Stařenka sedmdesát let šetřila na kostelní zvon. Stál ji tři čtvrtě milionu

Celý život šetřila Valerie Plačková, aby mohla své farnosti ve Frýdlantu nad Ostravicí koupit zvon. Sen se jí teď splnil. Stál ji tři čtvrtě milionu.

Neuvěřitelnou celoživotní obětavost prokázala Valerie Plačková (77) z Frýdlantu nad Ostravicí na Frýdeckomístecku. Od dětství tvrdě pracovala, aby vydělala peníze na zakoupení kostelního zvonu. Hluboce ji totiž ovlivnila událost, kdy nacisté za války zabavili všechny kostelní zvony ve Frýdlantu, a odvezli je do Německa, kde z nich byly po roztavení vyrobeny zbraně.

 

“Pamatuji si dodnes tu hroznou scénu, kdy všichni lidé z městečka klečeli před kostelem a plakali, když Němci zvony sundávali a odváželi. Moje maminka to nesla hrozně těžce, a já jsem se právě v tu chvíli rozhodla, že našetřím dost peněz na to, abych alespoň jeden zvon mohla koupit,“ vzpomíná Valerie Plačková. “A proto jsem hned začala pracovat a střádala jsem každou korunku,“ dodává stařenka.


“Tři roky jsem den co den tahala lidem zavazadla na chatu Solárka na hoře Ondřejník na dřevěném vozíku, pak jsem lepila potravinové lístky na veliké archy. Taky jsem chodila k doktorovi umývat nádobí. Nebála jsem se žádné práce, chodila jsem i skládat uhlí z vagónů. A tak jsem vydělávala a šetřila každou korunu,“ vypráví Valerie Plačková, s tím, že si tehdy za vydělané peníze nedopřála zhola nic.

 

Pro tento prvek stránky je nezbytný plugin flash.

 

Vše šlo do kasičky na zvon. “Já jsem si ani boty nekoupila, abych peníze na zvon ušetřila. To jsem si boty radši odpracovala, a pan švec mi udělal krásné dřeváky – a já jsem si jich tak vážila, že když jsem tahaly ty kufry nahoru na chatu, nosila jsem dřeváky v ruce, abych je nepoškodila, a chodila jsem bosky,“ vzpomíná Plačková.


“Jednou se stalo, že se mi maminka dostala do té mojí pokladničky, měla jsem tam asi pět set korun, a vzala sto dvacet korun, a koupila mojí starší sestře kabát. Tak to jsem týden probrečela kvůli těm penězům. Maminka mi pak říkala, že kdyby věděla, jak moc mi o ty peníze jde, že by ten kabát sestře nekoupila,“ říká Valerie Plačková, která kvůli zvonu tvrdě pracovala i v dospělosti. “Třiatřicet let jsem pracovala na Nové huti v Ostravě v těžkém provozu. Dělala jsem přesčasy, dělala jsem hajcera, někdy i šedesát metráků uhlí jsem musela za den naházet do kotle,“ přibližuje stařenka.


Dlouhých sedmdesát let trvalo, než se Valerii Plačkové podařilo na kostelní zvon našetřit. Dočkala se až letos. Se vším všudy ji zvon stál téměř tři čtvrtě milionu korun. Odlit byl ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova, nese jméno svatý Antonín, váží 360 kilogramů a před několika týdny byl posvěcen ostravskoopavským biskupem Františkem Lobkowiczem spolu s dalšími třemi zvony, a zavěšen na kostelní věž frýdlantského kostela. “Byl to nejšťastnější den v mém životě. Za ta léta, co jsem šetřila, jsem mnohokrát uvažovala, že našetřené peníze použiju na něco jiného, ale vždy jsem si vzpomněla na plačící maminku a všechny ty plačící lidi, a na svého syna, který mi umřel ve čtrnácti letech, a řekla jsem si, že na ty peníze nemůžu sáhnout. Spousta lidí si myslela, že nejsem normální, ale jsem ráda, že jsem to udělala,“ říká Valerie Plačková.


Její obětavost ocenil i frýdlantský farář. “Byl jsem jejím činem velice překvapen, ta obětavost, s jakou celý život šetřila na zvon, je naprosto nevídaná,“ říká farář Petr Hrubiš.
 

Marek Švidrnoch TN.cz