Pouť do Compostelly – deník, díl 1

I v dnešní uspěchané době se najdou lidé, kteří se odváží podniknout výpravu ve stopách středověkých poutníků.

Španělské Santiago de Compostela společně s Římem a Jeruzalémem patří k nejvýznamnějším poutním místům křesťanské Evropy. Poutní tradice ke hrobu sv. Jakuba (San Diego) začala v 9. století, v 90. letech 20. století prožívá velkou obrodu.

Poutníci (neboli peregrinos) se vydávají ke hrobu sv. Jakuba pěšky, na kole nebo na koni. Pro oficiální “uznání” pouti je třeba zaregistrovat se v poutnické kanceláři v kterémkoli z měst na trase a poté ujít nejméně 100 kilometrů pěšky, ujet 100 kilometrů na koni, nebo ujet 200 kilometrů na kole. Na trasu lze nastoupit kdekoli. Na začátku každý obdrží seznam míst, kterými bude procházet, obchody s potravinami a restaurace. Putovat je možné celý rok. Nejlepší je absolvovat pouť na jaře či na podzim, kdy je příjemnější počasí a neputuje tolik lidí. V létě totiž dosahují denní teploty 30 – 40 stupňů. Nejvíce poutníků bývá na trase kolem svátku sv. Jakuba - 25. července.

Odvahu zúčastnit se této poutě našlo i spousta Čechů. Jak taková pouť vypadá? Co poutník cítí a jak se vypořádává s nástrahami cesty i sám se sebou? Se svými zkušenostmi se formou deníku svěřili manželé Oldřich a Helena Tichých, kteří je absolvovali nedávno. Píše pan Oldřich Tichý.

26. dubna 2009
Den odletu nadešel. Jedeme autem do Prahy, kde ho necháváme na jedné zahradě, majitel nás odváží na letiště. Pak let do Madridu, čekání na let do Leonu. Tam má naše pouť začít. Do Leonu přilétáme před půl nocí. Je to letiště malé, odbavovací hala je velká asi jako nádraží na okresním městě. Poprve tam vidíme i ostatní poutníky. Před letištěm bohužel nestojí žádný taxík. Chvíli čekáme, ale když se nic neděje, vydáváme se pěšky do Virgen del Camino, které má být necelý kilometr od letiště. Taxík nás dohoní a vlastně už obtěžuje asi 30 metrů od hotelu. Platíme hotel a jdeme si rychle lehnout.

27. dubna 2009 – ušli jsme 25 kilometrů.

Ráno si hážeme přebalené batohy na záda, v recepci nám dávají první razítko do Credentialu a jde se. Jdeme na Paramo, což je dost rozlehlá rovina, většinou porostlá jen nějakým tím křovím a ojediněle se tu objevuje i nějaký strom. Většinou se jde při silnici, značení je perfektní, na polních cestách si dokonce někdo dal tolik práce a vystavil zde šipky z kamenů. V každé obci je kostelík, na něm zvony a několik čapích hnízd. Jsou obsazené. Fouká nepříjemný vítr. Jde se nám dobře, máme před sebou asi 25 kilometrů do Orbiga. S vodou nejsou problémy, ale je nám zima a hledáme tedy teplé pití. Ve Villadangos de Paramo nemůžeme najít žádný otevřený bar a tak nakonec nacházíme otevřenou alberque (hostel), kde si jednak v automatu kupujeme teplé pití a jednak si na cestu hřejeme vodu v mikrovlnce. A jde se dál na Puente de Orbigo. Ještě před ním si dáváme v jedné alberque pozdní oběd – menu pelegrinos. Jde o nevalné málo teplé těstoviny, potom skopové se zeleninovou oblohou a červené víno. Mně ani Hele nesedly ty těstoviny, skopové mi chutnalo, Hele ne, víno stálo za starou bačkoru.

No posilnili jsme se a jde se dál. Začínám být dost unavený, kdežto Hela jde jak čiperka. Do Puente de Orbigo docházím skoro grogy. Bezmocně se zastavuji, když čekám na Helu, která si slavný středověký most fotí mobilem. Konečně alberque. Je to alberque farní a mají místo. Je to tam moc pěkné – malý dvorek, kde jsou záchody a sprchy – zde teče teplá voda, pak místnost na spaní, kuchyňka, v patře další místnost na spaní, vzadu zahrádka, další záchody a sprchy, kde teče jen studená. Je to starý dům, kamenné zdi, trámy, nízké stropy, malá okénka. Moc tu krásu nevnímám, jsem strašně unavený, takže padám do postele a Hela mě obskakuje. Se spolupoutnicí si prohlédly městečko, Hela koupila čaj a cukr. Když se vrátí, dostávám sladký čaj a jdu spát. Hela se mezitím seznamuje s ostatními: ukecaný Thajec z Dánska, zádumčivý Japonec, Ital, Francouzi a Holanďané. Ležím v místnosti asi tak 4x4 metry, kde je šest paland. Dnešní noc nás tam bude spát asi osm. Protože jsem v noci špatně spal a nyní jsem moc unavený, beru si prášek na spaní.

Další díl najdete na našich stránkách už v pondělí 1. června.