Manželé žijí patnáct let s netopýry. V domě mají líheň, jesle i netopýří školku

Lokalitou evropského významu je dům manželů Černuškových v Libině na Šumpersku. Jako svou líheň si jej totiž vybrali vzácní netopýři.

Už více než patnáct let se do domu manželů Černuškových v Libině slétají stovky netopýrů, aby zde porodili svá mláďata. Proč se netopýři usadili právě zde, nikdo netuší, v širokém dalekém okolí totiž žádné podobné kolonie netopýrů nejsou.


"Je to opravdu rarita. V celé České republice je pouze asi dvacet lokalit, kde jsou letní kolonie tohoto kriticky ohroženého druhu netopýra brvitého, a z tohoto počtu je jen několik soukromých domů, jako je ten manželů Černuškových. Jde skutečně o výjimečnou lokalitu," říká Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, který zdejší netopýří líheň jezdí pravidelně kontrolovat. "Vzhledem ke své důležitosti byl dům manželů Černuškových zapsán i do národního seznamu soustavy Natura 2000, který má za úkol chránit evropsky významné lokality," dodává Jiří Šafář.


"Nám se tady s netopýry žije dobře. Poprvé jsme výskyt netopýrů zaznamenali, když jsme na půdě našli hromadu nějakých výkalů, ale vůbec jsme nevěděli, co to je. Až jsme přivolali ornitology, tak se ukázalo, že se nám na půdu nastěhovali netopýři. Nám ale nevadí, nic nám neudělají, nekradou, tak proč by nám měli vadit," usmívá se Milan Černuška s tím, že netopýři přilétají vždycky koncem dubna, nebo v květnu, a odlétají zhruba v polovině prázdnin.

 

"Ornitologové nám říkají, že si u nás netopýři zařídili porodnici, jesle i školku," směje se Milan Černuška. "Jakmile jsou mláďata schopná letu, odletí netopýři hledat zimoviště v jeskyních, a na jaře se zase vracejí. Postupně se nám tady začaly vyskytovat i další druhy netopýrů, teď jich tady máme pět. A občas se nám stane, že nám tu přezimují samci, což je taky rarita. To se pak o ně musíme starat a hlídat je, aby neumrzli. Takže je chodíme hledat a přiděláváme je na teplý komín, aby nezmrzli," vypráví Milan Černuška, který je na líheň vzácných netopýrů na půdě svého domu náležitě hrdý.


"Někdy jich přiletí více, jindy méně. To pak pokrývají celé střešní trámy. Ale nezůstávají na jednom místě. Přemísťují se podle počasí. Když je vedro, stěhují se níž, když je chladno, přemístí se výš. Jejich úkryty poznáme jen podle hromádek výkalů," říká Milan Černuška, který se jen směje zažitému mýtu o netopýrech zapletených do vlasů. "Chodíme netopýry kontrolovat velmi často, létají kolem nás až to fičí, ale nikdy, opravdu nikdy se nám nestalo, aby se nás třeba jen dotkli, natož, aby se nám zapletli do vlasů. To je jenom pověra," směje se Milan Černuška.

 

Marek Švidrnoch