TEST Honda SW-T400: Business Class II.

O pět koní víc

Červené pole otáčkoměru od 9300 napoví o SW-T400 jednu důležitou věc - na rozdíl od konkurence stejného objemu tady bije dvouválcové srdce. A zatímco jednoválce se drží na prakticky shodném výkonu 34 koní, Honda jich nabízí 39. A i díky dvěma vyvažovákům jsou to koně velice klidné.

Já jsem v tomto testu plnil čestnou funkci zajížděče - při přebírání mělo SW-T najeto pouhých 5 km, při navrácení téměř 500. Každý kilometr přitom byl znát v ochotě motoru spolupracovat a nejvíce právě ke konci. Maximální udávané rychlosti 149 km/h jsem nedosáhl jen proto, že jsem se o to nesnažil, ale sto čtyřicet jsem tam párkrát viděl a dvouválec mi v tu chvíli přišel jako hodně vesele naložený. Jinak ve městě povolenou rychlostí plujete prakticky na zavřený plyn a kilíčko až kilo dvacet jsou běžné cestovní rychlosti.

První díl testu Hondy SW-T400

Dobrá mi přišla spotřeba, kromě města jsem si dal i 180 km cestu na východ a zpět po rychlých státovkách i zakroucených "třetitřídkách" a budík mi ukázal poprvé 4,8 l/100 km (já to ale spočítal na 4,4) a podruhé jsem se pohyboval na 4,1. Na syrový motor a 247 kg provozní hmotnosti slušná cifra. Víckrát jsem netankoval, ta nádrž je tak velká...

Protože ale nic není jen černé nebo bílé, tak kromě pěkného zátahu ve vyšších rychlostech se dvouválec projevuje poněkud horším odpichem z místa. Není to samozřejmě žádná tragédie, z křižovatky jste vždy první, ale jednobuchy tohle prostě umějí lépe. Abyste si nemysleli, stejnou vlastnost jsem pociťoval i u pětistovkového Tmaxe, a to je nějaký sportovec.

Slušný standard

Podvozkově je SW-T400 skútrová klasika, ocelový rám doplněný o nenastavitelnou masivní přední vidli a zadní dvojice tlumicích a pružicích jednotek s předpětím nastavitelným do pěti poloh. Vzhledem k dlouhatánskému rozvoru asi nikdo neočekává superbikovou pevnost, ale v rámci kategorie je to slušný standard. Možná bych se přimluvil o přidání jednoho palce na průměru obou kol, třináctka vzadu a čtrnáctka vpředu mi na takhle velký skútr přijdou zbytečně malé.

Otevřít fotogalerii1/10

Výbornou účinnost vykazuje brzdová soustava s propojeným účinkem. Samotná přední brzda sice nadšení nevzbudí, ale stačí jen polechtat druhou páčku a stojíte na fleku. Holt propojená funkce, navíc u takhle dlouhého stroje s těžkou zádí je brzda zadního kola podstatně platnější než u supersportů.

Místa na dovolenou

Velký zevnějšek u skútrů nebývá vždy zárukou velkého úložného prostoru, ovšem zrovna tohle je oblast, v níž SW-T400 doslova exceluje. Pod odklápěcím sedlem (na plynovém tlumiči) je tak velký podsedlák, že se do něj vejdou dvě helmy! Navíc je osvětlený a lehce polstrovaný. Já si tam běžně nechával helmu, rukavice, motokrosové chrániče kolen, páteřový chránič a ještě zbývala spousta místa... Na drobnosti jsou tady potom dvě hluboké uzavíratelné přihrádky po stranách před řídítky, ta levá uzamykatelná. To se hodilo, když jsem před kolegy potřeboval ukrýt svačinu - dvě housky a rohlík se tam vešly jako nic.

Montáž plotny na zadní kufr mi proto přijde už jako vyložená zhýralost, leda byste vyráželi ve dvou na dovolenou. Užitečná hmotnost 169 kg to dovoluje, navíc si můžete dokoupit ještě vyhřívané hefty, navigaci, alarm... To je totiž velká výhoda těchto luxusních maxiskútrů. Kromě běžného "skútrování" do práce s nimi totiž v pohodě vyrazíte na odpolední vyjížďku nebo právě na dovču. A v neposlední řadě přiblíží jednostopý svět těm, kteří by, nebýt každodenních dopravních kalamit, ze svých Audi A6 nebo BMW 5 vůbec nevylezli.

Motocykl do testu zapůjčila firma Honda ČR.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 18/09 (autor: Jan Rameš, foto: David M. Bodlák)