Cesty státníků do zemí, kde zuří válka, nebo jsou pod nadvládou nedemokratických režimů, jsou pro tamní obyvatele velmi důležité. Symbolické gesto, které taková cesta představuje, je totiž zároveň ujištěním, že okolnímu světu jejich osud není lhostejný.
"Ich bin ein Berliner!" Tato jediná věta se navždy zapsala do historie jako jedno z nejsilnějších politických gest. Americký prezident John Kennedy se prohlásil Berlíňanem 26. června 1963, tedy dva roky poté, co v německé metropoli vyrostla Berlínská zeď.
Historická návštěva tehdy nejmocnějšího muže planety byla pro obyvatele rozděleného Berlína ujištěním, že Spojeným státům není osud rozděleného Německa lhostejný.
Do Berlína se v roce 1987, dva roky před pádem Berlínské zdi, vydal i Ronald Reagan, který ve svém známém projevu před Braniborskou bránou vyzval Rusko, aby ukončilo rozdělení Berlína na jeho západní a východní část. "Generální tajemníku Gorbačove, strhněte tuto zeď," prohlásil tehdy.
Symbolicky velmi důležitými návštěvami válkou zasažených oblastí je už dlouhá desetiletí známá také britská královská rodina. V roce 1997 obletěly svět záběry princezny Diany, která prošla minovým polem v Angole a navštívila tam děti, kterým válečné miny navždy změnily život.
Důležitých cest na podporu těch, do jejichž života vstoupila válka nebo okupace, bylo v minulosti mnoho. Ta, kterou všichni máme čerstvě v paměti, je cesta českého premiéra Petra Fialy, jeho polského a slovinského protějšku a bývalého polského premiéra Jaroslawa Kaczynského do válkou zmítaného Kyjeva. Tam se politici setkali s ukrajinským prezidentem Zelenským, aby Ukrajině vyjádřili podporu osobně.
