Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Aktualizováno 27.6. 2012 15:30
Naprosto otevřeně

Tereza Pergnerová: Žilou mi prošlo několik milionů, moje auta i byt

Moderátorka velkého letního dobrudružství Farma Tereza Pergnerová se rozhodla udělat tlustou čáru za svými temnými stránkami života.

Ve speciálním vydání Televizních novin v rozhovoru s Reyem Korantengem otevřeně odpovídala Tereza Pergnerová na otázky na tělo a popsala kritické okamžiky svého života.

 

Jak ses do televize Nova vůbec dostala?

 

To byl takovej rychlej okamžik. Já jsem tenkrát dělala MC One Countdown pro jinou televizi, to byla hitparáda, která se natáčela v Americe. Pak přišla nabídka od Novy, že startují dva pořady. Dostala jsem na výběr buď Klipy Klepy nebo Eso. Já jsešm volila osudově Eso.
 

To byl konkurz?
 

Nebyl. Tenkrát mi zatelefonoval Ivan Rössler a řekl mi, jestli to nechci zkusit. Já jsem se vlastně takovou náhodou stala moderátorkou Esa. Ale byla jsem tím posedlá.
 

Vzpomínáš si na svojí první premiéru, kdy jsi začala vysílat?
 

6. února, myslím v deset dopoledne. A potom se mi změnil svět a život.
 

Co se ti vybaví, když řeknu období 1994 až 1998?
 

Nádherná krásná doba, kdy člověk měl požehnání dělat svoje nápady. Kdy jsem byla tak strašně natěsno se svým publikem, kdy jsme věřila každému svému kroku a byla jsem opravdu plnohodnotně zapřažená.
 

Já si vzpomínám na ty tvoje hesla. Vzpomínáš si na nějaké nebo to bylo dílo okamžiku?
 

Nebyla to doba, kdy by člověk kalkuloval a dlouze přemýšlel. Já jsem opravud vycházela z toho okamžiku, kdy jsem věděla, že je před sebou mám a oni nejsou jiní, než jsem já. Takže to nebyla dlouhodobá příprava. Proto jsem se nazývala šílencem, protože v době rychlosti věřím na lásku a na takové ty komické věci, kterým lidi už přestávali věřit.
 

Prý jsi chtěla mít ve třiceti Oscara. Máš vůbec nějakou televizní cenu?
 

Právě, že nemám. Nedávno jsem přemýšlela, že je to tragédie té doby, že mladí lidi tehdy příliš mnoho nehlasovali. Ale upřímně a otevřeně říkám, že jsem si to strašně moc přála.
 

Kolik jsi tenkrát vydělávala peněz?

 

Moc. Bylo to na tak mladou holku opravdu hodně. Nevzpomenu si, kolik přesně dělal honorář za natáčení, ale běžně mi chodilo třeba pětadvacet třicet tisíc na účet. Kromě toho jsem ale vydělávala přes licenční Čágo Belo, takže mě jednou za dva tři měsíce mi přistálo na kontě třeba čtvrt milionu nebo i půl milionu. Ono se nabízí, že člověka takové peníze zkazí, ale já jsem nikdy moc nehýřila a byla jsem velmi skromná holka.

 

Terezo, říkala jsi, že sis možná uvědomovala to štěstí, že jsi vydělávala spoustu peněz. Přemýšlela jsi tehdy o tom, že to může skončit, že ti televize řekne: Děkujeme, nashledanou?

 

Určitě jsem věděla, že věci nemusí být definitivní, ale popravdě nikdy jsem nebyla dobrý ekonom, že bych si to promýšlela dopředu.

 

Co sis tenkrát kupovala?

 

Obyčejný věci, který bych si teď nekoupila. Vím, že jsem si koupila džíny, za který bych teď opravdu ty peníze nedala, protože to považuju za zbytečný. Ale to je věc zkušenosti a věku.

 

Jsi lakomá?

 

Nejsem lakomá, já bych řekla, že jsem spořivá.

 

Terezo, velkou roli v tvém životě sehrál tvůj otec. Jak na něj vzpomínáš?

 

No, on to byl takový jakoby despota, nicméně to byl velmi vzdělanej a citlivej člověk, kterej se se mnou nemazlil. On mi říkal věci, přímo a natvrdo. A někdy mě opravdu nešetřil.

 

Já si vzpomínám na nějaký tvůj rozhovor, kde jsi byla vůči otci poměrně tvrdá. Já jsem si tenkrát říkal, že možná nespravedlivě. Teď s odstupem času… Vzpomínáš si, kdy tvůj otec zemřel?

 

Teď už to bude devět let.

 

Den si pamatuješ?

 

30. března.

 

Co jsi dělala ten den?

