Vaše náměty

606 09 09 09

zpravy@nova.cz

Aktualizováno 12.12. 2011 15:21

Janečkovi jsme museli stavět barák, vzpomíná Michal David

Přinášíme vám exkluzivní ukázku z knížky Hvězdy popu, které jsme milovali. Tentokráte vzpomíná na svoje začátky oblíbený hitmaker Michal David. A že to neměl jednoduché!

Michal David se narodil jako Vladimír Štancl. Pochází z cirkusové rodiny Kludských, jeho matka Edita Štanclová, rozená Kludská, je bývalá mimka, teta Dagmar Kludská je v současné době naše nejznámější kartářka a autorka několika knih. Vladimíre, nebo Vláďo mu dnes už říkají jen jeho sestra Michaela nebo máma. Pro všechny ostatní je Michal "V podstatě je to jedno, protože slyším na obě jména, takže s tím nemám problém,“ usmívá se Michal a vysvětluje, jak ke svému novému jménu přišel: "Když v roce 1979 odešla od Kroků Františka Janečka Jana Kratochvílová, začal jsem zpívat a s kapelou jsme hodně jezdili do zahraničí – Polsko, Německo, Rusko... Jméno Vladimír Štancl pro tamní moderátory i fanoušky bylo dost těžko vyslovitelné, což mě jako zpěváka mrzelo, tak jsme s Frantou Janečkem přemýšleli nad pseudonymem, který by byl mezinárodní. Michal jsem si vybral podle sestry Michaely, a protože byl David a Goliáš a já jsem ten menší, tak jsem David.“

 

S Kroky na Slovensko v kufru auta

 

"Když jsem přišel do Kroků, byla to kapela, která doprovázela Janu Kratochvílovou, což byla bluesová zpěvačka typu Janis Joplin. V té době dělala naprosto výjimečné a avantgardní věci a hrály s námi ty největší muzikantské špičky jako bratři Veselí, Guma Kulhánek a lidé, kteří skutečně hráli jazzrock a náročnější muziku, takže mě to oslovilo. Tenkrát za mnou přišel právě na Pražských jazzových dnech tehdejší bubeník Kroků a přítel Jany Kratochvílové, Pavel Trnavský, že jim schází klávesák a pozval mě na takový konkurs do garáže k Frantovi Janečkovi. Tam jsem mu zahrál a druhý den mi zavolal, že mě berou. Mé přijetí do Kroků ještě mělo takovou zajímavou konsekvenci – pár dní předtím, než byl ten jazzový koncert, na kterém mě objevil Pavel Trnavský, jsem slyšel zpívat Janu v rádiu, a hned jsem si říkal: Tak s touhle holkou bych chtěl někdy hrát. A za týden jsem s ní hrál.“

 

S Kroky užil spoustu legrace, jednou jel na Slovensko dokonce v kufru, protože mu muzikanti řekli, že když s sebou nemá pas, nepustí ho přes slovenské hranice, a musí se tudíž schovat do kufru, protože kdyby zůstal na hranicích, musel by zaplatit velkou pokutu za neodehraný koncert.

 

Stavební a jiné brigády: Dělal je i Korn

 

Ještě než se Maryla Rodowicz, která v té době s Kroky vystupovala, vrátila do Polska, aktivně se podílela na stavbě Janečkovy vily. A stavební i jiné brigády později neminuly ani Michala a další zpěváky či muzikanty, se kterými František Janeček spolupracoval. "Nejenom Maryla, ale i Jirka Korn a všichni muzikanti jsme makali a stavěli hladové zdi u něj ve Slaném na zahradě. Byla to zajímavá zkušenost. Janeček byl takový, že na jednu stranu pomohl v showbyznysu a z člověka udělal hvězdu, ale na druhou stranu si to nechal tvrdě zaplatit.
 

ČTĚTE TAKÉ:

Soutěžte o 40 lístků na Megatour 2011 Michala Davida
 

Stavěli jsme u něj všichni s výjimkou Jany Kratochvílové, která absolutně odmítala jakoukoliv fyzickou práci. Maryla tam jezdila s kolečkem a budovala mu barák, já jsem s ním na zahradě ve Slaném stavěl nějaké zdi, a taky jsem mu myl auta,“ vzpomíná Michal na brigády u svého šéfa. A všechny byly charitativní, tedy bez nároku na honorář.

