PŘÍBĚH: Žid přežil tábor smrti. "Pomohla mi paní Štěstěna"

Původně se měl s rodinou rozloučit na tři měsíce. V táboře strávil nakonec dva roky.

Byl jediným svého druhu na území Protektorátu Čechy a Morava. Přeškolovací tábor v Lípě na Havlíčkobrodsku měl pro Němce udělat ze Židů levnou pracovní sílu před cestou do koncentračních táborů. Paradoxně ale některým z nich možná zachránil život.

 

Osmaosmdesátiletý Oldřich Stránský je jedním z posledních pamětníků pracovního přeškolovacího tábora v Lípě. "Po celém světě náš žije už jen osm,“ říká. "Kvůli nucenému nasazení do tohoto tábora jsem možná přežil válku.“ Tábor prý nesl název přeškolovací proto, že jeho cílem mělo být přeškolení Židů na manuální zemědělskou práci.

 

Stránský přiznává, že největší podíl na tom, že se dožil konce druhé světové války, má paní Štěstěna, přesto je přesvědčen, že téměř dva roky, které v Lípě strávil, mu možná zachránily život. Zkrátily mu totiž dobu, kterou by jinak byl ve vyhlazovacím koncentračním táboře.

 

Přeškolovací tábor v Lípě byl jediným svého druhu v českém vnitrozemí, další byly na německé straně tehdejších Sudet. Židé tam byli transportováni na zemědělský statek, který produkoval kvalitní potraviny pro nacistické pohlaváry.

 

"Byla tu těžká práce, nesměli jsme opustit lágr, ale nebyl to likvidační tábor,“ říká Stránský. Podle historičky Aleny Jindrové šlo ale jen o předstupeň před transportem Židů do vyhlazovacích táborů. "Šlo o plán, jak co nejrychleji sprovodit Židy ze světa a před tím je ještě využít, aby to nebylo příliš okaté,“ tvrdí.

 

Tomu také odpovídal původní plán nacistů – točit osazenstvo tábora po třech měsících a pak jej nahradit. "Původně jsem měl jít do tábora na tři měsíce a pak se vrátit domů. Proto jsem se také s rodinou rozloučil jen na tuto dobu. Nikoho z nich už jsem ale nikdy neviděl,“ vzpomíná Oldřich Stránský.

 

Tři měsíce se totiž protáhly na téměř dva roky, během nichž celou Stránského rodinu Němci transportovali do vyhlazovacích táborů. "Tam jsem nakonec putoval z Lípy i já. Nejdřív tři měsíce Terezín, pak Osvětim a nakonec Drážďany,“ počítá místa, kde se potkával se smrtí. "Se štěstím jsem jí ale unikl,“ tvrdí.,

 

A možná o to aktivnějším je i dnes v boji proti nacismu. "Musíme si stále připomínat hrůzy, které se děly. Nesmí se na to zapomenout, protože jinak by se to všechno mohlo znovu opakovat,“ varuje Oldřich Stránský, muž, který měl štěstí a přežil holocaust.

Dušan Vrbecký TN.cz