Hokej

Bek Výtisk o 1. lize: Dostal jsem zase chuť do hokeje. Projekt Dukla funguje

Bek Výtisk o 1. lize: Dostal jsem zase chuť do hokeje. Projekt Dukla funguje
Řízný zadák a několikanásobný vítěz Radegast Indexu v hokejové extralize už sezonu a půl působí v prvoligových Litoměřicích. Zdroj: Martin Voltr

V hokejové extralize odehrál přes tisíc zápasů a patří mezi ikony nejvyšší české soutěže. Může se pyšnit extraligovým titulem, který získal s Libercem, a také stříbrem a dvěma bronzy, jež vyválčil s Vítkovicemi a Spartou. Řízný obránce Jan Výtisk toho už v kariéře zažil mnoho a byl i členem zlaté dvacítky z MS 2001. Teď předává zkušenosti v prvoligových Litoměřicích, kde jako kapitán pomáhá s výchovou talentů v projektu Dukla. Navíc koketuje také s trénováním. V rozhovoru se rozpovídal o tom, jak dostal do hokeje novou chuť i jak si jako mentor mladých talentů pod Radobýlem vede.

Fanoušci vás mohou už sezonu a půl vídat v první lize. Z extraligových Vítkovic jste zamířil do Litoměřic. Jak k vašemu přestupu na druhý konec republiky došlo?

Byl jsem hlavně zaskočený z toho, jak to tehdy skončilo ve Vítkovicích. Nějak jsem nepočítal s tím, že konec bude tak rychlý. Ale pořád jsem měl chuť hrát a neuvažoval jsem o tom, že bych končil. Proto jsem čekal, co bude. Pak mi zavolal pan Král, jestli bych nechtěl jít do Litoměřic. Řekl mi, jak funguje projekt Dukla, a mně se to hodně líbilo. Mluvil jsem i s hlavním trenérem panem Brukem, a pak jsem na to hned kývnul. Klub mi dal podmínky, které mi vyhovovaly, zajímala mě i vize do budoucna, takže jsme si řekli, že do toho půjdu a upeklo se to.

Zmínil jste projekt Dukla, který pomáhá vychovávat mladé talentované hráče pro dospělý hokej i reprezentaci. Jak na něj nahlížíte?

Než jsem přišel do Litoměřic, tak jsem toho o projektu Dukla moc nevěděl. Teď už jsem tady rok a půl a za tu dobu jsem poznal, jak to funguje. Z mého pohledu je to pro mladé kluky úžasné, protože mohou hrát chlapský hokej. Z juniorky do chlapského hokeje je totiž strašně velký skok. Obzvlášť když je to z juniorky do extraligy. V první lize mají hráči šanci a jsou do určité míry hájení. Když budou podávat výkony, to místo mají. Mohou se vyhrát a je vidět, že ty výsledky jsou. Většina hráčů odtud jede na MS dvacítek, a potom už se k nám nevrací a etabluje se do áčka v mateřském klubu. Co jsem se díval, tak už někteří nastupují v extralize. Takže myslím, že první liga je jako meziskok mezi juniorkou a extraligou úžasná. Je to lepší než hrát v extralize čtyři minuty. Tady ti kluci hrají třeba patnáct minut a je to znát. Proto si myslím, že projekt je dobře nastavený. Aspoň podle toho, co vidím, jak to funguje. Když se na to podíváme i papírově, tak ti kluci mají výsledky a v extralize pak hrají.

V projektu máte svou roli i vy. Pro hráče byste měl být mentorem a pomáhat s jejich výchovou. Jak to máte nastavené? Platíte spíš za kamaráda nebo autoritu?

Nikdy jsem s nikým neměl žádný problém a vycházel s mladými i staršími hráči. Z mladých hráčů si udělám srandu, a když si ji udělají oni ze mě, tak mi to nevadí. Ale některé věci mají a musí fungovat. Z nich neslevím, protože jsem ještě ze staré školy. Když je hráči neplní, tak hned vědí, že je zle. Ví, že jim to někdy ujede, já vyteču a řeknu jim, co si o tom myslím. Ale za chvíli jsme zase kamarádi, uděláme si srandu, můžeme si jít sednout na večeři. Ale není to o tom, že by se mě báli. Musí zkrátka dodržovat pravidla, která jsou nastavená na ledě i mimo něj.

Související obsah

Na ledě i v kabině mladým hráčům předáváte své bohaté zkušenosti. Snažíte se jim hodně radit, nebo to necháváte i na ostatních?

Když vidím nějaké věci a chyby, něco na ledě, tak si to řekneme. Nebo když vidím, že hráči něco flákají nebo vypustí, tak jim to řeknu. Jednou, dvakrát, pak už rázněji. Když je něco hodně špatně, tak si je vezmu bokem, ale nejsem tady na to ze starších hráčů sám. Předávat zkušenosti a poradit se snažíme všichni, i to je pro tým a projekt dobré.