 

První vlastní písnička

 

Po Kratochvílové nastoupila do Kroků Naděžda Balabánová alias Naďa Urbánková, pětinásobná Zlatá slavice z první poloviny sedmdesátých let. "Ona se tenkrát nějak nepohodla s Jirkou Brabcem, odešla z jeho Country Beatu a rok zpívala u nás. Pamatuji si, jak jsme seděli s Frantou u něj doma, když Naďa řekla, že za měsíc končí. Měli jsme s ní výborné vztahy, nebyl žádný problém, ale ona byla unavená a chtěla si dát pauzu. Její dcera Linda začala chodit do školy, rozvedla se s Nemejovským, takže to pro ni bylo náročnější, a my jsme měli hodně koncertů. Jezdit jen dva tři koncerty měsíčně bylo zase pro nás nezajímavé, protože by nás to neuživilo, takže jsme se rozhodli, že to zastavíme. A já jsem v tu chvíli přišel za Frantou s tím, že se mi líbí, že inklinuju k trendu italské muziky a italského diska a že jsem v tom duchu napsal písničku, jestli si ji nechce poslechnout. Když si ji poslechl, řekl mi: ,Člověče, to je dobrý, zkusíme to rozjet, dáme to do rádia a uvidíme, co to provede.´“

 

ČTĚTE TAKÉ:

Vávra a Roth: legendy popu na pornocastingu!

 

A písničku, o které se Michal zmiňoval, s ním jako se zpěvákem opravdu natočil – jmenovala se Chtěl bych žít tak, jak se má. "Byla to první věc, kterou jsem složil a zároveň i první písnička, kterou jsem nazpíval. Za pár týdnů se stala hitem, protože přišel mladý kluk s chraplákem, což chytilo a zaujalo nejen mladé lidi. Bylo to něco jiného oproti kantilénovým Chladilům, Gottům a všem, kteří zpívali školeně a klasicky.“ A kariéra Michala Davida začala nabírat na obrátkách. Náctileté dívky šílely, protože se po několika letech ve stojatých vodách československé pop music konečně objevil mladý a hezký kluk. Jedinou konkurencí, kterou Michal ve svých začátcích měl, byl málem dvoumetrový zpívající bubeník Vítězslav Vávra, ze kterého dělal dívčí idol producent Petr Hannig.

 

Tvůrčí tandem David - Janeček

 

 

Michal zpočátku hodně zpíval italské písničky, které vybíral týmově s Janečkem. A samozřejmě, že i hodně komponoval. Velmi aktivně najednou skládal i Janeček, až se vyrojily fámy, že za něj tvoří Michal, a on se pod některé jeho písničky pouze podepisuje jako kapelník, aby dostával stejně jako Michal autorské honoráře z prodaných desek a z OSA. "Pracovali jsme tak, že jsme oba chodili s nápady, které jsme potom společně rozpracovali. Někdy přišel s nápadem on, zahrál mi ho ve své garáži na pianině a já jsem motiv doplnil harmonií a dal mu kabát tedy aranž. V zásadě jsme ty písně dělali dohromady, a nedá se určovat, že tu jsem přinesl už hotovou já a tu zase on. Kdo přinesl leitmotiv či melodii, tak toho to byla píseň a podepsal se pod ni jako autor. Musím říct, že všechny triviálnější písničky jako třeba Každý mi tě, lásko, závidí, Céčka, sbírá céčka, nebo My máme príma rodiče, jsou všechny jeho, protože já bych je jako muzikant asi nikdy nenapsal. Je moc dobře, že jsou tak hitově triviální, protože na nás chodily děti. Tyhle melodie přinesl on, já jsem pod ně dal harmonii a udělali jsme z toho písničku. Takže on skutečně složil a přinesl melodie, pod kterými je podepsaný,“ vysvětluje Michal, jak vznikala většina jeho hitového repertoáru.

 

Vávrovky versus davidovky

 

"Naše koncerty byly vždycky narvané až k prasknutí ze tří čtvrtin děvčaty všech věkových kategorií. Pokud tam byli muži, tak většinou jako doprovod svých manželek či dcer. V tu dobu se rozdělovalo dívčí publikum na dvě »antagonistické třídy«. V každé škole či dívčím internátě proti sobě stály dva nesmiřitelné bojové šiky – »vávrovky« a »davidovky«. Srovnejme to se světem mužů. Bylo to něco takového, jako skalní fandové fotbalových klubů. Něco jako Sparťani a Slávisté. U fotbalových fandů je inteligenční úroveň obou nesmiřitelných uskupení tak asi na stejné úrovni a slovní a jiné potyčky zastánců jednotlivých klubů se odehrávají v restauracích nižší cenové kategorie.

