Bolest nese jméno Max Payne

Návod, jak udělat špatný akční film podle výborné akční videohry.

Max Payne je detektiv, kterému před třemi lety feťáci zavraždili ženu a dceru. Jemu se to ale nezdá, a tak sedí v přítmí svojí kanceláře a hledá další stopy. Věci se dají do pohybu až v okamžiku, když narazí na feťáky závislé na droze Valkýra a kolem něj začnou přibývat mrtvoly, většinou rozporcované na kusy.

Max Payne je zároveň střílečka z roku 2001, která je pro videohry tím, čím je akce Matrix pro film. Finští vývojáři přinesli temnou detektivku se zpomalovačkami během častých přestřelek. V Matrixu se ostatně inspirovali natolik, že jedním z vrcholů hry byla přestřelka v lobby až nápadně podobná slavné scéně z prvního Matrixu.

Režisér John Moore (Za nepřátelskou linií, Let fénixe) tak stál před těžkým úkolem. Měl natočit film podle videohry, která v podstatě vykradla filmové klasiky. Do hlavní role obsadil Marka Wahlberga, kterému sekundují vyhaslé hvězdy nebo hvězdy, které na svých pět minut slávy stále čekají, vypustil krev a film prošpikoval triky.

Během úvodní půlhodiny je těžké začít s Wahlbergem soucítit, když jen po plátně chodí a za jeden pohled se snaží nacpat psychologii drsného policisty, který se stále nevyrovnal se svoji ztrátou a baží po pomstě. To však nemusí být ani Wahlbergova chyba, problém filmového Maxe je prostě v tom, že sice ukazuje pěkné obrázky, ale nic víc.

Ve výsledku nefungují ani přestřelky, kterých je na akční film málo. Nemluvě o tom, že všichni nepřátelé ve filmu neumějí střílet. Payna netrefí ani deset členů speciálního komanda, přičemž on sám jich naslepo sejme hned několik. O školených agentech ani nemluvě. Když pak ustojí ránu brokovnicí z metru, budete se chytat za hlavu.

Ačkoliv záběry vypadají velmi slušně, vždy, když se akce na plátně začne rozjíždět, se objeví nějaký záběr, který vám dojem zkazí. Ať to je pohled na šíleného Wahlberga nebo scénu, kdy jednu z kulek hrdina nejspíš chytil i do rozkroku. Vrcholem pak jsou klasická klišé, kdy mu mrtvá manželka říká, že ještě není čas zemřít.

Moore si byl zřejmě vědom, jak moc ohraný moment to je, tak ho do filmu nacpal alespoň třikrát, aby tomu diváci uvěřili. A stejně nakládá i s digitálními valkýrami, temnými anděly, kteří si chodí pro své oběti. To, co mělo být vrcholem filmu, se objevuje každých deset minut a ke konci frekvence i počet valkýr stoupá!

Film Max Payne je relativně dobře natočený, ale mizerně sestříhaný a hloupě napsaný. Kdyby režisér a celý štáb vzali nůžky a filmová políčka rozstříhali na jednotlivé obrázky, které bychom si mohli pověsit na stěnu, udělali by lépe.

P.S. Věřili byste tomu, že se herec ze seriálu Sue Thomasová: Agentka FBI, který je o Sue Thomasové, hluché agentce FBI, dostane někdy na stříbrné plátno? Zázraky se dějí…