 

Vzala jsem někdy v půl páté telefon a tam se ozvala nemocnice, kde mi oznámili, že tatínek zemřel.

 

Co jsi cítila v ten okamžik?

 

Děs. Běs. Svobodu, kterou nebylo možný kočírovat. Já jsem nastoupila na svojí první heroinovou léčbu s tím, že otec mi sebral veškerý kreditní karty a řekl mi, že se nemám kam vrátit, pokud se nevrátím jako vyléčená holka, kterou zná. A tím, že táta zemřel, pro mě nastoupil čas svobody začít si lhát.

 

Mám tomu rozumět tak, že jsi cítila úlevu?

 

Ne, to ne. Já už jsem byla závislá na heroinu. A tehdy přišla svoboda začít si lhát, lhát ostatním a ta velká autorita zmizela. A to je o té svobodě.

 

Říkala jsi, že na tebe byl velmi tvrdý. Že jsi necítila lásku…

 

Ne, necítila. Já chápu, že on mě nesmírně miloval, proto byl na mě tvrdej. Jenomže já jsem v té době chtěla asi slyšet něco jinýho. Já jsem chtěla od něj podporu. Můj táta měl bloček a dělal si zápisky toho, co všechno jsem v Esu udělala špatně. Já jsem se už bála mu zvedat telefony, protože měl samozřejmě jenom připomínky.

 

Už jsi trochu nastínila období života, o kterém chci mluvit teď. Co se stalo, že mladá, krásná a chytrá holka jako ty nastoupila tak podivnou cestu? Co bylo v tvém životě špatně? Tak strašně špatně?

 

No, Reyi, hrozně ráda bych ti dala nějakou konkrétní odpověď - jestli bylo něco špatně a co to zapříčinilo, ale pravděpodobně se k tomu nedoberu. Jenom ti můžu upřímně říct, že asi to tak mělo být. Nic jiného ti teď asi nenabídnu, protože ta doba taková byla a já jsem se postavila ke všemu nejvíc čelem, jak jsem dokázala. A možná to je ten důvod, proč tady teď sedím, protože už téměř deset let odpovídám na stejný otázky. A když už jsem se začala v odpovědích opakovat, došla jsem k okamžiku, kdy bych chtěla tvým prostřednictvím celou tu etapu jednou provždy uzavřít.

 

Kdy sis dala první dávku?

 

To byl rok 1999, tuším.

 

Kde to bylo?

 

U mě doma na posteli.

 

Co jsi prožívala?

 

Zvláštní nic. Opiáty tak fungujou. Necítíš bolest, necítíš pravdu, lež. Je to takový zvláštní euforický vakuum.

 

Co tě na tom teda tak uchvátilo? Říkáš nic, vakuum…

 

Možná právě to nic, protože můj život byl hodně rychlej. Já jsem strašně fungovala mezi lidma, zajímala jsem se o lidský osudy a najednou to prázdno dost možná fungovalo jako něco, co bylo pro mě nový.

 

Byla jsi někdy zfetovaná v Esu?

 

Ne, ne.

 

Víš, že dodneška kolujou mezi lidmi z branže příběhy o tom, jak tě štáb kryl, když jsi byla nepoužitelná pro natáčení nebo vysílání?

 

Opravdu? Tak to mě nesmírně mrzí. Možná tu měli sedět se mnou.

 

Tereza Pergnerová tedy říká, že nikdy nebyla pod vlivem v Esu, nikdy nezklamala štáb…

 

Štáb určitě! Pozdní příchody, to ano. To ale není o tom, že by mě někdo kryl. Já jsem mockrát přišla o hodinu, o dvě, o tři později. Projevovalo se to u mě nespolehlivostí. To je to, co jim muselo zákonitě vadit a museli pozorovat, že asi něco není v pořádku.

 

Kolik jsi utratila za drogy?

 

Já opravdu nevím, kolik jsem utratila, ale když ti řeknu, že všechno, co jsem měla, co stálo, leželo i co se pohybovalo…

 

Cos měla?

 

Určitě padlo několik milionů, určitě padla moje auta, můj byt. To všechno mi prošlo žilou.

 

Tys chtěla taky spáchat sebevraždu. Je to pravda?

 

Určitě třikrát, čtyřikrát. Ale to není o tom, že chceš spáchat sebevraždu, je to o tom, že křičíš a voláš: Pomoc, S.O.S, tady jsem, neumím si věci přiznat, nevím si se sebou rady. To nejsou demonstrační věci, to jsou věci, který mají suplovat něco, co sám nedokážeš. A nejde o smrt, jde o to, upozornit na sebe. Dost možná obejít pravdu a dostat se třeba do péče. Ta duše narkomana je velmi komplikovaná. Nikdo to není tak jednoznačný, jak se na to třeba ty teď díváš. Ten pohled opravdu není černobílej a možná proto to vždycky trvá tak strašně dlouho.