Přestože má projekt Dukla výsledky, stále se ozývají škarohlídi, kteří tvrdí, že úspěšný není. Někteří by volili cestu plně mládežnického týmu, jako to kdysi zkusili na Slovensku. Jaký na to máte názor?

Jedna věc je fakt, že nemáme zas tolik mladých hráčů, aby se postavil celý mančaft. A kdyby se to tak udělalo, tak by ten tým měl výjimku, že nespadne? To by se asi ostatním nelíbilo a nikdo by na to nepřistoupil. Je to tak, že to musí být vyvážené. Zatím si myslím, že to funguje. Říkám pořád, že ten skok je o něčem jiném než juniorka. Musí to být vyvážené. Mladí se taky musí učit, že chlapský hokej je o něčem jiném, že v něm jsou jiná pravidla, na ledě i v kabině. Je to o něčem jiném než v mládežnických týmech, kde jsou to vlastně děti.

V hokejovém prostředí se neustále připomíná, že kvalitních mladých hokejistů ubývá. Vy jste jich za rok a půl v Litoměřicích poznal celou řadu. Co říkáte na jejich hráčskou kvalitu? Myslíte, že stále máme kvalitní hokejisty?

Myslím si, že ti kluci můžou prorazit a kvalita tam je. Ale nemáme tak velkou základnu jako Kanaďani, Američani, Finové nebo Švédi. Sestavíme mančaft a máme třeba dva, tři náhradníky. Výběr není tak velký jako dřív, kdy se vybíralo ze 40 lidí. Taky to vidíme, když se děti jdou přihlásit na hokej, chodí jich strašně málo.

Související obsah

Tím se dostáváme k dalšímu problému českého hokeje. Hráčů neustále ubývá. Čím je to podle vás způsobené?

Doba je jiná, než byla dřív. Když to vezmu z mého pohledu, tak my jsme lítali od rána do večera venku. Hráli jsme hokej a fotbal a pořád byli v pohybu. Teď když člověk jde někde okolo hřiště, tak je prázdné a nikdo tam není. Děti sedí na lavičce a hrají si s mobilem. Teď je to o něčem jiném. My jsme hráli, soutěžili a chtěli jsme pořád vyhrávat. A to jsme si přenesli do toho, že jsme chtěli dělat nějaký sport a obětovali jsme tomu všechno. V dnešní době ty děti mají tolik věcí mimo, že nechtějí obětovat všechno. To udělá málokdo. Proto je dětí tak málo.

V Kanadě brzy začne světový šampionát dvacítek. Vy sám máte zlato z MS 2001 a navíc je velká šance, že se v nominaci objeví několik hráčů z projektu Dukla. Budete zápasy sledovat?

České zápasy určitě budu sledovat. Nebudu koukat úplně na všechna utkání šampionátu, protože když jsem přes Vánoce doma, snažím se od hokeje odpočinout. Vím, co to je, byl jsem tam, takže si člověk zavzpomíná, jak jsme to prožívali my. Kluci, které v Litoměřicích máme, pracují dobře. Na ledě i mimo něj. Doufám, že to přenesou na MS, ukážou se tam a zúročí tam, co se tu naučili. Budu jim držet palce, ať se dostanou ze skupiny a udělají dobrý výsledek. Pak už se může stát cokoliv.

Vraťme se zpátky k vašemu působení ve Stadionu. Máte dlouholeté zkušenosti z extraligy, teď už i z Chance ligy. Mohl byste obě soutěže porovnat?

První liga je o něčem jiném než extraliga. V extralize jsou lepší a zkušenější hráči, hraje se v ní víc takticky. Je to víc provázané strategií. V první lize je to hodně rozlítané, je tu více mladších hráčů, ale naopak i těch starších. Nejde to tolik srovnávat, protože to je úplně o něčem jiném. Ale třeba pro mladé kluky je to to nejlepší, co je může potkat.

Měl jste za tu dobu angažmá na severu Čech nějakou nabídku z extraligy, u které byste zvažoval návrat do nejvyšší soutěže? Herně patříte stále mezi nejlepší.

Je pravda, že minulý rok kolem Vánoc jsem nabídku z extraligy měl. My jsme nehráli, tak přišel návrh, ať jdu na měsíc do Liberce. Potom to nedopadlo, protože se kluby nedohodly. I Vítkovice v tom hrály určitou roli, takže z toho sešlo. Pak už jsem nabídku nedostal, ale v Litoměřicích jsem spokojený a na případné další nabídky už asi moc reagovat nebudu.

Vaši první sezonu pod Radobýlem hodně ovlivnila epidemie koronaviru. Dlouho se nehrálo, pak jen před prázdnými tribunami. Jak jste tuhle situaci vnímal?

