Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Aktualizováno 20.8. 2008 04:53

Obrana proti okupantským tankům: krumpáč a noviny

Ke zničení 37 tun těžkého sovětského tanku stačil krumpáč a zmačkané noviny. Čechoslovákům se podařilo v srpnu 1968 zneškodnit tanků hned několik.

Při střetu vojsk Varšavské smlouvy s Pražany hořelo  v centru metropole plamenem několik autobusů nebo nákladních aut. Mladíkům, kteří sem přišli okupanty zahánět, se ale podařilo zapálit i několik sovětských tanků.

Srpen 1968


"Ty tanky byly zvnějšku obaleny různým pomocným materiálem. Byly tam řemeny, nějaké lopaty, krumpáče i plachty,“ vzpomíná si Jiří Jindra, který byl v nejdramatičtějších okamžicích 21. srpna před budovou Československého rozhlasu.


"Lidem stojícím kolem tanku tedy byl ten vojenský materiál dostupný," popisuje Jindra. A protože nic jiného po ruce nebylo, tak právě s krumpáči z tanků vytáhli Pražané do boje proti ozbrojeným okupantům. Mladí muži jimi prokopávali náhradní nádrže s naftou, které měly tanky na zádích.



"Zapálit naftu není jen tak, proto jsme z novin smotávali takové chuchvalce a těmi pak tu vytékající naftu zapalovali,“ říká další z účastníků Pavel Dlouhý. Tank u budovy rozhlasu shořel téměř na popel, další dva hořely i na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Vojáci z nich vyskakovali a utíkali pryč.


Zápisky z deníku


"Na křižovatce ulic Vinohradská a Italská hoří vozy. Jsou to dva autobusy městské dopravy a jeden osobák, mezi nimi se motá hořící tank. Panuje tu nepředstavitelný zmatek. Vojáci na tancích křečovitě svírají samopaly, občas se ozve střelba. Jeden oddíl vojáků z obrněného auta sestoupil, semkl se do klubíčka a naježil na občany – zcela bezbranné – samopaly s bodáky,“
zapsal si Jiří Jindra do svých poznámek v noci z 21. na 22. srpna roku 1968.


Přes den v ulicích Prahy vyfotografoval dva filmy, v noci si potom dělal podrobné poznámky o tom, co v ulicích města viděl. Dnes tak ze svého asi pětistránkového záznamu může s velkou přesností vyčíst, co se tenkrát dělo.


11

Fotogalerie: Hořící tanky v centru Prahy

Srpen 1968: hořící tanky v centru Prahy

Hodnocení:


"Nad křižovatkou šlehají plameny, valí se hustý dým. Lidé jsou rozvášněni, rozhořčeni. Mluví se o mrtvých. Faktem je, že po chodníku od muzea přijíždí několik sanitek. Vše fotografuji. Lidé říkají: jen to foťte, na památku na naše bratry. Aby se zabránilo přístupu dalších tanků k rozhlasu, lidé z obou stran Italské ulice spouštějí na hořící a zatarasené autobusy další vozy, jen aby motající tank uvěznili v plamenech,“ stojí dál v poznámkách.


Plameny se Pražanům pomstily


Oheň z hořících autobusů a tanku se brzy přenesl i na nákladní vozy s municí. „Nad rozhlasem, asi 50 metrů, byly zapáleny dva muniční vozy a postupně vybuchovala munice. Těžké granáty, náboje a tak dále. Vzduchem v tu chvíli proletují střepiny s vysokým svistem. Vidím několik zraněných. Sice lehce, ale krev teče proudem. Byli zasaženi buď střepinami či sklem,“ zapsal si dál Jindra.


"Vedle mě stál chlap, se kterým ten výbuch praštil do výlohy. Já jsem utíkal dolů Vinohradskou, abych se schoval," popisuje Pavel Dlouhý. Při útěku ale stejně dostal kulkou do zad. "Na rampě Národního muzea bylo obvaziště, tak jsem se tam nějak domotal. Odvezli mě na chirurgii a byl jsem tam dva dny," vypráví Dlouhý.



"U rozhlasu je prý mnoho zraněných. Na konci Rubešovy ulice proti elektře stojí náklaďák bez šoféra. Přibíhá k němu mladík a volá, zda někdo s ním umí jezdit, že je třeba odvézt zraněné. Hlásí se asi dvacetiletý mládenec, sedá za volant, na korbu vyskakují asi tři další a nehledě na nebezpečí šofér vycouvá na Vinohradskou a míří nahoru k ohni. Odvaha, či šílenství?" popsal odvoz zraněných Jindra v denním záznamu.


"Začínám se poměrně bát. A že se rozhoduji jít domů, je spojeno i s faktem, že jsem dofotil snímky z obou svých fimů do fotoaparátu," zapsal si ještě do deníku Jindra.


Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že jen do konce roku 1968 si okupace vyžádala 108 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.

Jana Sotonová, Klára Svobodová TN.cz
Reklama