečnil vzpomínkový akt k uctění památky umučených a popravených politických vězňů a účastníků III. odboje.

 

Iniciativa Příběhy bezpráví uspořádala vzpomínkovou akci na pražském Újezdě u Památníku obětem komunismu. Na minutu dav lidí zastavil provoz na křižovatce ulic Újezd a Vítězná.

 

Doktorka Milada Horáková je jednou z nejznámějších obětí vykonstruovaných procesů a justičních vražd, které páchal komunistický režim v 50. letech minulého století. Byla jedinou popravenou ženou v těchto procesech a díky své neústupnosti u soudu i při náročných výsleších se na dlouho stala symbolem odporu proti režimu.

 

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v Prze jako druhé dítě manželů Čeňka a Anny Králových, kteří své děti vychovávali v silně vlasteneckém duchu. Milada nejprve studovala na dívčím reálném gymnáziu v Korunní na Vinohradech, v roce 1918 se však zúčastnila nepovoleného protiválečného průvodu, ze školy ji proto vyhodili. Středoškolská studia tak dokončila na dívčím lyceu ve Slezské, kde v roce 1921 úspěšně odmaturovala. O pět let později odpromovala na Právnické fakultě Karlovy univerzity.

 

Angažovala se v nejistých předválečných dobách i v turbulentním dění v Protektorátu, mimo jiné se Horáková stala členkou odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme. Aktivní byl také její manžel Bohumil, který pro stejnou skupinu zajišťoval zprávy pro emigraci v Londýně.

 

Na počátku července 1940 byla společně s manželem zatčena a téměř celé následující dva roky protrpěla ve vyšetřovací vazbě gestapa v Praze, odkud ji nakonec nacisté převezli do Malé pevnosti v Terezíně.

 

Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy, vstoupila do strany ČSNS a přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění. V období vládní krize v roce 1948 se snažila o svolání schůze parlamentu, což se jí nepodařilo a ještě v zimě byla vyloučena ze všech svých veřejných funkcí. Po neúspěšném boji s finálním nástupem komunismu se 10. března 1948 rozhodla demonstrativně vzdát svého poslaneckého mandátu.

 

V květnu 1948 založila s bývalým poslancem Josefem Nestávalem neformální skupinu okolo ČSNS, která udržovala kontakty s exilovými politiky, Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou. Horákovou zatkla StB 27. září 1949 a zvolila si ji do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí v čele smyšlené ilegální skupiny, kterou StB nazvala Direktoria. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy byl na přímý příkaz Klementa Gottwalda zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech.

 

Proces s Horákovou začal 31. května 1950, Horáková vypovídala hned první den. V následujících osmi dnech procesu, kdy vypovídali další obžalovaní, provázela proces organizovaná hysterie. Společnost volala po co nejvyšších trestech. Proces nakonec přinesl celkem čtyři rozsudky smrti, kromě Horákové si jej vyslechl Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra. Kromě nejvyšších trestů si obžalovaní vyslechli také tři tresty doživotí a další těžké tresty odnětí svobody v rozmezí 28 až 15 let.

 

Sama Milada Horáková nepožádala o prezidentskou milost, žádost proto podal její otec a sestra. K žádosti se připojilo také mnoho světových osobností, včetně Alberta Einsteina, Winstona Churchilla nebo Eleanor Rooseveltové. Prezident Klement Gottwald sice zaváhal, ale nakonec milost neudělil. Horáková dostala jen povolení rozloučit se svými nejbližšími, s dcerou Janou, sestrou a jejím manželem.

 

Horáková byla popravena jako poslední ze čtyř odsouzených po páté ráno 27. června 1950. V roce 1991 jí udělil prezident Václav Havel řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam.

tn.cz / Mediafax