 

Ne tak u vávrovek a davidovek. Vávrovky byly většinou tiché, přemýšlivé dívenky, navštěvující střední školy, nebo dobře se učící osmačky ze základních škol. Kdežto davidovky se rekrutovaly hlavně z učňovských středisek, nebo z děvčat, co už v osmičce tajně kouřily a měly čtyřkami poseté vysvědčení, a také z malých dětí. Já jsem si celý život dělal určité sociologické výzkumy. Tenkrát mě zarazil jeden paradox. Většina Vávrových příznivkyň a příznivců byli nekuřáci. Přitom Vávra hulil jako neodsířený tovární komín. Kdežto Davidovy fanynky byly takové ty typy, co o přestávce tajně kouří. A Michal samozřejmě nekouřil.

 

Kolaps

 

Spolupráce Michala Davida s Františkem Janečkem a jeho skupinou Kroky byla velmi úspěšná, ale i na sluncem zalité obloze se občas objeví mrak. A »mrak« František Janeček sice svým lidem zajistil dostatek práce i peněz, ale vyžadoval nejen naprostou poslušnost a stoprocentní výkony, ale i vytíženost málem na čtyřiadvacet hodin denně. "Všechno mělo svoje pro i proti. V Krocích jsem byl deset let, byl jsem mladý kluk, měl jsem dobrý příjem peněz, slávu a všechno, co s tím souvisí. Navíc to byla kreativní práce, která mě bavila, ale časem jí bylo už moc. Franta přibíral další zpěváky a nakládal mi tolik práce, že jsem potom nedělal desky jenom pro sebe, ale i Pavlu Horňákovi, Markétě Muchové, Sagvanu Tofimu, Michalovi Penkovi, Ivetě Bartošové... Byl jsem od rána ve studiu, odpoledne jsem jel na dva koncerty, které jsem musel odzpívat, pak na pár hodin do postele a ráno opět do studia a odpoledne na dva koncerty... A takhle to jelo třeba dva, tři týdny v kuse. A to člověka ještě využíval na různé manuální záležitosti... Takže jsem nakonec zkolaboval,“ přiznává Michal David.

 

Janeček je velký manipulátor

 

Mytí auta nebo pověstné brigády na Janečkově stavbě či zahradě totiž pokračovaly, i když byl Michal velkou hvězdou. "On tam furt něco vymýšlel a pořád se něco dělo. Ve Slaném měl zahradu, takže se jezdilo a pracovalo tam. U něj nebylo nikdy nic zadarmo a všechno, co pro člověka udělal, si musel odmakat. Nebo tě držel v šachu zase nějakým jiným způsobem. Dneska už je to promlčené, tak to můžu říct: jako muzikanti jsme nikdy nechtěli jít na vojnu, tak jsem i já celá léta usiloval o modrou knížku. Byly momenty, kdy jsem měl nějakou ponorku a Frantovi řekl, že odcházím, že mě to už nebaví a chci se postavit na vlastní nohy. Šup a najednou mi přišel asi dva dny před Štědrým dnem povolávací rozkaz. Zavolal jsem to Frantovi, který mi řekl, že zlobím, a když jsem mu oznámil, že u něj zůstávám, zařídil, že jsem na vojnu nemusel. Až po letech jsem se dozvěděl od Milana Dvořáka, který dělal náčelníka na Okresní vojenské správě na Praze 4, že za ním vždycky Franta přišel a řekl mu: ,Mladej mě zlobí, vypiš mu povolávací rozkaz ať ho trošku poškádlíme a pošli mu ho.´ Takhle manipuluje s lidmi, to je jeho systém,“ prozradil Michal některé z praktik Františka Janečka, jak si uměl udržet poslušnost »svých« hvězd.

 

"Já jsem ale věděl, že to s ním už nejde vydržet, byl jsem u něj deset let a můj vztah s ním opravdu nebyl dobrý. V té době jsem už dva roky chodil s Marcelou a on byl šíleně proti ní, furt se různě snažil ten vztah rozbít, pořád nás štval proti sobě. Strašně si nepřál, abychom byli spolu. Bylo to jedno s druhým, bylo mi sedmadvacet let, tak jsem mu řekl, že už jsem dospělý člověk, a odešel jsem. Kdybych ale odešel jen tak, tak by mě asi nejspíš zařídil spoustu věcí, třeba aby mě nehráli v rádiích, protože na tyhle věci měl páky, takže jsem šel pod křídla Ládi Štaidla, který mě ochránil. Sice to Janečka ještě víc naštvalo, ale už si nic nedovolil,“ dodává Michal. Tentokrát mu ale už žádný povolávací rozkaz na vojnu, která v té době byla povinná a trvala dva roky, nepřišel. Už měl totiž modrou knížku!

van TN.cz
Reklama