Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

ZPOVĚĎ posledního obránce vlasti, který se hrdě postavil wehrmachtu ve Frýdku-Místku

Hrdinný boj proti německým okupantům svedli v březnu 1939 jako jediní z celé československé armády vojáci z Frýdku-Místku. Ze tří set vojáků už žije pouze jeden. Pětadevadesátiletý Svatoslav Kalich.

 

Dramatické události ze 14. března 1939 má pětadevadesátiletý Svatoslav Kalich stále v živé paměti. Jako voják z povolání se tehdy spolu s dalšími důstojníky účastnil kurzu polského jazyka v Čajánkových kasárnách ve Frýdku-Místku, když den před vznikem protektorátu Čechy a Morava vtrhly na Frýdeckomístecko německé jednotky.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Den ponížení. Před 71 lety nás okupovali Němci

Hitler chtěl totiž tuto oblast obsadit s předstihem, aby se zdejšího průmyslu nezmocnili Poláci. Všude jinde němečtí vojáci postupovali naprosto hladce, nikdo jim nekladl odpor. Jedině vojáci 8. pěšího pluku z Čajánkových kasáren ve Frýdku-Místku se dokázali postavit na odpor ohromné přesile německých vojsk, a svedli s nimi předem prohranou bitvu.

“Nikdo z nás nečekal, že toho dne přijedou německá vojska. Kolem kasáren nejprve dokonce nepozorovaně projelo několik motorizovaných německých vojáků, aniž by si strážný uvědomil, že to jsou okupanti. Pokládal je za policisty.

Teprve když před branou kasáren zastavila vojenská kolona, a z auta vystoupil německý důstojník, pochopila stráž, že se něco děje,“ líčí počátek dramatu tehdejší četař Svatoslav Kalich s tím, že stráž nejprve několikrát vyzvala německého důstojníka, aby zastavil, ale když nereagoval, vystřelil vedle něj.

“Důstojník okamžitě vytáhl pistoli, a vystřelil na strážného, kulka ho škrábla nad uchem. A to byl vlastně signál k celé bitvě,“ vzpomíná Kalich. “Otevřely se sklady se střelivem, vojáci nafasovali pušky, a rozhořel se tvrdý boj. Všemu velel kapitán Karel Pavlík, který vyběhl s kulometem na střechu, a pálil na útočící Němce. Já jsem byl také na střeše a střílel jsem z pistole na všechno, co se v parku hnulo,“ říká Svatoslav Kalich.

KOUKNĚTE SE TAKÉ:
Němci v ulicích, Hitler na Hradě. VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ na okupaci

Obránci kasáren však i přes své hrdinství neměli žádnou šanci na vítězství. V kasárnách bylo tou dobou pouze tři sta vojáků, kteří narukovali teprve před čtrnácti dny, a několik důstojníků. “Nikdo však neodmítl bojovat, i když to bylo předem ztracené. Všichni se chopili zbraní, a byli jsme ochotni bránit se do poslední kapky krve. Bohužel nám však došla munice,“ dodává poslední žijící účastník legendární bitvy.

“Když náš velitel viděl, že Němců je obrovská přesila, navíc přijely posily, začali do nás pálit z děla, a nám došla munice, svlékl číšníkovi z kantýny bílou košili, pověsil ji na smeták, a vystrčil to ven z okna. Němci přestali střílet, my jsme vypochodovali ven z kasáren, odzbrojili nás a odvedli do města. Pak vyrabovali kasárna, a přivedli nás zpátky. V noci nás hlídali na pokojích, ale druhý den už nás nehlídali. Mysleli jsme, že se budou mstít, ale nic nám neudělali,“ vypráví Svatoslav Kalich.

“I když to zní poněkud neuvěřitelně, Němci skutečně považovali tento boj za čestný, a uznávali to, že naši vojáci bránili svou vlast. Proto všechny vojáky propustili na svobodu, a kapitánu Pavlíkovi byla dokonce vrácena pistole,“ říká historik Jaroslav Dvořák.


“Později se však těmto vojákům mstili, protože většina důstojníků se zapojila do odboje, takže například kapitán Pavlík byl zatčen gestapem, mučen, a nakonec v roce 1943 zastřelen v koncentračním táboře v Mauthausenu,“ doplňuje Dvořák, podle něhož byl i tento marný odpor hrstky statečných vojáků proti okupantům velmi důležitý.

PSALI JSME TAKÉ:
Sníh okupanty nezastavil, polní kuchyně se s hanbou stáhla

“Už v roce 1940 tento odpor ocenil ve svém rozhlasovém projevu z Londýna prezident naší exilové vlády Edvard Beneš, a hned v roce 1946 přijel jako československý prezident do Frýdku-Místku, promluvil s vojáky, a ocenil jejich hrdinství slovy, že jako jediní chránili naši vlast před nepřítelem,“ říká Jaroslav Dvořák.

Dnes už není ve Frýdku-Místku po legendárních Čajánkových kasárnách ani stopy. Už za války jednu z budov vyhodili nacisté do povětří, další padly za oběť silničnímu průtahu městem v sedmdesátých letech. Ojedinělý odpor československých vojáků tak připomíná jen památník v parku a pamětní tabule.

“Já jsem dodnes strašně hrdý na to, že jsem se tohoto boje mohl zúčastnit. Vždyť my jediní jsme proti okupantům pozvedli zbraně,“ říká Svatoslav Kalich, který zůstal v armádě celý život, a do důchodu odešel v roce 1974 v hodnosti majora. Dnes žije v domově důchodců v Brušperku, kvůli cukrovce přišel o obě nohy, stále si však uchovává svěží mysl.

 

Pro tento prvek stránky je nezbytný plugin flash.

Marek Švidrnoch