Před příchodem do Stadionu jsem se na fanoušky hodně těšil, protože v Litoměřicích je moc pěkný stadion. Je tu sice jen jedna tribuna, ale je to udělané tak, že když přijde víc lidí, je tu vynikající atmosféra. Stihli jsme pár přáteláků a zápasů a pak se liga stopla. Pak až do konce sezony fanoušci nemohli chodit, to pro mě bylo smutné. Zavřelo se navíc i město. Nedalo se nikam moc chodit, ani do města na večeři, ani třeba na vánoční trhy, na které jsem se těšil. Pro mě bylo nejhorší to, že se pořád začínalo. Začínalo se letní přípravou a já se nachystal na start sezony. Pak byly přáteláky a pár utkání a liga se zase na měsíc a půl stopla. Když se znovu rozjela, přerušila ji po měsíci další pauza. Ty opětovné starty pro mě byly asi nejhorší.

Související obsah

Letos se fanoušci do ochozů mohli vrátit a vy jste konečně zakusil atmosféru zaplněné tribuny. Jaký to na vás udělalo dojem? Přece jen jde "pouze" o první ligu.

Já jsem zatím maximálně spokojený. Když to šlo, chodilo na nás i přes tisíc lidí, což je perfektní. I když se teď podmínky zhoršily a na stadion mohou jen očkovaní, tak přišlo osm set lidí. Za to jim patří velký dík. Podporují nás a my jim můžeme ukazovat, že hokej hrát umíme. Výsledky jsou zatím dobré, takže mohou být spokojení. Věřím, že se to propojí tak, že jich bude chodit ještě víc a my zůstaneme tam, kde jsme.

Co fyzické a psychické síly? Už vám bylo čtyřicet, do toho přišly covidové pauzy. Nebylo kvůli různým peripetiím období, kdy jste chtěl s hokejem skončit? Dokázal jste toho už hodně a nikdo by vám to nemohl vyčítat.

Poslední rok a půl jsem myšlenky na konec určitě neměl. Jakmile jsem do Litoměřic přišel, tak mě to nabilo. Dostal jsem zase chuť do práce a hokeje, protože mi to všechno sedlo. Ty myšlenky tam byly předtím, v poslední sezoně ve Vítkovicích. Ta totiž nebyla ideální. Trápili jsme se, a tak jsem si říkal, jestli to nezabalit. Ale pak převládlo to, že ještě nechci končit, že nemám zranění. Člověka sice ve čtyřiceti letech bolí všechno, ale ne tak, že by ráno nevstal, nebo že by musel každý den na fyzio, aby vůbec mohl existovat. Chuť mám, baví mě to. A to je pro mě nejdůležitější.

V Litoměřicích vám to evidentně svědčí. Loni tým ve čtvrtfinále hodně potrápil favorita z Jihlavy, letos vám prozatím patří druhá příčka tabulky. Jaké je podle vás kouzlo týmu a celková atmosféra?

Minulý rok byla sezona strašně těžká, protože se tu i díky projektu vystřídalo strašně moc mladých kluků. V zámoří byly juniorky zavřené, takže všichni byli tady, aby si vůbec mohli před MS někde zahrát. Hodně se to střídalo. Za týden třeba i dvacet hráčů. Někteří přišli jen na dva zápasy, pak zase odešli. Klukům to určitě pomohlo, ale u nás to bylo vidět na výsledcích. Začali jsme hrát lépe až po novém roce, kdy se to uklidnilo. Kluci odjeli na dvacítku a pak přišli do projektu noví hráči, kteří už tady zůstali do konce sezony a začalo to klapat. Letos se to tak netočí a ti kluci, co mají šanci na MS a doufám, že na něj pojedou, hrají pravidelně. Je to stabilní, mladí kluci moc nejezdí do mateřských klubů a nastupují tady. Je dobře, že jsme pohromadě. Taky parta je perfektní, daří se nám na ledě, gólman chytá skvěle, takže do sebe všechno zatím zapadá. Ale jsme teprve v půlce sezony, takže to je ještě daleko.

Kromě hraní se postupně začínáte věnovat také trénování. Pro něj získáváte zkušenosti jak v projektu a A týmu, tak v litoměřické mládeži. Kdy jste se rozhodl, že byste se mohl ubírat touhle cestou? A jak vás to zatím baví?

Já jsem nejprve dostal licenci C, která se dávala za určitý počet zápasů v extralize. Pak přišla možnost, že bych si mohl udělat béčko. Přemýšlel jsem o tom a nejdřív se mi do toho moc nechtělo, ale řekl jsem si, že si ho udělám, protože nemůžu vědět, co se může stát a mohlo by se mi to hodit. Jestli zůstanu nebo nezůstanu u hokeje, zatím nevím. Ale budu to mít hotové a pak se budu moct rozhodnout, co a jak. Zatím chodím v Litoměřicích trénovat s dětmi a spíš trenérům vypomáhám. Hlavně se dívám a pozoruju, protože se tomu zatím tolik nevěnuju. Když ještě hraju, mám myšlenky trochu jinde. Ale když mě kluci mezi sebe vezmou, tak jdu rád. Je to zajímavé. Když jsem byl loni zraněný, tak jsem si to trošku zkusil i u áčka a bavilo mě to. Uvidíme, co bude, až skončím.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

Důležité Události