 

Moderuješ a provázíš teď novou show Farma. Podle tvého názoru – prožívají teď soutěžící ve Farmě něco podobného jako jsi prožila ty?

 

To určitě ne. Ale dost možná ta cesta k sobě může mít takovouhle podobu. Ale určitě to nebude tak drastický, ani to nebude trvat tak dlouho. Je to na pár měsíců a já jsem to měla na tři roky, než jsem se s heroinem porvala navždy.

 

Proč jsi tu práci na Farmě vzala? Bylo to pro peníze nebo…

 

Ty bláho, Reyi, víš jak já jsem o tu práci stála? Já jsem prošla castingem a byla jsem na konkurzu. Dostala jsem jako zadání rozhovor a nějaký úvodní stand up a říkala jsem si, co tam jako stará rašple budu předvádět. Nicméně takový jsou pravidla a já jsem opravdu o tu práci nesmírně stála. Byl to projekt, který mě nadchnul a který jsem chtěla dělat. Takže když se Nova dva měsíce neozvala, já jsem to velmi zklamaně pokládala za svůj neúspěch. A když potom zazvonil telefon, tak děti skákaly do stropu, že asi nejsem tak hrozná. Jsem šťastná, že Farmu dělám. Právě proto, že je to takový formát, který jsem ještě nedělala. Je to na těsnosti, o tom, být s těmi lidmi blízko. Je to jiný druh práce a já miluju na sobě pracovat.

 

Zmínila jsi děti, máš dvě – Samuela a Natálku.

 

Ano. Natálka spí, Samuel se dívá.

 

Jak často jste spolu?

 

Teď málo. Teď jsou to vždycky tak dva dny z týdne, ale jak skončí škola, tak Samuel pojede se mnou. A na střídačku asi i Natálka. Ale není to jednoduchý. Teď kvůli práci asi nejsem stoprocentní matka.

 

Farma trvá do kdy?

 

My už jsme samozřejmě s natáčením trochu dopředu, ale farma končí až v září, kdy nás čeká velké finále a budeme mít vítěze.

 

O čem sníš? O čem sní Tereza Pergnerová?

 

Sním o tom, aby dnes až odsud odejdu, aby už mi nikdy nebyly pokládaný otázky o drogách. Abych mohla začít opravdu nově a mohla jsem jednou provždy tohle uzavřít. O tom skutečně sním, protože si myslím, že si to po těch letech zasloužím. A hlavně jsem to slíbila Samovi. Ten se mě ptá, proč mi pořád všichni kladou stejné otázky, i když už to všechno vědí. Já vím, Same, už nebudou.

 

Věří si Tereza Pergnerová, že to zvládne?

 

A kdo jiný by si měl věřit, než já sama?

 

_________________________________

 

Dotazy diváků:


Ráda bych se zeptala na vaše pocity při návratu na obrazovku a z pořadu Farma. (Anna)


Já si myslím, že pro Farmu jsem se zrodila. Doufám, že to není namyšlená věta, ale já jsem se tím nechala opravdu pohltit a věřím, že vám to bude stejně blízký jako jsou ti lidé blízcí mě. Mají v sobě kus odvahy a ta se nám obyčejným lidem v životě někdy těžko hledá.

 

Zdravím nejlepší moderátorku Terezu Pergnerovou a chtěla bych se zeptat, co chystáte pro své fanoušky do budoucna?

 

Já bych hrozně ráda řekla, že mám kariéru promyšlenou a naplánovanou, že za mnou stojí tým, ale já beru nabídky osudu tak, jak přicházejí. Dost možná proto, že jsem si opravdu vědoma toho, jak důležitý je pro mě, abych tu práci cítila poctivě, abych cítila, že jí chci dělat, že ji umím dělat. Promyšlený to nemám a počkám, jak dopadne Farma.

 

Věnovala jste se někdy jiné práci než v televizi a čemu? (Šárka)

 

Já jsem pracovala v baru a roznášela kafe. Jinak se třeba na chalupě žádné práce nebojím. A líná nejsem.

 

Byla jste někdy kvůli závislosti na drogách v léčebně a jaký to byl pro vás zážitek? (Pepa)

 

Samozřejmě. Já jsem se několik let pokoušela léčit. Bylo to opravdu dost neúspěšný a zabrala až ta poslední léčba v Plzni a posléze Pocestný mlýn. To byla taková pokora, že si člověk klekl na kolena před něčím, co je silnější než on. Tam to začalo fungovat.

tn.cz / gar
Reklama