Budoucnost začala u Priusu

S Toyotou Prius je to těžké. Je to hybrid, a to nejen po motorické stránce. Takže pak má spoustu výhod i nevýhod.

Jestli je hybrid ekologičtější nebo ne, to je otázka na jiný článek. My budeme hodnotit, jak je auto dobré a v čem jsou největší kompromisy.

Aerodynamice zdar!

Vzhledem asi Toyota Prius nevyhraje žádnou soutěž krásy. Všechno je pečlivě podřízeno aerodynamice. I proto je tvar karoserie tak zvláštní. Pomalu se svažuje vzad, kde je ostrý zlom. Prostě vypadá jako kapka, která má ale konec uřízlý.

Aerodynamika ale neprostoupila do vnitřních tvarů. Přístrojová deska je opět kompromisem mezi účelností a elegancí. Efektní rychloměr a palivoměr v zeleném podání úzkého digitálního pásu je bohužel poněkud mimo dosah očí. To víc si žádá pozornost displej informačního systému, kde najdeme ovládání rádia, klimatizace a především informací o toku energie. Díky němu se budete velmi málo věnovat řízení a neustále na něj budete koukat. I ti největší sportovci se najednou snaží co nejvíc srazit spotřebu. (viz náš rozhovor s Tomášem Hauptvoglem)

Ó kolena, kolena, nechť přiblíží...

Místa pro cestující je v interiéru... Teď si určitě řeknete, že budeme na Prius nadávat, protože takhle většinou začínají odstavce, kde se řekne, že „vpředu je sice místa dost, ale vzadu je to na kolena slabší.“ Nic takového. V Priusu se pohodlně usadíte i vzadu a můžete mít nohy dlouhé jako modelka Adriana Sklenaříková.

Ale jako celý Prius je i v prostornosti znát malý kompromis. Kufr je totiž o dost menší a strašně vysoko, protože se pod něj nastěhovaly akumulátory. No, nic není zadarmo.

A teď to hlavní

Jenže to hlavní je na Priusu motor. Teda dva motory. Tím základním, bez kterého by se auto nepohnulo, je zážehová patnáctistovka o výkonu 57 kW. Je neskutečně tichá, s vyrovnaným chodem a k autu trochu slabá. Proto s ním spolupracuje elektromotor – synchronní s permanentním magnetem. Ten dává dalších 50 kW a především skvělých 400 N.m. Kdo má minimální znalosti v elektrice, ten ví, že tahle síla je k dispozici v ideálních nulových otáčkách!

Nerozumíte tomu? No prostě elektromotor vám skvěle pomůže při rozjezdech. Tiše zabere a vy máte pocit, jako byste seděli v autě se šestiválcem. Navíc vypomáhá při zrychlování a při brzdění naopak přebírá pohybovou energii a ukládá ji zpátky v podobě elektrické energie zpátky do akumulátorů.

Kompromisů plné auto

Tohle auto nadchne nízkou spotřebou (my měli ve městě stále kolem šesti litrů), tichým chodem a technickou dokonalostí. Jenže již zmíněné kompromisy pak musí ubrat na některých jiných vlastnostech. Objem zavazadelníku jsme již zmínili. Navíc je auto hodně těžké, takže v zatáčkách úzké pneumatiky s hladkým dezénem tak dobře nedrží. Stačí jen mírně rychlejší průjezd zatáčkou a už slyšíte hvízdání.

Také rychlejší jízda po dálnici není nic moc. Elektromotor už nepomůže a 130 km/h při protivětru jde dosáhnout jen hodně obtížně.

Teď se asi ptáte, jestli se nám tedy auto líbí nebo ne? Ale ano. Jsme jím nadšeni. Ty nevýhody holt vyplývají z nutnosti konstrukce, a to se jen tak obejít nedá. V dané situaci si inženýři od Toyoty s problémy poradili velmi dobře. A navíc – se sílící korunou spadla cena na solidních 649 900 Kč.